Hospodářská komora hlavního města Prahy uspořádala debatní panel zabývající se dostupností bydlení v metropoli. Přítomní panelisté, mezi nimiž nechyběl předseda Hospodářské komory hlavního města Prahy Petr Michal, zastupitelka a starostka Prahy 2 Alexandra Udženija, náměstek primátora pro územní rozvoj a územní plán Petr Hlaváček, ředitel Institutu plánování a rozvoje Ondřej Boháč a majitel developerské společnosti Sekyra Group Luděk Sekyra, se shodli na tom, že jde o jedno z nejdůležitějších témat, které Pražany trápí – najít řešení ale není vůbec jednoduché.
Podle Michala je dostupnost bydlení v těsném závěsu za dopravou nejpalčivějším tématem, které Pražané ve svém městě řeší. „Celková nespokojenost zatím nepřevažuje, byť mírně více lidí je se situací nespokojených. Každopádně vidíme značnou provázanost mezi cenou a lokalitou, která se pak odráží na dostupnosti,“ řekl Michal s odkazem na průzkum, který si pražská Hospodářská komora nechala vypracovat a ze kterého vyplývá, že nejvíce jsou Pražané nespokojeni s vysokými cenami jak nemovitostí, tak pronájmů a s nedostupností bytů. Jakkoliv lidé v hlavním městě stále výrazně preferují bydlení ve vlastním, podle všech diskutujících je nevyhnutelné, že trend se bude postupně otáčet směrem k nájemnímu bydlení.
Udženija na příkladu Prahy 2, kde je starostkou, demonstruje, že cesta k tomu, aby byla situace s bydlením ze strany městské části uspokojivě řešena, je možná. „Podařilo se nám bez skandálů uskutečnit privatizaci, přičemž jsme si pohlídali, aby nedocházelo ani ke spekulacím, ani k přeprodeji privatizovaných bytů. Některé byty držíme dostupné jako byty sociální. Takto poskytovat byty vybraným profesím, seniorům, mladým rodinám a samoživitelkám není žádné nefunkční sociální inženýrství, naopak to u nás vedlo k tomu, že Praha 2 není vylidněná a vyprázdněná a jde o prosperující rezidenční čtvrť,“ uvedla Udženija.
S tím, že dostupných bytů je nedostatek, souhlasí i developer Sekyra, který zároveň upozornil na fakt, že nejde o ojedinělý problém Prahy, potýkají se s ním i metropole napříč Evropou a světem. Jako inspirace pro možná řešení se podle Sekyry nabízí hlavní města sousedního Rakouska a Německa. „Vídeň drží zhruba 60 % bytového fondu města, Praha jen zhruba 5 % a Bratislava dokonce jen pouhé procento,“ řekl Sekyra. V Praze podle něj aktuálně neexistuje možnost používaná v zahraničí, která umožňuje městům odkoupit část developerských projektů za nákladovou cenu. Samotné dostupné bydlení pak Sekyra definuje tak, že se jedná o bydlení, které je zhruba o čtvrtinu levnější, než by byla jeho tržní cena.
„Zde ale nastává problém, co by řekli ti, kteří si v oněch developerských projektech koupili byty za tržní cenu, a kterým by město do domů nastěhovalo nepřizpůsobivé, což se aktuálně v domech s městskými byty bohužel děje,“ reagovala na Sekyru Udženija s tím, že odpověď na tuto otázku jí zatím nikdo nenabídl. „Město nemá být developerem v tržním měřítku,“ dodala s tím, že každé město i městská část by v prvé řadě měly být řádným hospodářem. Michal doplnil, že objektivně v současné době město není schopné ani obnovovat, natož rozšiřovat svůj bytový fond v potřebné míře. Podle Sekyry potřebuje Praha zhruba pět tisíc nových bytů ročně, přičemž aktuálně se jich staví jen asi 3500.
Všichni diskutující se shodli na tom, že uvádění nových bytů na trh brzdí nastavení jak územního plánování, tak samotné výstavby. „Klesli jsme na dno. Jak můžeme být spokojeni, když to nefunguje, není dostatek bytů a lidé mají stále velmi nízkou důvěru v politiky a úředníky, že něco změní. Když si požádáte o změnu územního plánu ze zeleně na stavební pozemek, tak se na vás navíc sesypou aktivisté, kteří vás ukamenují a překřičí. Prakticky to nelze vyhrát,“ dodala Udženija. „Města nestaví města. Starosta to může chtít, ale úředník hlavně nechce mít problémy a je mu to jedno,“ uzavřel Boháč.
