KOMENTÁŘ JIŘÍHO POSPÍŠILA | Vedle právních otázek či boje za volný obchod mám na půdě Evropského parlamentu ještě jedno velké téma, kterému se pravidelně věnuji. Tím jsou záležitosti ochrany zvířat. Jako konkrétní případ bych zmínil aktuální problém dálkových transportů zvířat.
Občas slyšíme, že by nám Brusel neměl do všeho mluvit. Když se ovšem podívám právě na otázku přepravy zvířat, vidím, jak moc důležitá je evropská spolupráce v této oblasti. Tady snad každý pochopí, že hranice mezi členskými státy nejsou otevřené jen pro lidi, ale také pro přepravovaná hospodářská zvířata. Pro mě je tohle jedna z mála oblastí, kde evropský prostor bez hranic může způsobovat také určitá negativa a problémy. Právě proto potřebujeme jasná celounijní pravidla, která umožní, aby byla eliminována všechna pochybení při transportu hospodářských zvířat.
Osobně si totiž myslím, že vozit zvířata v přecpaných vozech tisíce a tisíce kilometrů, vystavená často otřesným podmínkám, aby nakonec skončila vystrašená a zubožená na jatkách, je šílené. Debata o tom, jak moc problematické jsou dálkové transporty hospodářských zvířat převážených na jatka, se při tom vede už dlouho. Evropský parlament se nyní i s podporou klubu Evropské lidové strany (EPP), kterého jsem členem, vydal směrem ke konkrétním změnám na tomto poli.
K detailnímu prozkoumání celého problému byl na parlamentní půdě vytvořen speciální vyšetřovací výbor, který už dospěl k jasným závěrům, že v této oblasti v rámci Evropské unie skutečně dochází k porušování životních podmínek zvířat a je nutné přijmout nová konkrétní opatření. Výbor tak podle mého názoru vyvrátil často panující přesvědčení, že podobné vyšetřovací výbory většinou nemají hmatatelné výsledky. Tady to určitě bude jinak, což dokládají už návrhy výboru, které směřují například k zavedení přísnějších kontrol a ke zpřísnění platných podmínek pro přepravu zvířat do zemí mimo EU. Vyšetřovací výbor pro ochranu zvířat během přepravy (ANIT) také doporučuje možný zákaz přepravy velmi mladých zvířat či dokonce možné zavedení povinných kamerových systémů v přepravních prostředcích, a to minimálně při nakládání a vykládání zvířat. Ke zvážení je také pravidelné měření a zaznamenávání teplot, vlhkosti či množství čpavku ve vozech, které přepravují hospodářská zvířata.
Všechna tahle doporučení by mělo už v lednu projednat plénum Evropského parlamentu a já osobně budu konkrétní návrhy podporovat. Sám totiž dokážu pochopit, že někteří lidé chtějí jíst maso, ale je proti zdravému rozumu, abychom v dnešní době přepravovali živá zvířata na vzdálenost stovek či dokonce tisíců kilometrů jen proto, aby je v cílové stanici čekala porážka na jatkách. Musíme proto také usilovat o stanovení maximální vzdálenosti a doby, po kterou mohou být zvířata přepravována a která nebude zbytečně dlouhá.
Ve 21. století, v době veškerých dostupných technologií, je nepředstavitelné, že ve statistice českých exportů živých hospodářských zvířat najdeme mezi státy, kam byla zvířata od nás přepravována, i tak vzdálené země jako Turecko, Libanon nebo Mongolsko. A to jsou hospodářská zvířata během přepravy doslova namačkána v kamionech, vystavená stresu, často trpí nedostatkem vody krmiva a prostoru. Tohle by mělo určitě skončit a je dobře, že na tom Evropský parlament pracuje.
Autor je europoslanec, zasedá v klubu Evropské lidové strany
