O nutnosti strategické komunikace se v rámci bezpečnostní komunity hovoří již několik let. Tuto nutnost okrajově zdůrazňuje i nejnovější Bezpečnostní strategie ČR z června tohoto roku. V ní vláda uvádí, že „efektivní a včasná strategická komunikace může naplnění bezpečnostních hrozeb předcházet či zmírňovat jejich následky. Má zásadní význam pro odstrašení protivníka a získávání spojenců. Cílem strategické komunikace je také přispět k porozumění bezpečnostním a dalším veřejným politikám a posilovat tak důvěru občanů ve stát a veřejné instituce.“
Situace je ovšem taková, že veškeré snahy rozvinout národní strategickou komunikaci doposud zůstaly jen u sporadických pokusů. V této oblasti nás předběhlo i sousední Slovensko, které na vybudování celostátní strategické komunikace pracuje postupně již od roku 2017 a její důležitost byla již zasazena do slovenské Bezpečnostní strategie a Obranné strategie v roce 2021. V červnu tohoto roku dokonce Slováci přijali tzv. Koncepciu strategickej komunikácie Slovenskej republiky. Tento dokument zohledňuje, jakým způsobem budou slovenské instituce komunikovat s veřejností nejen v době krize. Slovenskou strategickou komunikací se ale budeme podrobně zabývat v jiném článku.
Vrátíme-li se ovšem zpět do tuzemských poměrů, je evidentní, že vláda v souvislosti s vybudováním robustní strategické komunikace na úrovni státu značně zaspala. Kampaně, které vede, jsou spíše prezentací jejího politického programu. Bylo tomu tak i v období pandemie COVID-19, kdy strategická komunikace, kromě chaotických vyjádření, představovala PR premiéra a jednotlivých ministrů, což následně gradovalo v předvolební kampani na podzim roku 2021.
V uvedeném trendu tak trochu pokračuje i současná vládní koalice. Kampaní „Deštník proti drahotě“ se sice vydala dobrým směrem, srozumitelně odkomunikovala systém podpor a způsob jejich čerpání, bohužel ale zůstala pouze u tohoto prvního kroku. Nenásledovaly další akce, například vysvětlení, jak chce s tímto problémem dále pracovat, jakou má strategii, jak to pomůže obyvatelům. Nezdá se ani, že by vláda měřila společenskou zpětnou vazbu.
Zde se dostáváme na tenký led, kdy špatně vedená strategická komunikace s sebou přináší velká rizika, o kterých se u nás moc nemluví. Ke strategické komunikaci se dnes vyjadřuje leckdo a všichni se na ni díváme jako na samospásný nástroj pro řešení problémů. Obecně vždy zazní, že strategická komunikace je nutností, méně ale už zaznívá, jak by strategická komunikace měla po zohlednění českého politického a společenského kontextu vypadat a vůbec už se nikdo nezabývá otázkou, jaká v sobě má úskalí, pokud ji vedeme špatně. Pojďme se proto na některá rizika a potenciální řešení podrobněji podívat.
