Strategická komunikace nebo někdy používaný název STRATCOM se objevuje v řadě bezpečnostních a zahraničně-politických dokumentech a strategiích. Bohužel zatím zůstáváme v rovině úvah, námětů a diskuzí. A to především v praktické otázce jejího institucionálního a organizačního zabezpečení, zejména pak, kdo konkrétně by měl být do systému zahrnutý a s jakými kompetencemi. Nedávné zrušení pozice vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací vyvolalo v tomto ohledu spíše rozpaky. Už samotné označení „vládní zmocněnec pro dezinformace“ nebylo úplně šťastné a vyvolalo spíše negativní konotace. Obecně se proto nabízí otázka, jak bychom měli pokračovat dál.
Jednou z cest je inspirace tam, kde jsou ve strategické komunikaci dále a kde už mají výsledky. V minulém článku jsme představili rizikové aspekty nevhodně vedené strategické komunikace. Aby se Česko těmto rizikovým faktorům v budoucnu vyhnulo, nabízí se podívat se do zahraničí. V tomto článku proto zavítáme na Britské ostrovy, do Estonska a na sousední Slovensko.
Zemí, kterou by se Česko mohlo inspirovat, je bezpochyby Velká Británie. Strategická komunikace je zde v gesci instituce pod názvem „Vládní komunikační služba“ (Government Communication Service), v níž pracuje téměř 7000 zaměstnanců. Jejím cílem je zejména poskytovat britské vládě a státnímu aparátu profesionální know-how v oblasti komunikace vládních a veřejných politik. V současnosti služba spolupracuje s 25 ministerskými odděleními a více než 300 vládními agenturami.
Britská Vládní komunikační služba se velmi dynamicky vyvíjí a flexibilně reaguje na aktuální trendy a výzvy. V roce 2018 například vytvořila „tým rychlé reakce“, anglicky Rapid Response Unit. Tento tým je určen k odhalování dezinformací a boji proti nim. Zajímavé je složení týmu. Lze v něm najít třeba odborníky z řad analytiků, novinářů, datových vědců či mediálních a digitálních expertů. Tým monitoruje zprávy a informace, které jsou sdíleny a využívány online s cílem zajištění včasné identifikace vznikajících problémů.
V praxi to vypadá tak, že pokud tým zaznamená nějakou nebezpečnou dezinformaci, např. související s rozhodnutími britského vládního kabinetu, včasně na tuto dezinformaci reaguje a lidem vysvětlí, v čem spočívá její nepravdivost. Čas v tomto ohledu sehrává klíčovou roli. Pokud se dezinformace ponechá delší dobu ve veřejném prostoru bez povšimnutí, dostane se k většímu počtu respondentů a je tak velmi těžké zmírnit její dopady. V Česku se v tomto ohledu můžeme setkat pouze s ad hoc reakcemi vlády či jednotlivých resortů, někdy i s určitým zpožděním.
