Ještě donedávna prakticky bezcenné vozy někdejších východoevropských automobilek vzbuzují nebývalý zájem sběratelů veteránů. Ceny škodovek, žigulíků či tatrovek, beznadějně zastaralých už v době svého vzniku, dnes šponuje davová psychóza do nevídaných výšin. Co vlastně stojí za tímhle unikátním českým fenoménem?
Současný „lokálpatriotismus“ východoevropských investorů, kteří jsou jinak schopni nakupovat za horentní sumy auta v Itálii, Francii či USA, prakticky nezná mezí. Zatímco v kalifornském Pebble Beach či na pařížském Rétromobile se rok co rok za ohromné peníze draží ty nejexkluzivnější automobilové veterány značek jako Ferrari, Talbot či Hispano Suiza, v tuzemsku se dnes za naprosto bláznivé částky prodávají vozidla z časů reálného socialismu. Vzácná výbavová provedení nebo modely vyrobené v omezeném množství se svou cenou blíží zachovalým veteránům i těch nejvíc ‚top‘ světových značek. Naprostým specifikem tohoto boomu je přitom jeho lokálnost omezená na bývalé Československo a příležitostně i na další země někdejšího východního bloku – tedy na trhy, kde se kdysi tyto modely jako nové prodávaly.
Vzpomínky na jinošství jsou všemocné
Nejedná se ovšem vlastně vůbec o nic divného ani nepochopitelného - vždyť u mnoha sběratelských artefaktů je jejich význam včetně finanční hodnoty nejvíce oceňován v zemi jejich vzniku. Nebo si myslíte, že obrazy od Fily a Lhotáka někoho zásadněji zajímají v Polsku či Nizozemí?
V případě aut – snad jen vyjma historických tatrovek s poněkud širším přeshraničním přesahem – jde hlavně o vozy Škoda s motorem vzadu. Ceny těchto ‚samohybů‘, které se ještě poměrně nedávno hojně válely v kopřivách u plotů venkovských autobazarů a nikdo je nechtěl ani za jednotky tisíců, v poslední době přímo zběsile akcelerovaly. Že potřebujete vyšší statisíce na pěkné „erko“ nebo Rapid, je už poměrně dlouho známá věc; jenomže dnes už je potřeba vysázet částky nad 200 tisíc korun i za zachovalé modely Škoda 100 a nad 100 tisíc korun se běžně prodávají i „stodvacítky“.
Obyčejná, ale nově vypadající Škoda 100 se na aukci před dvěma lety vydražila za bezmála dva miliony korun!
„Lidé v určitém věku si tato auta kupují mimo jiné proto, že si prostě chtějí připomenout dobu svého mládí, ať už ta doba byla jakákoliv,“ zmiňuje důležitý aspekt obliby socialistických vozů Libor Kucharski, majitel kultovního Retroautomuzea ve Strnadicích. „Pakliže se podaří najít Škodu 100 nebo 120 v dokonalém původním stavu s malým kilometrovým nájezdem, cena se může vyšroubovat opravdu vysoko. Když se k tomu připojí silná nostalgie českých řidičů společně se soutěžením na aukcích, je o zábavu a zajímavá čísla postaráno,“ přidává pořadatel veteránských aukcí Retrogaráž Pavel Kočí.
Na jedné takové aukci se obyčejná, ale nově vypadající Škoda 100 před dvěma lety vydražila takřka za dva miliony korun! Vyvolávací cena přitom činila jen 350 tisíc. Stojí jistě za zmínku, že mnohem lépe jezdící soudobé kupé Fiat 850 ‚šlo‘ jen za 290 tisíc. Ostatně k předraženým českým dinosaurům najdeme kvalitních ekvivalentů za menší peníze celou řadu.
„Mimořádné vlastenecké cítění v oblasti aut je v Česku zvláště patrné. Svým způsobem se dá tvrdit, že v době, kdy Škoda ‚vegetovala‘ začátkem 90. let jen s jediným modelem Favorit, ji věrní domácí zákazníci natolik ‚podrželi‘, že mohla bez větších křečí přečkat období do nástupu úspěšné éry zahájené modelem Octavia,“ potvrzuje motoristický novinář Ladislav Čermák.
Porsche východu
Vezměme si třeba nadoblačně oblíbené „erko“, tedy Škodu 110 R, která je vedle „šedesátkové“ Felicie nejcennější starou Škodovkou vůbec. Na českých inzertních serverech se tato kupé, která ve své době rozhodně nedosahovala technické úrovně západoevropských výrobků (objevilo se ale nicméně např. v seriálu Profesionálové nebo v četnické sérii s L. Funésem – pozn. red.), prodávají v dobré kondici za horentní sumy oscilující v rozmezí 600 - 900 000 korun.
Všechno je ale relativní. Pokud by byl člověk důsledný, snadno si ověří, že zatímco za novou Škodu 110 R v potřeboval zákazník v roce 1971 přibližně 39 průměrných platů, dnes by mu na tentýž vůz, navíc dokonale zachovalý, s příběhem i patinou, stačilo platů jen jednadvacet.
Přitom do 300 tisíc korun dá bez potíží sehnat třeba perfektně zachovalý sportovní Fiat 128, přímý konkurent této Škodovky. Jde navíc o model kdysi u nás prodávaný přes Tuzex. A jsou tu i dobové britské Triumphy, MG či vozy Opel. Draze se prodávají také druhdy nenáviděné sovětské vozy Volha či naopak populární Žiguli. Snad nějaký ten Oltcit nebo Tavrija jsou stále za pár korun, protože byly opravdu, ale opravdu hrozné.
Ranec za postbolševický paskvil
Jsou to ale právě ony vzpomínky na mládí a do západní reality nepřenosné příběhy jednotlivých aut, které tlačí ceny vzhůru. Chraň bůh, aby se jako někdejší vlastník v technickém průkazu vyjevil Dalibor Janda nebo jiná socialistická hvězda. K tomu přidejte zachovalý originální stav bez renovací měnících původní patinu, a hnedle je na trhu opravdu „horké zboží“. Jako třeba Tatra 700, která se bude na listopadové aukci v Lysé nad Labem dražit za ďábelských 1 750 000 Kč. To je víc, než kolik tahle limuzína vycházející ze známé papalášské „šestsettřináctky“ stála jako nová.
T700 přitom byla ručně stavěná, smontovaná v Příboře z dílů, které se zrovna podařilo sehnat. Není tedy divu, že vozidlo má zrcátka z Range Roveru, panel ovládání klimatizace převzatý od BMW nebo stropní lampičku z Opelu Omega a přístrojovou desku z Felicie. Podle Pavla Kočího z pořádající organizace leží horní hranice prodejnosti pohrobku bolševické šestsettřináctky až na pěti milionech korun!
Jak to? Kouzlo vozu tkví mimo jiné v tom, že jde o šestou vyrobenou Tatru T700 první série, jejímž prvním majitelem bylo Ministerstvo zdravotnictví. Právě toto auto má šanci stát se jedním z nejcennějších českých veteránů vůbec, a to mu přitom ještě není ani třicet let.
Totální chudoba za čtvrt milionu. Minimálně
Za ‚nesmyslné ceny‘ se ale prodávají i jiné speciality. Do stejné aukce jako zmíněná Tatra půjde také Škoda 105 S z roku 1985 s vyvolávací cenou 250 tisíc Kč. Jde o vozidlo ve zcela původním stavu s minimálním nájezdem méně než 840 km, kterému odpovídá i celkový technický stav vozu, tedy prakticky bez opotřebení. Co na tom, že šlo o základní model technicky i morálně zastaralé normalizační řady Š 105/120.
Ani běžné vozy Š 105 L, LS, GL nebo GLS nešlo považovat za příliš luxusní, typ 105 S byl s výbavou ještě o něco níž. Měl méně kvalitní potahy sedadel, přístrojový štít převzatý z předchozího modelu Š 100 a například vzadu zcela chyběly kličky stahování oken. Ani výkon motoru 33 kW nebyl žádným důvodem k chlubení.
Nejen auta
Neobvykle vysokými cenami se honosí rovněž československé motocykly, symbol mladosti dnešních čtyřicátníků až osmdesátníků. Tak například na hezkého Pionýra s doklady si nachystejte přinejmenším 30 tisíc Kč, pěkná obyčejná Jawa 350 vyjde minimálně na 50 tisíc a skvosty jako typ Californian se pohybují ve statisícových řádech. Hitem jsou třeba i někdejší motorové tříkolky pro invalidy, známé Velorexy nebo naopak autobusy RTO – jeden je na tuzemském serveru inzerován za 3,5 milionu korun.
A pak že lidi nemají peníze.
