KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Skandální případ vyvádění desítek milionů korun ze sokolské organizace má vedle ekonomického i svůj lidský rozměr. Ani ten ale nemůže ospravedlnit strkání hlav do písku před zcela zjevným selháním při nakládání se svěřenými hodnotami. Sestra starostka Hana Moučková se může oprávněně cítit podvedena, chov straky v hnízdě sokolů po dobu čtyř let ale není ospravedlnitelný. Neselhala ovšem zdaleka jen ona.
Chodíval jsem léta časně z rána cvičit do Tyršova domu na pražské Malé Straně, domova České obce sokolské (ČOS). Ne jako sokol, ale prostě jako člověk, kterého těší pohyb. V křivolakém labyrintu chodeb vyzdobených nástěnkami informujícími o dění v různých jednotách byl a je stále cítit vznešený duch organizace, která svým významem dalece přesáhla sportovní rozměr. Svým působením při vzniku republiky a boji s nacisty a komunisty se stala symbolem vysokého morálního kreditu a zásadovosti postojů.
Tohle všechno na přelomu ledna a února zpochybnila kauza osobní asistentky starostky ČOS Hany Moučkové, dnes už nežijící Elišky Colding. Ta měla v letech 2019 až 2023 ze spolku vyvést desítky milionů korun. Když se podvody provalily, spáchala dotyčná přímo v sídle Sokola 23. ledna sebevraždu. K průvalu informací o kauze do médií ale došlo až 8. února.
Neuvěřitelná Eliška
„Chráním svoji firmu!“, křikl do kamery České televize člen vedení Sokola Jan. B. Uhlíř na prosbu reportéra pořadu Reportéři ČT, zda by se mohl k případu vyjádřit. Nevědomky tak upozornil na tradiční zlozvyk úředníků spravujících státní či polostátní a příspěvkové organizace, kteří začnou svěřenou instituci po čase brát za svou.
To sice není správné, ale není to ani šokující. Problém ovšem nastává, když do takového roky neměnného bohorovného prostředí vpadne dravá „podnikatelka“ s nekalými úmysly.
Ze zmiňované televizní reportáže jasně svítí dvě věci: jednak naprostý šok funkcionářů Sokola z toho, že jim někdo něco takového vůbec mohl udělat a potom panická obava vystoupit ze zdí starosvětského Tyršova domu a přijmout prostou občanskou odpovědnost za svoje konání, nebo možná spíš nekonání.
Upřímně to celé dost připomíná příběh Anny Delvey (resp. Sorokin), důkladně zmapovaný v netflixácké sérii „Neskutečná Anna“. Mladá sebevědomá dívka vylhaného původu si dokázala kombinací totální drzosti a velké přesvědčivosti získat srdce a finanční konta lidí z nejvyšších pater newyorské smetánky, z jejichž peněz financovala svůj extrémně náročný osobní život.
Když se všechny podvody po několika letech provalily, prvotřídní celebrity se zajíkaly studem nad svojí vlastní hloupostí. Anna Sorokin ovšem neskončila svůj život jako Eliška Colding ze Sokola, nýbrž „jen“ ve vězení.
Modus operandi obou podvodnic je nicméně velice podobný – také Eliška Colding dokázala zpronevěřit na české poměry neuvěřitelné prostředky. Až se člověku nechce věřit, že si celý mechanismus získávání peněz vymyslela sama a sama jej také využívala. Přece jen utratit minimálně 40 milionů za sebeluxusnější věci osobní potřeby a nějakou tu dovolenou je docela umění… Ale takové dohady nechme jiným.
Detailní popis podvodů, které stihla Eliška Colding za svých 36 let napáchat, není předmětem tohoto článku a kdo chce, snadno si je vygooglí. Nesporný fakt je ten, že do sokolské organizace vstupovala v roce 2019 s pořádně zadělaným štítem, což ovšem v Sokole nepochopitelně nepřišlo nikomu divné.
