KOMENTÁŘ ADAMA MARŠÁLA | Policie prostřednictvím platformy X na Boží hod děkovala médiím, která se nepodílejí na „budování kultu masového vraha“. Média informující o pachateli policie tímto nepřímo viní z toho, že pomáhají vytvořit další vraždící monstra. Nezáleží, zda je to výraz nepochopení úlohy médií ve společnosti, nebo pokus kádrovat média podle toho, jak nebo o čem píší. V obou případech je to důvod zpozornět, protože jde o bezprecedentní a nebezpečný jev.
Obviňovat média ze spolupachatelství na zločinech, válkách a tragédiích na základě toho, že o nich informují veřejnost, je stejně nelogické a iracionální, jako obviňovat lékaře za vznik nemocí, protože je léčí. Stejně tak je dětinské novinářům vyčítat, že svou práci dělají kvůli zisku. Svou prací si k živobytí vydělávají novináři, lékaři, politici i policisté, kteří se během kritických momentů na náměstí Jana Palacha ptali, zda mají střílet na zjevného psychopata, který automatickou zbraní kosí lidi na chodníku.
Všem, kdo vnímají média jako zlo, bych chtěl připomenout, že to byl Hérostratos, kdo zapálil Artemidin chrám v Efesu, jeden z divů antického světa, a nikoli kronikáři, kteří jeho čin zapsali do legend. Byli to Muhammad Atta a jeho komplicové, kteří 11. září 2001 s unesenými letadly American Airlines a United Airlines nabourali do věží Světového obchodního centra a tím způsobili smrt více jak 1600 lidí, ne zpravodajská stanice CNN, která jejich zrůdný čin vysílala v přímém přenosu.
V tomto kontextu je překvapivé provolání studentů žurnalistiky, kteří ve svém otevřeném dopise zveřejněném den po tragédii apelují na redakce českých médií, aby zamlčovaly a zadržovaly informace šířící strach. Jsem zvědavý, jakým způsobem chtějí vykonávat profesi, na níž se ve škole připravují, protože války, vraždění, hospodářské krize nebo smrtící epidemie tu byly, jsou a budou bez ohledu na to, jestli o nich média píší nebo ne.
Je jedno, jestli se nám to líbí nebo nelíbí, ale samotný fakt, že si dáme ruce přes oči a budeme jako děti předstírat, že „tady” nejsme, na tom vůbec nic nezmění. Strach k životu patří, a právě nepříjemné pocity, jaké v nás tato emoce vyvolává, vedou ke zvýšené opatrnosti, úniku, útěku nebo obraně. Jde o reakci, která nás může v případě hrozícího nebezpečí paralyzovat, ale také zachránit.
Ohýbání skutečnosti a kamuflování kontroverzních témat je typické pro dobu, kdy se mnozí cítí ukřivdění nebo ublížení a přitom zcela ztrácejí schopnost identifikovat a pojmenovat skutečný původ zla. V tváří tvář logické argumentaci neobstojí tvrzení, že zlo vzniká, protože se o něm mluví. Ze stejných důvodů se nešíří dobro jen proto, že se tabuizuje zlo.
Doba, kdy média začnou třídit informace a některé vyřazovat, protože se mohou někoho dotknout nebo se třeba nelíbí policii, je dobou zániku médií v podobě, jaké je známe, a jejich přeměnou na nová „pozitivní” média, které spíš než kritické zpravodajství připomínají barevné časopisy o vaření.
Lidé, kteří volají po filtrování informací, jsou ti samí, kteří na začátku roku 2020 kritizovali média za šíření strachu z pandemie covidu-19 s tím, že je to jenom rýmička. Jsou to ti samí lidé, kteří vyhrožovali fotografům publikujícím snímky z jednotek intenzivní péče s tím, že nic takového se u nás neděje a že scény s pacienty připojenými na přístrojích jsou jen naaranžované.
Šíření informací, které mnohé zneklidňovalo a pohoršovalo a některé vedlo dokonce až k jejich odmítání nebo dokonce útokům na média, naštěstí většinu z nás motivovalo k tomu, abychom dodržovali opatření nutná k omezení šíření nemoci a byli k sobě celkově ohleduplnější.
Nenasytná touha po krvi a senzaci. I tentokrát se našli mudrlanti, kteří nevyužili příležitost mlčet
Právě to, že se podrobně píše a rozebírá každý krok nebezpečných šílenců, vede k tomu, že jsme obezřetnější a připravenější podobným situacím v budoucnu čelit nebo jim zcela předejít. Kontroly na letištích nejsou příjemné a stejně tak nebude příjemný zpřísněný režim při vstupu do českých škol, ale právě setkání se zlem, jaké nám zprostředkovala kritizovaná média, pohnou veřejnost k přijetí opatření, která pomohou snížit pravděpodobnost, že se podobná tragédie bude opakovat.
Novináři nejsou od toho, aby je politici chválili, ale aby kladli otázky, které veřejnost zajímá. Někdy jsou to otázky nepříjemné a jak se říká na tělo. Novinář by měl být z podstaty svého povolání osinou v zadku politiků, ministrů nebo policejních prezidentů, a ne Mirkem Dušínem, který se tetelí blahem, když ho někdo plácá po ramenou.
Novináři jsou zvyklí na to, že je lidé adorují nebo zatracují podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Policie sama média aktivně využívá ve chvíli, kdy pátrá po uprchlém vrahovi, nebezpečném zločinci, vězni na útěku, nepříčetném pacientovi nebo jiné pohřešované osobě. Právě média zajišťují, že se tyto informace dostanou rychlostí myšlenky k velkému množství lidí, které touto cestou varuje nebo zapojuje do hledání.
Ptám se, proč když už krátce po poledni onoho dne znala totožnost vraha otce z Hostouně a věděla, že míří do Prahy, nevarovala veřejnost prostřednictvím médií. Možná, že kdyby oslovila média, ano přesně ta média, která dnes odsuzuje za budování kultur masového vraha, k žádnému vraždění by nedošlo nebo by nemělo tolik obětí. Pokud by veřejnost znala podobu „Davida K.“, někdo ho mohl včas poznat a zastavit.
