Ve středu 3. ledna přinesl britský bulvární deník Daily Mail v článku Toma Kellyho senzační odhalení vedoucí slovenské sekce BBC Terézie Javorské, která měla být spolupracovnicí československé rozvědky. ČTK vydala zprávu s titulkem „Daily Mail: Redaktorka československé sekce BBC spolupracovala s StB“. Jako autorka zprávy je uvedena Petra Mášová. Již na první pohled zarazí titulek zprávy, protože v BBC nikdy neexistovala československá sekce, tato stanice důsledně dodržovala rozdělení na českou a slovenskou sekci. To by měla redaktorka ČTK vědět, ale na té zprávě je to nejmenší chyba. Server Aktuálně.cz titulek posunul ještě dál a napsal, že „Redaktorka československé sekce BBC léta spolupracovala s StB, píše Daily Mail“.
V Archivu bezpečnostních složek je uložen pod registračním číslem 49308 spis vedený k Terézii Javorské. Rozvědka jej založila 15. února 1985 a od 3. března následujícího roku byla paní Javorská vedena jako rozvědný typ. V hantýrce Státní bezpečnosti to znamená osobu, kterou se snaží získat rozvědka pro spolupráci.
Návrh na její získání vypracoval absolvent vysoké školy báňské kpt. Ing. Libor Tělecký „Vozňák“ z 31. odboru (ideodiverze) dne 28. ledna 1987. Záznam o jejím získání ke „spolupráci“ nese mnohem pozdější datum – 12. srpna 1987 a vlastní schůzka, při které měla být získána, se odehrála o tři dny dříve.
V záznamu je kromě obvyklých frází o kladném vztahu k rodné vlasti a rodině, kritickém pohledu na život ve Velké Británii, kde je ovšem její postavení výjimečně dobré, neboť je vedoucí slovenské sekce BBC, i jedna podstatná zmínka.
„V souladu s návrhem na získání se TS (tajný spolupracovník, pozn. aut.) ke spolupráci zavázal ústně.“ Pokud by autor článku v Daily Mail měl alespoň základní znalosti dokumentů StB, okamžitě by pochopil, že se jedná pouze o interpretaci příslušníka rozvědky, který navíc neměl žádný jiný rozpracovaný případ a po „získání“ Javorské natrvalo odjížděl z Británie.
Československá rozvědka si od nově „získané“ spolupracovnice slibovala informace týkající se politické situace v Británii a především k exulantům, kteří měli kontakty do Československa a byli činní v exilovém hnutí – Karel Kyncl, Jan Kavan, Zdena Tominová.
V zachovaném svazku je konstatováno, že předala zajímavé informace k exilu, ale tyto nejsou nijak blíže specifikovány a nezachovaly se ani v žádných jiných svazcích. Již to samo by mělo pozornému čtenáři stačit, aby pochopil, že se nejednalo o žádnou aktivní špionku. Situace však byla pro Státní bezpečnost daleko komplikovanější.
Pravděpodobně od poloviny sedmdesátých let byl ve styku s britskou kontrarozvědkou příslušník rozvědky pplk. Ing. Vlastimil Ludvík „Pantůček“, který dne 16. prosince 1988 zběhl do Velké Británie z Dillí, kde byl legalizovaný na velvyslanectví.
Rozvědka následně vyhodnotila, že Ludvík spis Javorské znal, a proto MI5 měla od počátku celou akci pod kontrolou. Je tudíž úsměvné číst memoranda o úspěšném utajení kontaktu Javorské před britskou kontrarozvědkou.
Svazek byl zakonzervován 24. března 1989 z důvodu dekonspirace před britskou kontrarozvědkou. Tato informace z první strany spisu „spolupracovnice“ jako i další údaje ve svazku poukazují, že její kontakty byly pod kontrolou a se souhlasem britské strany.
Když na jaře 1990 přijeli zástupci zpravodajských institucí z USA a demokratických částí Evropy do Československa, obdrželi seznamy prakticky všech agentů působících na jejich území. Pokud by paní Javorská svůj kontakt se Státní bezpečností zatajila, v BBC by byla okamžitě vyhozena.
Ve skutečnosti působila jako vedoucí slovenské sekce až do roku 2005. V rádiu Svobodná Evropa byl vyhozen redaktor, který ani nebyl získán ke spolupráci, ale pouze neohlásil kontakt, který měl se Státní bezpečností.
Z článku Daily Mail čiší neznalost rozdílu v práci demokratických kontrarozvědek v porovnání se službami v komunistické části světa.
Několik spolupracovníků, kteří byli vedeni Státní bezpečností jako agenti a v jednom případě dokonce tak vynikající, že si dotyčný za peníze od StB koupil v Mnichově vilu, a kteří byli ve skutečnosti řízeni západními zpravodajskými službami, potvrdilo, že jak americké, tak britské služby jim dovolily předávat jakékoli informace, které se týkaly exilu.
Nešlo o zprávy, které by ohrožovaly bezpečnost země, i když mohly lidem v Československu způsobit potíže. Pokud chtěla StB informace bezpečnostního, případně vojenského charakteru, byly pro ně připraveny konkrétní podvržené dokumenty.
Svět agentů a tajných služeb je spletitý a někdy je složité rozluštit, kdo a pro koho ve skutečnosti pracoval, ale v případě Terézie Javorské je zcela jasné, že nešlo o agentku Státní bezpečnosti, ve smyslu předávání zpráv. To, že na ni komunistická rozvědka založila svazek, spíš vypovídá o zoufalé situaci, ve které se po roce 1968 tato služba ocitla.
