Fenomén ESG už tak či onak reflektuje většina tuzemských bankovních domů. Ty na jedné straně aktivně podporují a financují rozvoj environmentálních projektů, na druhé straně rovněž omezují vlastní uhlíkovou stopu a dopad. Jaký je tedy rozdílový faktor pro potenciální zákazníky, kteří si svou banku vybírají právě z pohledu důrazu na udržitelnost a ESG? „Rozdílná je konkrétní nabídka udržitelných bankovních produktů, míra zvýhodnění u ‚zelených‘ úvěrů a také úroveň a kvalita poskytovaného ESG poradenství,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Michal Putna, Sustainability Officer tuzemské banky Raiffeisenbank. „Rozdílovým faktorem je rovněž schopnost banky emitovat vlastní udržitelné dluhopisy a zajistit tak pro své klienty levnější zdroje pro další úvěrování,“ dodává.
Jak spolu souvisí bankovní byznys a všeobecný tlak na udržitelnost, na ESG?
Bankovní sektor je pro zelenou tranzici naprosto klíčový, protože financuje přechod na nízkoemisní ekonomiku. Banky hrají v rámci této transformace velmi důležitou roli, neboť pomáhají nasměrovat finanční prostředky do více udržitelných projektů. Oblast tzv. Sustainable Finance (udržitelných financí) proto společně s ESG poradenstvím nově patří mezi služby, které banky začínají poskytovat svým klientům. Raiffeisenbank (RB) má od loňského roku nový tým specializovaný na ESG, který pomáhá klientům s udržitelným financováním a současně nabízí poradenství v této oblasti.
Jaká je úvaha bank v tom, že se snaží poskytovat co nejvíce ESG-compliant úvěry – byť za nižší úrok?
Banky cítí velkou odpovědnost, která na ně byla regulatorními orgány delegována, aby zajistily financování zelené tranzice a současně sbíraly ESG data. Navíc všechny banky, které rozvíjejí Principy odpovědného bankovnictví (OSN), což je i případ Raiffeisenbank, se aktivně snaží podporovat cestu svých klientů k větší udržitelnosti. Proto nabízí různé formy zvýhodnění pro klienty, kteří se snaží zlepšovat v environmentální a/nebo sociální oblasti. Navíc, pokud sama banka emituje udržitelné dluhopisy, je schopna se financovat za zvýhodněných podmínek, a tuto výhodu může přenést i na své klienty – tak to dělá i RB.
Skrze které konkrétní projekty prosazujete téma ESG v Raiffeisenbank? A máte v přípravě další zajímavé projekty?
Raiffeisenbank je průkopníkem a leaderem v ČR i v rámci středoevropského regionu co se týče emise zelených a udržitelných dluhopisů. Již v roce 2021 jsme jako první na českém bankovním trhu vydali tzv. Green MREL bond za 350 mil. EUR, přičemž výnosy z emise tohoto zeleného dluhopisu banka používá výlučně na financování zelených projektů (např. zelené budovy, obnovitelná energie, energetická efektivita, čistá doprava, udržitelné zemědělství a lesnictví, odpadové hospodářství, recyklace a ochrana před znečištěním apod.).
V letošním roce jsme na úspěšnou emisi navázali a vydali v lednu druhý udržitelný dluhopis – tzv. Sustainable MREL bond v celkové výši 500 mil. EUR. Výnosy z této emise banka použije pouze na financování environmentálních a sociálních projektů (zdravotní a vzdělávací infrastruktura, dostupné bydlení apod.). Jde o jasný a konkrétní závazek Raiffeisenbank v celkové výši 850 mil. EUR k podpoře udržitelnosti a rozvíjení principů odpovědného bankovnictví.
V následujících letech potom předpokládáme další emise udržitelných dluhopisů. Kromě toho RB nabízí specializovaný úvěr pro firmy na instalaci fotovoltaiky (včetně možnosti pojištění) nebo balíček na úsporu energií. Samozřejmostí jsou také ESG investice v naší nové mobilní investiční aplikaci. Připravujeme pro letošní rok nové udržitelné produkty pro retailové i korporátní klienty a jako banka se zaměřujeme na snižování vlastní environmentální stopy (například certifikací ISO 14001).
Jak a v čem se přístup tuzemských bankovních domů k tématu ESG liší? Existuje v tomto ohledu nějaký rozdílový „faktor X“, nebo všechny banky, které se tématem ESG zabývají, to dělají víceméně stejně?
Cítím, že většina bank na českém trhu má upřímnou snahu aktivně podporovat a financovat rozvoj environmentálních projektů a současně omezovat vlastní uhlíkovou stopu. V tomto ohledu jsou si české banky relativně velmi podobné. Rozdílná je samozřejmě konkrétní nabídka udržitelných bankovních produktů, míra zvýhodnění u „zelených“ úvěrů a také úroveň a kvalita poskytovaného ESG poradenství. Rozdílovým faktorem je rovněž schopnost banky emitovat vlastní udržitelné dluhopisy a zajistit tak pro své klienty levnější zdroje pro další úvěrování.
Někteří stakeholdeři hovoří o tom, že v českém podání je ESG „hodně o E, o dost méně o S a téměř o žádném G“. Ostatně, tomu odpovídají i kategorie projektů, které budete financovat skrze vaši poslední emisi „udržitelných“ dluhopisů. Není tak podle vás „G“ v tomto ohledu trochu přehlížené?
Už nyní při poskytování udržitelných úvěrů, které by měly být v souladu s taxonomií EU, kontrolujeme, zda daná společnost např. nezneužívá dětskou práci, jsou dodržovány pracovní podmínky apod. Oblast governance je tedy obsažena již při vyhodnocování míry sladěnosti s EU taxonomií v rámci DNSH (Do No Significant Harm) kontroly. Je ale pravda, že environmentální oblast „E“ je zatím nejvíce rozvinutá, což je dáno mimo jiné i tím, že pro tuto oblast máme existující taxonomii. Zatímco pro sociální a governance faktory se taxonomie teprve připravuje. Po její finalizaci očekávám větší tlak na kontrolu a standardizaci také social a governance aspektů v rámci úvěrového procesu.
Bude se podle vás do budoucna celospolečenský pohled na definice naplnění ESG nějak proměňovat – případně jakým směrem?
Domnívám se, že aspekty environmentální a sociální/společenské odpovědnosti budou stále důležitější při rozhodování spotřebitelů, firem i investorů. Nutnost adaptace na probíhající klimatickou změnu, dle mého názoru, povede k větší vnímavosti k ESG faktorům u široké veřejnosti. Již nyní vidíme, že velké společnosti definují své strategie udržitelnosti a upravují obchodní modely, aby lépe odpovídaly požadavkům na environmentální odpovědnost.
Projekty splňující ESG kritéria mají často přístup k levnějšímu úvěrování, naopak projekty, které ESG nesplňují, se k bankovním úvěrům často už ani nedostanou. Jaký výhled mají obory, podniky a projekty, které stojí „na půl cesty“? Bude se jejich přístup k financování do budoucna zhoršovat?
Zde velmi záleží na tom, jestli má firma z emisně náročného segmentu vypracovanou důvěryhodnou strategii na snižování uhlíkové stopy nebo jiný program na podporu environmentální udržitelnosti. Pokud společnost takovou strategii představí, může i nadále čerpat bankovní financování.
