Je celkem všeobecně známé, že česká stopa na Antarktidě je ve srovnání s ostatními zeměmi světa nepoměrně výrazná, zejména díky dlouholeté badatelské činnosti v mnoha oblastech přírodních věd. Málokdo už ale ví, že jednu z prvních nejvýraznějších stop otiskl na povrchu šestého kontinentu 31. října 1956 George John Dufek. Podle pasu sice Američan, ale – jak už jeho jméno napovídá – původem Čech.
Příslušník amerického válečného námořnictva, veterán z druhé světové války i války v Koreji, polární výzkumník s hodností kontraadmirála George John Dufek podnikl let, který se zapsal do historie, se strojem R4D-5L Skytrain. Dopravní letoun opatřený lyžemi pro přistání na sněhu nesl název Que Sera Sera (co se má stát, to se stane) podle tehdy populární písně použité ve filmu Alfreda Hitchcocka „Muž, který věděl příliš mnoho“.
Pionýrský čin amerického letce s českými kořeny odstartoval výstavbu polární stanice Amundsen–Scott a byl přelomovým krokem operace Deep Freeze, která měla pod jeho velením zahájit kontinuální americkou přítomnost v Antarktidě.
Motivem k zahájení operace byl Mezinárodní geofyzikální rok, který proběhl v letech 1957 až 1958. Šlo o významnou mezinárodní akci, na níž spolupracovali odborníci z několika desítek zemí. Hlavním cílem byla mezinárodní spolupráce při výzkumu atmosféry, kosmického prostoru a zemského tělesa. V rámci geofyzikálního roku vypustily první družice SSSR i USA.
Výzkum vesmíru i posledního kontinentu
Události předcházel intenzivní průzkum Antarktidy. Po osmnáct měsíců se na něm podílelo na sedmdesát institucí z celého světa včetně Československa. V roce 1956 zde byla založena polární výzkumná stanice Halley Research Station, pojmenovaná po britském astronomovi Edmundu Halleym.
Přibližně ve stejném období byla vybudována polární stanice Amundsen-Scott v těsné blízkosti (100 metrů) zemského jižního pólu a ruská výzkumná stanice Vostok ve Východní Antarktidě nedaleko tzv. jižního pólu nedostupnosti, což z ní učinilo nejodlehlejší výzkumnou stanici na šestém kontinentě.
Současně byl v této době objeven i nejjižnější ostrov světa – Berknerův ostrov. Do výzkumu Antarktidy se vedle USA a SSSR zapojily také Nový Zéland, Velká Británie, Francie, Japonsko, Norsko, Chile a Argentina s cílem rozšířit znalosti o hydrografii, meteorologii a klimatu, pohybu ledovců i (pod)mořském životě. Výzkumů se již tehdy v rámci různých mezinárodních výprav účastnili i mnozí čeští badatelé.
Americké vědecké instituce podporovalo v jejich úsilí o stálou přítomnost na Antarktidě americké vojenské námořnictvo a k plnění těchto úkolů byla v roce 1955 vytvořena speciální operační skupina Task Force 43 svěřená velení kontraadmirála George J. Dufka.
Primárním úkolem bylo postavit první vědeckou stanici, která měla fungovat coby „předmostí“ pro rozvoj dalšího průzkumu kontinentu. Expedici z přelomu let 1955 a 1956 filmoval kromě US Navy také štáb ze studií Walta Disneyho (mimochodem Disney, který této jednotce vytvořil i vlastní insignie, byl jmenován jejím čestným členem). Do operace se zapojilo sedm lodí U. S. Navy, z toho tři ledoborce, tři nákladní a jeden tanker.
K výstavbě vědeckých stanic v Antarktidě a později i k jejich zásobování sloužily pásové traktory Caterpillar, které sem byly před zřízením stálého letiště dopravovány loděmi nebo shazovány z letadel.
„Nad jižním pólem a stanicí v zemi Marie Byrdové jsme z dopravních letadel Douglas C-124 Globemaster shazovali vše od kuchyňských dřezů a žárovek až po sedmitunové traktory Caterpillar D-2,“ vzpomíná pilot 63. perutě, plukovník William G. Forwood, který startoval na dlouhé lety do Antarktidy ze základen na Novém Zélandu.
Posádky letadel zkoušely různé metody vykládání včetně úspěšného vysazení dvanáctitunových traktorů bez padáků za nízkého letu ve výšce 14 metrů nad zemí. K největší ztrátě došlo v říjnu 1957 při selhání hlavního padáku, na kterém se měl snést jeden z traktorů Caterpillar D-2.
Stroj se zřítil volným pádem a většina dílů byla okamžitě pohřbena několik metrů pod sněhovou krustou. Pamětníci tehdy zaznamenali menší „sněhotřesení“. Zraněn byl ovšem pouze jeden muž – letící úlomek mu zlomil zub.
Dozery Cat našly v Antarktidě široké uplatnění. Nejen že zde budovaly letištní plochy, ale staraly se o jejich stálou obnovu a údržbu – např. odhrnovaly sníh a přemisťovaly ho do jednotek na výrobu pitné vody, fungovaly jako tahače nákladních saní. Jedině díky nim se americkému námořnictvu podařilo v roce 1958 zbudovat na kontinentě první trvalou přistávací dráhu.
Sníh a led místo zeminy a kamení
Poté, co traktory připravily přistávací plochy pro velká letadla, sem byly dopravovány i těžší buldozery. Zásobování se zjednodušilo, ale piloti si stěžovali, že se jim ze vzduchu jen těžko rozeznává ledová plocha od okolního měkkého sněhu. Zapadnutí by přitom mohlo mít během přistávání katastrofální následky.
Na základě předchozích zkušeností letectva vojenského námořnictva se proto přistávací plocha nejdříve vymezila nabarvenými sudy – ale nakonec se jako zdaleka nejlepší řešení ukázaly živé stromy, které sem piloti přepravovali z Nového Zélandu. Větve pohybující se ve větru byly prý zřetelnější než barely; není ovšem známo, jak dlouho vydržely odolávat polárnímu mrazu.
Těžké pásové stroje se hodily také k manipulaci s letadly po ploše nebo k vyprošťování či vykládání objemných zásilek, jako byly například polorozložené vrtulníky Sikorski H-34.
Současná česká stopa v Antarktidě
Mendelova polární stanice na pobřeží ostrova Jamese Rosse, kterou založil polárník Pavel Prošek, byla slavnostně otevřena v únoru 2007. Česko se tak stalo 26. zemí s vlastní vědeckou základnou na šestém kontinentu, s hlasovacím právem v Antarktickém smluvním systému. Základnu provozuje brněnská Masarykova univerzita.
Zatímco dopravní letoun Que Sera Sera admirála Dufka je dnes k vidění v Národním muzeu námořního letectví na Floridě, některé pásové traktory se uchovaly a po renovaci stále slouží nadšencům do historických strojů na Novém Zélandu a v USA.
Admirál George J. Dufek odešel do civilu v roce 1959. Zemřel v roce 1977, přesně v den svých 74. narozenin. Jeho jméno v Antarktidě nesou například Dufkova hora (Dufek Mountain), Dufkovo pobřeží (Dufek Coast) nebo Dufkův masiv (Dufek Massif).
