KOMENTÁŘ JIŘÍHO POSPÍŠILA | Rok 2021 se v Evropě nesl výrazně ve znamení energetiky. Stejné to bude i v roce následujícím. Debatu napříč starým kontinentem rozviřují ale nejenom stoupající ceny energie. Velmi silně se teď debatuje o tom, co všechno je čistá energie, která by měla být nadále v EU podporována v rámci Zelené dohody pro Evropu (European Green Deal).
Nás v České republice v této souvislosti nejvíce zajímá osud jaderné energie. Na unijní úrovni se totiž nyní bojuje o to, zda bude energie z jádra nadále považována za bezemisní, a tedy „zelenou“, nebo převáží názor jejích odpůrců, kteří jadernou energetiku odmítají a nechtějí ji nijak podporovat z unijních peněz, protože ji považují za protipól čistého zdroje energie.
Osobně se považuji za člověka, který velmi výrazně podporuje politiku ochrany přírody a kroky k zachování života na planetě Zemi. A právě tenhle postoj ze mě dělá zastánce jaderné energetiky. Její využití považuji za bezemisní a tedy „čisté“. Samozřejmě existuje problém nakládání s využitým jaderným palivem, ale jsem přesvědčený, že dnes už existují technologická řešení, která tenhle „zádrhel“ dokážou bezpečně překonat.
Debaty o statutu jaderné energetiky jsou časté i na půdě Evropského parlamentu. V rámci poslaneckého klubu Evropské lidové strany (EPP), jehož jsem členem, se podařilo zformovat silnou koalici, která jadernou energii podporuje a usiluje o její zařazení na seznam podporovaných ekologických zdrojů energie. Souboj o jadernou energetiku při tom samozřejmě nestojí čistě na politickém dělení a rozpor mezi jejími zastánci a odpůrci nezřídka prochází napříč jednotlivými poslaneckými kluby v Evropském parlamentu. Názorové štěpení naopak velmi často kopíruje jednotlivé členské státy. Země, které mají jiné obnovitelné zdroje energie (například Rakousko) stojí většinou na straně odpůrců. Naopak členské státy, které dosud jaderné elektrárny výrazně využívaly (včetně České republiky), si budoucnost bez nich nedovedou představit.
Musím ale na tomto místě připomenout, že současné rozhodování není primárně o tom, že by jaderná energetika nebyla v EU do budoucna povolena. Nyní jde „pouze“ o to, zda tenhle zdroj energie bude moci být jako ekologický podporován z unijních prostředků, například formou výhodných půjček. Vzhledem k nákladnosti výstavby a obnovy jaderných bloků ovšem nejde o žádnou drobnost. Případné zhoršení konkurenceschopnosti jaderných elektráren by totiž ve výsledku energii opět prodražilo a vedlo ke zdražení pro občany. Navíc si musíme nalít čistého vína, že by tenhle krok zbytečně nahnal další lidi na stranu odpůrců potřebné ekologické modernizace evropského průmyslu. A to nemluvím o dalším zvyšování závislosti na ruských producentech surovin potřebných pro jiné sektory energetiky.
