GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Jestli je na české politické scéně strana, jejíž esencí je podpora kapitalismu, jsou to občanští demokraté. Partaj vyvřelá z podnikatelského prostředí, selfmademanů věřící v americký sen po česku, i střední třídy, které imponují nízké daně, štíhlý stát a volný trh. To vše už platí v zásadě jen papírově. Za poslední dva roky, od nástupu k vládní moci, si některé špičky ODS přisvojily rétoriku a činy politiků, kteří se většinou nacházejí nalevo od Jany „Venezuely“ Maláčové.
Posun ve smýšlení té papírově nejkapitalističtější strany tuzemského parlamentu musí být trpký zejména pro jejího voliče. Pro pravičáka starého střihu věřícího ve volný trh, právní stát a kapitalismus coby katalyzátoru budoucího růstu.
Tyto základní jistoty se však bortí pod dopady windfall daně (té se původně říkalo „daň z neočekávaných zisků“, což je sám o sobě termín, který by měl zvednout nejedno pravicové obočí). Její původní účel byl k pokrytí mimořádných výdajů spojených s vysokými cenami elektřiny, nyní, v časech dvousetmiliardového strukturálního deficitu, však vládě plní roli papundeklového spořícího prasátka, jež si stát nechce nechat sebrat.
Touto daní vláda si tak vláda například sáhla na velkou část loňského zisku energetické skupiny ČEZ bez toho, aniž by se musela dělit s akcionáři držícími ve firmě třetinový podíl. Pro ilustraci: na stát se 70procenty akcií připadlo 90 procent zisku.
Co však minoritáři vyčítají ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi ještě více, je, že druhý muž ODS chce daň zachovat i pro letošní rok, navzdory tomu, že jejím inkasem již není co kompenzovat, protože ceny elektřiny z loňských maxim výrazně klesly. Vybrané peníze by tak jen lepily deficitní státní rozpočet.
U ČEZu však choutky „pravicové“ vlády po cizích penězích nekončí. Nově si strana dělá zálusk i na banky (respektive na šestici největších bank, proč právě jich a ne těch zbylých, to vlastně nikdo neví), které měly do pasti WFT spadnout také, ovšem na rozdíl od ČEZu si odvody optimalizovaly a namísto původně proklamovaných 33 miliard korun (mimochodem, za tuto cifru by měla padnout politická odpovědnost) odvedly jen 700 milionů korun.
Kdo pamatuje diskuse kolem zavádění WFT, ví, že většina odborníků už tehdy říkala, že jinak to skončit ani nemůže.
Že si banky nenechaly dobrovolně vykastrovat své loňské zisky, se nyní hrubě nelíbí šéfovi poslanců ODS Marku Bendovi, který v rozhovoru pro CNN Prima News prohlásil, že se chce na nízké odvody bank zaměřit. „Mimořádně se na banky zlobím,“ uvedl Benda v pořadu K věci.
„To, co předvedly, byl účetní trik, bylo to hluboce nefér a ještě se zamyslíme nad tím, jak tu situaci řešit,“ dodal politik. V odpovědi na doplňující otázku moderátora, zda má vláda páky na to peníze z bank dostat, Benda uvedl, že „situaci analyzujeme, uvidíme, jaké budou další kroky Finanční správy či Ministerstva financí.“
Jeho slova nezůstala bez reakce trhů. Například známý portfolio manažer investiční skupiny J&T Michal Semotan v reakci na sociálních sítích uvedl, že „kvalitní bankovní tituly, které by normálně držel v portfoliu ve vyšším podílu, raději postupně z obavy mimořádného zdanění vyprodá.“ Jinými slovy, že peníze, které pro klienty spravuje, z pražské burzy přesune jinam.
Dá se očekávat, že podobný „red flag“ se po Bendových slovech rozsvítil i dalším investorům na pražské burze, kde jsou z pohledu zobchodovaných objemů pro zahraniční investory relevantní v zásadě jen akcie bank a ČEZu. Zvláštní, kam jsme to s „nejkapitalističtější“ stranou v parlamentu dopracovali.
jj... a poslanec Benda se moc zlobí na banky ..... 🤷♂️🍒🇨🇿 pic.twitter.com/jdcRmyMaOd
— Pavel Tlačvoda (@pavel75v2) April 2, 2024
Esenci pravicovosti v dnešní české politice abys pohledal. První muž ODS Petr Fiala sice dlouhodobě akcentuje nutnost sociálního smíru, pokud si jej však představuje způsobem, že zahraničním investorům bude zabavovat zisky, aby bylo na vysoké české důchody, nakonec zapláče.
Takové uvažování je vlastní politikům nalevo od Jany „Venezuely“ Maláčové, to komunisté a socialisté pravidelně navrhovali zavádět sektorové zdanění bank, obdobu toho, čím nyní mává Benda.
Na konci dne naštěstí stejně platí, že vox populi, vox dei. Jak KSČM, tak ČSSD (či rebrandovaně SocDem) v posledních sněmovních volbách po zásluze se svým programem nepřekročily práh Sněmovny.
Pokud je chtějí občanští demokraté myšlenkově následovat, voleb pro otestování této strategie máme v Česku do konce příštího roku poměrně dost – od evropských, krajských a senátních až po ty sněmovní. Pravicový volič tak jistě bude moci dát najevo, co si o novém směřování papírově nejkapitalističtějští strany tuzemské politiky doopravdy myslí.
