KOMENTÁŘ ALEXANDRY UDŽENIJA | Výsledky říjnových parlamentních voleb mnohé překvapily, někoho příjemně, pro jiného to zase byla spíš noční můra. Politologické rozbory se zaobíraly vším možným: kdo jak hlasoval, která strana o voliče přišla a která si naopak polepšila, proč lidé kroužkovali jak kroužkovali a desítkami dalších aspektů proběhnuvších voleb. Zamyšlení nad jedním tématem ale postrádám. A tím je propad levicových stran v hlavním městě naší republiky.
Řekněme si nejprve fakta. V Praze hlasovalo ve volbách 633 222 lidí, tedy nějakých 70 % všech oprávněných voličů. Z toho čistě levicové a progresivní strany, jako Strana zelených, ČSSD, Levice a KSČM získaly dohromady 44 865 hlasů, tedy lehce přes 7 %, a ani jedna z nich v Praze nepřekročila pětiprocentní hranici.
U koalice Pirátů a Starostů je situace trochu složitější, protože zatímco Piráty za levicovou, progresivní stranu označit s klidem můžeme, u Starostů by tato definice neobstála. Ovšem i kdybychom je do tohoto tábora započítali a představili si hypotetickou situaci, kdy se s nimi všechny levicové strany spojí v jeden volební blok, dostaneme se k číslu 186 965 hlasů pro takto hypotetickou levicovou kandidátku, což by představovalo 29,6 % všech odevzdaných hlasů.
Pro srovnání, konzervativní koalice SPOLU získala důvěru 251 090 voličů, což představuje volební výsledek 40,02 %. Ani spojené levicové síly, i s podporou Starostů, která by v takovém případě byla podle mého názoru velmi nejistá, by neporazily koalici tří pravicových, konzervativních stran. To je jev, který je ve velkých městech v evropském prostoru poměrně vzácný.
Stačí se podívat třeba k našim západním sousedům, kde se jenom týden před našimi parlamentními volbami uskutečnilo referendum, ve kterém se 56 % obyvatel Berlína vyslovilo pro návrh na vyvlastnění bytů několika soukromých firem. Podobné tendence a širokou podporu levicových a progresivních politických stran můžeme najít téměř ve všech evropských velkoměstech. Tak proč je Praha jiná a levice v ní fatálně propadla?
Pamatuji si doby, kdy se o Praze říkalo, že by v ní vyhrála volby i tenisová raketa Václava Klause. Tato narážka na neoddiskutovatelné úspěchy ODS v našem hlavním městě byla oprávněná. ODS skutečně vyhrávala volby v Praze jak na běžícím páse a hegemonie pravice se v hlavním městě zdála neotřesitelná. V několika nedávných volbách se tato „jistota“ zdála za vyvrácenou. ODS sice poslední komunální volby v Praze vyhrála, ale její zisky rozhodně nedosahovaly dřívějších čísel a ostatní tři strany na pásce se o vládě nad hlavním městem dohodly bez vítěze. Zdálo se, že prim hrají progresivní témata a odklon od tradiční pravice je hotovou věcí. Říjnové volby roku 2021 toto zdání rozcupovaly na celé čáře. Výsledek SPOLU v Praze nad hranicí 40 % je nebývale silný a dává tušit, jak by asi v případě sjednocené pravicové kandidátky dopadly komunální volby v příštím roce.
Jaké jsou ovšem důvody triumfálního návratu pravice v Praze? Zjednodušující výklady o dezinformačních kampaních nebo referendu o Andreji Babišovi podle mě neobstojí. To by se ve voličských náladách odrazilo jinak. Znamená to snad, že by Pražané nestáli o některá témata, která strany na levé části spektra nabízí jako nosná? Že by je snad nezajímala ekologie či dostupné bydlení? Ani to si nemyslím. Spíše odmítají samotný způsoby, kterým tato témata progresivní strany chtějí prosazovat.
Zdá se, že lidé chtějí ekologii bez ideologie. Že chtějí kultivovat prostředí okolo nich, aniž by to znamenalo zásadní dopad do jejich peněženek či svobod. Že si uvědomují, že spravedlnost nelze docílit krádeží něčího majetku, že prosperita nevzniká z přerozdělování a že stát či obec má podle nich fungovat jako správce věcí veřejných, nikoli neomezený pán nad jejich životy. A to je podle mého názoru tou absolutně nejpozitivnější zprávou, kterou nám výsledky letošních parlamentních voleb nabídly.
Praha se tímto výsledkem stala majákem normálnosti v rozbouřeném moři progresivního šílenství. Fakt, že společenské revoluce v naší zemi nemají veřejnou podporu, dává tušit, že tímto majákem Praha bude i v nadcházejících dnech a letech. Nevím jak Vás, ale mě zjištění, že žiji ve městě, kde si lidé stability a tradičních hodnot váží, naplňuje optimismem. Člověku to dává chuť do další práce. Řečeno s klasikem, „mí Pražané mi rozumí“. Člověk by nikdy neměl dovolit, aby strach rozhodoval o jeho budoucnosti. O tu naší pražskou se opravdu nebojím. Díky vám za to, milí Pražané!
Autorka je členkou ODS a pražskou zastupitelkou
