Energetika bez fosilních zdrojů je chiméra. I v budoucnu bude pro regulaci energetických soustav potřeba v Česku i v Evropě počítat alespoň s nějakým podílem fosilních zdrojů. „A pokud to nebudou uhelné elektrárny, bude to muset být plyn,“ říká v dalším dílu pořadu Zelená ekonomika Pavel Farkač, analytik energetické společnosti Sev.en Energy. „Fosilní zdroje musí mít v soustavě své místo, jejich regulační schopnost obnovitelné zdroje, ani ty propojené s akumulací, nikdy nedokážou nahradit a jaderná energie je zase pro tento účel příliš nepraktická.“
Experti z Uhelné komise v závěru loňského roku doporučili, aby uhelná energetika v Česku skončila k roku 2038. „Je to podle mě kompromis, který je zvládnutelný sociální, ekonomicky i environmentálně,“ glosuje Pavel Farkač ze Sev.en Energy, která provozuje například uhelnou elektrárnu ve Chvaleticích. „Je však třeba dodat, že diskuse není pouze o tom, že řekneme, že nechceme elektřinu z uhlí. Musíme zároveň dodat, z čeho ji tedy chceme – a pak tomu pomoci,“ dodává Farkač. Téměř všechny analýzy v podkladových materiálech Uhelné komise přitom počítají s alespoň částečným nahrazením uhelných elektráren těmi plynovými. To však není bez komplikací.
Plyn je totiž také fosilním palivem – i proto s plynovými elektrárnami Evropská komise počítá jen jako s přechodným řešením na cestě k tzv. čisté energetice. „Paroplynová elektrárna má přibližně poloviční emise v daném místě, ovšem emise vznikají i při samotné těžbě zemního plynu, takže ve výsledku emisní skóre vůči uhelným elektrárnám nebude tak odlišné,“ míní Farkač. Kromě toho však plynové elektrárny čelí i dalším potížím – prozatím nejsou příliš rentabilní a je tak pro ně třeba vytvořit vhodné legislativní prostředí, respektive pobídky. „Jestli se spontánně nezačne investovat do velkých plynových systémových elektráren, tak se musí jít naproti rozvojem plynové kapacity. Ale na to dnes nemáme připravené podmínky; je to velká výzva, jak to prostředí – nejen z hlediska ambicí, ale i z hlediska těch podpůrných mechanismů – nastavit tak, abychom rok 2038 zvládli.“
„Osobně jsem přesvědčený, že nemůžeme říct, že v budoucnu nechceme plyn ani uhlí. Při současném stavu vědeckého poznání nám totiž chybí řešení, jak se bez fosilní energie obejít. Máme sice různé vize typu malých modulárních reaktorů či zachycování uhlíku, ty jsou ale přítomné od chvíle, co jsem se začal pohybovat v energetice – o moc blíže reálnému použití však nejsou,“ uzavírá Farkač.
Jakou roli hraje v celé rovnici jaderná energie? Jak se ústup od uhlí projeví na stabilitě soustavy? Pusťte si celý rozhovor.
