KOMENTÁŘ LIBORA STEJSKALA | Vláda jde za jednoznačným cílem, kterým je nakoupit a zavést do výzbroje vzdušných sil Armády ČR letoun Lockheed Martin F-35 Lightning II. Celkem by se mělo jednat o 24 kusů. Záměr byl oznámen v červenci 2022 a od té doby pokračují jednání s americkou stranou o ceně a dalších podmínkách nákupu. Co ale v této debatě nezaznívá?
Zdůvodnění tohoto záměru je vcelku jednoduché. Naposledy ho zopakoval generál Jaroslav Míka, velitel základny taktického letectva v Čáslavi. Hlavním argumentem je, že F-35 je letoun páté generace a stroj jiné generace nemůže obstát na bojišti po roce 2040.
Jinými slovy: F-35 má nesrovnatelně širší a kvalitnější schopnosti než jakékoli jiné stávající bojové letouny.
Není sporu o tom, že F-35 je pokročilý, vyspělý a nesmírně schopný stroj. Přesto lze s některými argumenty pro jeho pořízení polemizovat, a to i bez detailní znalosti technických parametrů. A tato polemika samozřejmě je výzvou k diskusi.
Zahraničně politické aspekty ponechám stranou, protože vláda má legitimní mandát k jednostrannému rozhodnutí o typu i dodavateli. Orientace na obrannou spolupráci s USA je v Česku dlouhodobě přítomná, byť ne úplně dominantně. V armádních akvizicích se v minulosti příliš výrazně neprojevovala.
F-35 je ve svém „tažení Evropou“ velmi úspěšná a pořizují si ji i státy, které se nijak nepodílely na původním konsorciu, jež spolupracovalo při vývoji. Zároveň se dostáváme k první zavádějící informaci, která v tuzemské debatě opakovaně zaznívá – a sice že F-35 se stává „standardním typem NATO“.
Jednak v Alianci ani oficiálně, ani neoficiálně nic takového jako konkrétní standardní typ výzbroje neexistuje. Pouze v některých kategoriích zbraňových systémů panuje viditelná redukce počtu typů. Prakticky nikdy ale nenajdeme jediný dominantní typ. Na to je NATO příliš rozmanité; vlády členských států budují složité vztahy s domácími i zahraničními výrobci zbraní a mnohé z nich otevřeně udržují vlastní vojensko-průmyslový komplex. I proto v Alianci nikdy žádný nadzvukový bojový letoun nebyl „standardní“, ani výrazně nepřevažoval.
Právě ve stíhacích letounech ani nikdy nedošlo k rivalitě mezi dvěma typy: vždy jich bylo ve výzbroji výrazně víc, a navíc se v různých zemích najednou překrývalo více generací stíhaček. Konkrétně to znamená, že vedle F-35 budou jen v NATO ještě velmi dlouho provozovány také Eurofighter Typhoon, Dassault Rafale, a samozřejmě americké „speciály“ F-15, F-18 a F-22.
V tomto světle se „standardním“ typem NATO po vstupu Švédska bezesporu stane také JAS-39 Gripen, a to jak počtem aliančních uživatelů (tří), tak absolutním počtem strojů (aktuálně sto). Každá z uvedených konstrukcí plní specifickou roli, každá má své výrazné přednosti, a naopak jiné funkce plní průměrně či vůbec.
Ani o předchůdci F-35, letounu F-16, nikdy nebylo možné tvrdit, že se jedná o standardní typ NATO, přestože byl či je zaveden ve třinácti členských zemích Aliance.
S politickým pozadím argumentu pro nákup letounu F-35 pro Armádu ČR souvisí fakt, že až do konce roku 2021 nebyl tento stroj nikdy oficiálně prezentován či označen jako preferovaný typ budoucího bojového letounu pro vzdušné síly AČR. Sice se pravidelně objevoval jako hypotetická možnost pro přezbrojení českého letectva ve výčtu různých dalších typů – dělo se tak ale v článcích vojenských publicistů, obvykle s komentářem v tom smyslu, že se jedná o alternativu z říše bájí a fantazie, hlavně kvůli ekonomickým možnostem Česka.
