KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Habermannův mlýn. To bylo první, co mě napadlo při slovech senátora Fischera. „Můžeme například zmrazit ruský majetek. To znamená, že by ho Rusové u nás nemohli využívat nebo prodat, byl by ‚zaplombován‘. Pokud by se následně prokázalo, že konkrétní vlastník třeba nebyl součástí problému, ale naopak je kritický vůči Putinovu režimu a podporuje opozici, mohl by se svým majetkem opět disponovat,“ nastínil řešení možný prezidentský kandidát.
Rozumím zlobě, chápu nenávist vůči Putinovi, plně podporuji všechny sankce vůči Rusku, stejně jako pomoc Ukrajině. Ale principálně odmítám jakýkoliv náznak kolektivní viny. Protože od toho už je jenom kousek ke kolektivnímu lynči. Zejména v období války, kdy emoce cloumají každým z nás. O to více se od politiků očekává racionální vyhodnocení situace, rázné, ale uvážlivé kroky a jednání s chladnou hlavou.
Zmrazení aktiv ruské centrální banky, omezení bankovních operací, obchodní blokáda, ukončení služeb a obchodu zahraničních korporací v Rusku nebo postihy konkrétních oligarchů jsou správná a účinná řešení. I ta se dotknou nepřímo všech obyvatel celého Ruska, ale pokud nechceme válčit, jsou tvrdá ekonomická opatření jediným možným řešením. A ukazuje se, že vedle mimořádné ekonomické, vojenské, logistické, ale i morální podpory Ukrajiny jsou hospodářské zbraně nanejvýš účinné.
To ale neznamená, že běžné ruské občany, žijící u nás, budeme zbavovat možnosti nakládat s majetkem a cejchovat je jako lidi druhé kategorie. Zlo budí zlo, ale jak rozlišíme, jestli ruská rodina, které poklidně žije v Dejvicích, fandí Putinovi, nebo je zde právě proto, že s tamním režimem nesouhlasí? Senátor Fischer má pozoruhodný recept. Přijde na úřad a řekne, že souhlasí s tamní opozicí a majetek opět uvolníme. Pomíjím fakt, že kvůli udržení majetku řekne většina asi cokoliv, ale nedovedu si představit to ponížení. Ponížení těch, kteří zde normálně žijí, jejich děti zde chodí do škol, rodiče pracují nebo podnikají, odvádí daně. Nejsou to možná žádní hrdinové, ale ani zaprodanci bláznivého Putina, prostě přišli v minulosti do České republiky a věřili určitým demokratickým principům.
A je docela možné, že poslouchají Nohavicu. Nikoliv kvůli Puškinově či Putinově ceně. Ale proto, že v dobách, kdy vyjádřit svůj názor nás stálo vyhazov ze školy nebo práce, se nebál přinést do Česka písničky Vysockého a Okudžavy, které komunistický režim v Sovětském svazu i u nás nenáviděl a zakazoval. Ostatně i tehdy se kvůli tomu zabavoval majetek a museli jsme na úřadech prohlašovat ke komu se vlastně hlásíme….
Doufám, že se do těch dob nikdy nevrátíme.
Autor je místopředseda PSP ČR za hnutí ANO.
