Audioverze
Je pro úspěšnou kariéru ve finančním světě lepší nastoupit do něj hned po škole, nebo si do něj přinést ostruhy z jiných oborů? Lze mít slabost pro revidování čísel? A platí i ve financích, že ženy v práci chtějí být oblíbené? Nejen to je náplní dalšího dílu podcastové série Women in Finance, která vzniká ve spolupráci s projektem #FinŽeny. Pozvání do studia Info.cz přijaly Markéta Benková, Head of Finance Center of Expertise v Komerční bance, Hana Paveleková, ředitelka odboru externích obchodních sítí z Raiffeisen stavební spořitelny a Magda Olyšarová, counsel advokátní kanceláře White & Case.
Na nejrůznější nuance složitého společenského vývoje reagují po svém i ekonomické subjekty, včetně bankovního sektoru. Proto vznikají například pozice jako Head of Finance Center of Expertise. Co to znamená? Markéta Benková svou roli popisuje jako „vedení financí, které Komerční banka věnuje na celou svou velkou technologickou transformaci v agilním režimu řízení“. Agilní řízení si banka vybrala v roce 2018, kdy právě padlo rozhodnutí uskutečnit technologickou změnu. Tento specifický způsob řízení má bance napomáhat procesem úspěšně projít a podle Benkové „je velmi zaměřený na klienta a obnáší flexibilitu, kdy nerozhodují výbory, ale zodpovědnost se deleguje na jednotlivce“. Úkolem Benkové je pak „nastavit celý ekosystém financí, aby si rozuměl s tímto režimem řízení.“ S tímto zadáním jí pomáhá fakt, že v bankovním domě pracuje déle než dvě dekády a prošla si celou řadou tamních oddělení a pozic.
Hana Paveleková vede tým obchodníků, kteří se starají o prosperitu spolupracujících makléřských společností, jichž jsou zhruba čtyři desítky. Pochvaluje si především pestrost a kreativitu práce, které vycházejí z faktu, že se potkává se spoustou různých lidí a není příliš omezována strohými korporátními mantinely. „Má to jistá pravidla, ale zároveň je to trochu divočina, což mi vyhovuje, protože ráda dělám věci po svém,“ pochvaluje si Paveleková. Do světa financí nastoupila dva týdny po maturitě, a jak sama říká, s výjimkou investiční společnosti má v profesním portfoliu pokrytá prakticky všechna finanční odvětví. Vysokou školu ekonomickou si pak dodělala a považuje za výhodu, že již měla zkušenosti z praxe, což jí dávalo jistý nadhled nad vyučovanou teorií.
Cesta Magdy Olyšarové k advokacii byla klikatá. Pochází z inženýrské rodiny, která inklinovala k přírodním vědám. Přemýšlela o fyzice a matematice, nakonec ale rodinný přírodovědný úděl naplnila, jak říká s nadsázkou, především sňatkem s „docentem z matfyzu“, a pustila se do studia práv. Finance ji lákaly též a po studiu nastoupila jako právnička do ČSOB, ale hierarchická povaha korporátu jí neseděla. Další štací byla stáž u Evropské komise. Tam se Olyšarové zalíbila mezinárodní spolupráce, kterou dnes může uplatňovat u White & Case, kde se zabývá primárně soutěžním právem a regulatorní problematikou.
Guilty pleasure
Markéta Benková se považuje za spojence čísel a matematiky. Dokonce tvrdí, že práce s čísly ji nabíjí energií. „Když se potřebuji dostat do flow, zreviduji nějaká čísla, čehož si člověk v bance může užívat dosyta,“ říká. „Když se mi pak něco nezdá, kolegové jsou velmi překvapení, jak jsem na to přišla,“ vysvětluje s tím, že revize čísel není její primární odpovědnost a skutečně se jedná o skrytou libůstku.
K podobné slabosti se hlásí Magda Olyšarová, která se je schopna ujmout práce hodné koncipienta či studenta. „Baví mě práce s excelem, u nějž mohu vypnout a dělat něco trochu jiného. Jen to možná udělám rychleji než ten koncipient nebo student,“ přiznává.
Hana Paveleková naopak upřímně říká, že čísla ani excel nejsou její nejbližší parťáci. Za svou přednost považuje osobní kontakt na neformální rovině. „Nemyslím si, že pohovory je třeba vést podle nějakých pravidel. Líbí se mi, když obchod funguje na vztahové stránce a čísla jsou jen jakýsi vedlejší aspekt vztahového byznysu,“ naznačuje.
Slabina, s níž je třeba bojovat
Jeden genderový stereotyp říká, že ženám na pracovišti svědčí, když jsou v kolektivu oblíbené. Jako u většiny stereotypů je i na tomto šprochu pravdy jen trochu. „Považuje se za slabinu žen, že potřebují chválu a být oblíbené. S tím se snažím bojovat. Aby se člověk prosadil v byznysovém prostředí, které je do značné míry agresivní, což ženy obecně nejsou, musí myslet i na sebe. Ne jen na ostatní. Spíše tedy platí, že není potřeba být oblíbený, ale mít respekt,“ myslí si Magda Olyšarová.
Markéta Benková dodává, že pokud by její pracovní metou měla být oblíbenost, nemohla by svou práci dělat dobře. „Pokud se bavíme o strategických investicích, je to většinou hra s nulovým součtem. Když potřebuji někde přidat, jinde potřebuji ubrat. A ten, komu se ubírá, to může hodnotit nesmírně negativně, protože nemusí vidět celý kontext,“ říká a souhlasí, že snaha být oblíbená je obecnou slabinou žen, s níž je zároveň třeba bojovat.
Hana Paveleková považuje za výhodu, že jejími obchodními partnery jsou z 99 procent muži, protože měla dle vlastních slov blíže ke klukům než děvčatům už na dětském hřišti, a platí to i dnes na hřišti byznysovém. „Cítím se v tom jako ryba ve vodě. Ráda jsem respektována, což je pro mě skoro synonymum oblíbenosti. Potřebuji, aby nadřízení ocenili fakt, že když řeknu názor či se snažím prosadit myšlenku, že to má výsledky na druhé straně,“ uzavírá manažerka Raiffeisen stavební spořitelny.
Co účastnice debaty považují za slepé uličky svých dosavadních kariér? Jaké rady by daly svým mladším následovnicím, pokud se ocitnou v toxickém pracovním prostředí? A nakolik je potřeba při výkonu práce pečovat o vlastní renomé? Poslechněte si nový díl podcastu!
