Na víkendových Dnech NATO v Ostravě se divákům ukázaly letouny F-35, které by do svých řad v jiné verzi ráda získala i tuzemská armáda. Pokračuje kolem toho vzrušená debata, což je zcela logické s ohledem na cenu a další související investice.
AKTUALIZACE: Nákup 24 strojů F-35 schválila 27. září vláda. Česko za ně má zaplatit 106 miliard korun, dalších 44 miliard si vyžádá příprava na jejich provoz. Výcvik na nich má začít v roce 2029.
Naším cílem není přispět do této debaty dalším vyostřeným názorem a přiklonit se na jednu či druhou stranu. Podíváme se na vývoj a historické souvislosti tohoto plánu. A začneme tam, kde to všechno začalo.
Eurofighter, Mirage, F-16 nebo Gripen?
Jednání o pořízení nadzvukových letounů se vedla už od konce devadesátých let, především v souvislosti s koncem životnosti letounů MIG-21. Jelikož se jednalo o politicky složitou a finančně nákladnou otázku, na kterou v té době nepanoval jednotný názor, armáda „uměle prodlužovala“ životnost ruských strojů, aby vytvořila časový prostor pro finální rozhodnutí, jakou cestou se vydat.
Prodlužování životnosti strojů s sebou ale neslo nebezpečí – jejich technická způsobilost se dostávala na samotnou hranici. Na začátku milénia bylo vedení resortu obrany postaveno do situace, kdy bylo nutné bezpodmínečně jednat. Bylo to v době, kdy u vlády a na ministerstvu obrany byli sociální demokraté. I tato skutečnost ovlivnila úvahy o zemi původu nových letounů, a proto se dalo jen stěží předpokládat, že uspěje stroj americké provenience. Většina ČSSD podporovala především stroj evropský.
Přicházelo v úvahu několik alternativ. V prvé řadě se do „zorného pole“ dostal letoun Eurofighter, který vznikl ve spolupráci mezi západoevropskými členy NATO (Velká Británie, Německo, Španělsko, Itálie). Eurofighter byl ale drahý a projekt se začínal v dané době dostávat do ekonomických problémů.
Dalším letounem k diskuzi byl francouzský Mirage, ovšem i ten byl poměrně drahý a exportními destinacemi pro něj byly především země Jižní Ameriky a arabský svět.
Do třetice, JAS-39 Gripen pro ČSSD představoval velmi zajímavou cestu, neboť se jednalo o britsko-švédské konsorcium, ve Velké Británii byla v té době u moci labouristická strana Tonyho Blaira a ČSSD s ní budovala strategické partnerství, které chtěla posilovat i na mezistátní úrovni. V neposlední řadě spolupráce se Švédskem bylo pro ČSSD tehdy velmi atraktivní.
V odborných kruzích byly různé názory, jaký typ stroje by si ozbrojené síly měly pořídit. Zároveň zazníval apel, že je nutné vybrat takový stroj, který bude kompatibilní v rámci NATO a který je prověřený z reálných operací, což zase nahrávalo například americkým F-16.
Klíčovým problémem bylo, že se jednalo o již použité stroje anebo stroje, které byly tzv. „zakonzervované“ (jednou z variant byly F-16 od Texaské národní gardy). V té době bylo nereálné uvažovat o nákupu F-35, neboť první dodávky by byly nejdříve po roce 2015. ČR zároveň do projektu nebyla zapojena, a tudíž by se jako zákazník ocitla až na spodní části seznamu.
Po dlouhých diskuzích se vláda rozhodla zahájit výběrové řízení. V roce 2001 schválila proces harmonogramu výběru nadzvukového letounu. Následně byly předloženy první nabídky a začala jednání s uchazeči: Eurofighter, konsorcium EADS, Lockheed Martin Int., Boeing/McDonell, Dassault Aviation a švédská společnost SAAB/BAE.
Ještě před vypršením lhůty všichni kromě SAAB/BAE z výběrového řízení odstoupili. Důvodem byla netransparentnost celého tendru, nesmyslná kritéria (předložení nabídky v češtině apod.). Ministerstvo obrany nakonec převzalo jedinou nabídku britsko-švédského konsorcia SAAB/British Aerospace a začala pracovní jednání.
První jednání o nákupu letounů
V rámci dojednávání kontraktu se ale vyskytlo několik problémů, které bylo nutné řešit a které se staly terčem kritiky. Především se jednalo o interoperabilitu letounu, tedy schopnost spolupráce různých systémů. Bylo nutné integrovat tzv. data-link, zařízení, které je důležité pro komunikaci v rámci NATO. Dalším problémem bylo přečerpávání paliva za letu. Standardní verze letounu s tím nepočítala a výrobce musel tento požadavek zohlednit. Problémem bylo, že letoun nebyl nikdy nasazen v žádné bojové akci.
I když volby v roce 2002 vyhrála ČSSD, vzhledem k ekonomické situaci, která byla ovlivněna mimo jiné rozsáhlými povodněmi, nebyl nákup nového letounu na „pořadu dne“. V této souvislosti se začalo hovořit o jiných možnostech, jako byl pronájem anebo zabezpečení vzdušného prostoru aliančním spojencem.
Ministerstvo obrany se nakonec vydalo právě cestou pronájmu. V této souvislosti se předpokládalo, že se otevře cesta pro F-16. Do konce října 2003 obdržel resort celkem pět nabídek, a to od Belgie, Kanady, Nizozemska, Spojených států a Švédska.
Švédská vláda jako jediná nabídla k pronájmu nové stroje, což maximálně zatraktivnilo celou její nabídku. Vládě nezbylo nic jiného než přijmout švédský návrh. Jen těžko by odůvodnila, proč si vybrala již použitý stroj, a ne stroj nový, v případě, že by došlo k technickým problémům, popřípadě k havárii. Zároveň se vláda přiklonila k úsporné variantě, oproti 24 strojům si jich pronajala 12 (a dva pro výcvik).
Příští rok 24. listopadu to bude 20 let, co byl v koncernu Saab v Linköpingu slavnostně představen první Gripen určený pro Českou republiku.
F-35 jako ideál pro nové výzvy
Nyní jsme v situaci, kdy v roce 2027 pronájem Gripenů skončí a po roce 2035 ustane i jeho technologická podpora. Na základě expertní analýzy proto na Generálním štábu ČR vznikl dokument, který řeší podobu taktického letectva po roce 2027. Materiál se zabývá především změnami ve vedení války ve 21. století.
Aliance přijala v roce 2021 tzv. „NATO Warfightinig Capstone Concept”. Pro letectvo to znamená nutnost vedení simultánních a synchronizovaných operací napříč všemi operačními doménami a zároveň dosažení tzv. „kognitivní převahy" (letoun by měl mít kognitivní radar). V praxi to bude znamenat nutnost vyhodnocení velkého množství informací a na základě toho se rozhodnout ve velmi krátkém časovém horizontu. Tento letoun by měl mít hypersonickou rychlost.
Zanechme ale rozbor technických a operačních parametrů a zaměřme se především na procesní stránku věci. Generální štáb a expertní tým po analýze strojů, které by přicházely v úvahu, přišel se závěry, ze kterých jako nejoptimálnější varianta přichází v úvahu F-35.
K tomu několik poznámek: V prvé řadě se nelze úzce dívat na náklady a „jen“ porovnávat ceny, byť to pro mnoho lidí není v současné vypjaté ekonomické situaci jednoduché. Klíčová je změna bezpečnostního prostředí a charakteru války v horizontu několika desítek let. Nový letoun nekupujeme, abychom zajistili obranu v pár nejbližších letech, jeho čas nastane až po roce 2035. S nadsázkou můžeme říci, že pilotovat ho budou lidé, kteří dnes ještě v armádě vůbec nejsou. Uvedený letoun zároveň bude používat v budoucnu i řada dalších států NATO.
Dalším faktorem je celková koncepce rozvoje letectva a ochrany vzdušného prostoru. Nejde jenom o Air Policing (střežení vzdušného prostoru), jde i o podporu pozemních sil a zajištění protivzdušné obrany v různých vrstvách. Silná kritika byla právě orientována směrem k malé využitelnosti, kdy letouny Gripen byly využívány pouze na Air Policing, nicméně to bylo dáno především finančními limity a celkovou strukturou letectva.
Na řadě jsou politici
Vládě nepřeje, že akviziční proces vrcholí v době, kdy česká ekonomika není v dobré kondici. Ovšem stejně jsme na tom byli v roce 2002 po povodních. A je nasnadě, že asi nikdy nebude ekonomicky ideální a bezstarostná doba na podobně velký, ale zároveň nezbytný projekt.
Zcela bez překvapení je tedy současná kritika opozice. Stropová cena 122 miliard korun řadí nákup mezi největší akvizice vůbec. Ovšem s letouny má být dodána i výzbroj, výcvik pilotů, pozemních techniků a zajištění životního cyklu v prvních letech včetně náhradních dílů.
Dále zaznívají obavy, že celková suma nepokrývá celý životní cyklus stroje, který by měl vydržet ve výzbroji až do roku 2070. To ve výsledku znamená, že celková částka může být násobně vyšší. Situaci taktéž nenahrává skutečnost, že se k nákupu dnes vyjadřuje široké spektrum odborníků a zejména bývalých vojáků, kteří dnes předkládají opačná stanoviska, než ta, která prezentovali, když byli v činné službě. O důvodech změny jejich postojů můžeme jen spekulovat.
Je ovšem potřeba si uvědomit, že se jedná o strategickou investici do obrany země. Takto zásadní investice by tedy neměla být zastíněna rivalitou politických stran. Diskuze se musí vést racionálně a věcně. Konsenzus s opozicí není výhodou, ale nutností.
Tento stav by si měla ale uvědomit i opozice a měla by se do debaty konstruktivně zapojit. Musíme se vyhnout situaci, že by budoucí vlády projekt zpochybnily nebo zásadně revidovaly, což by vedlo ke snížení naší obranyschopnosti a mělo by to i vliv na reputaci Česka v rámci aliance. Zároveň je třeba ujistit pochybovače, že nákup letounu neohrozí ostatní projekty. Víme, že v minulosti se Koncepce rozvoje AČR často měnila a co se schválilo jeden rok, tak druhý neplatilo. I tuto praxi je třeba ukončit.
Vláda by měla nákup F-35 komunikovat v kontextu celkové koncepce ochrany vzdušného prostoru a zajištění bezpečnosti Česka. Dále by měla veřejnost ujistit, že projekt je ufinancovatelný a v současné ekonomicky složité době nebude mít fatální dopad na veřejné finance. Na nedostatky ve strategické komunikaci jsme již upozorňovali v předchozích článcích...
