ANALÝZA STANISLAVA VÍTKA | O ruských ropných rafineriích se v denním tisku psalo málokdy, od začátku roku však sotvakdy opouštějí titulní stránky novin. Nejprve došlo k „nehodě“ v rafinerii Lukoilu u města Kstovo poblíž Nižního Novgorodu, poté k úspěšným ukrajinským útokům na rafinerie v Usť-Luze u Baltského moře a v Tuapse u Černého moře. Tyto incidenty si získaly pozornost médií, protože vyvolávají zásadní otázky o tom, jak se ruský energetický průmysl vyrovná s válkou, ale také jaké nezamýšlené důsledky mohou ukrajinské útoky mít.
Rusko-ukrajinský konflikt od svého počátku vrhl po letech ignorantství energetickou bezpečnost do centra naší pozornosti.
Ruská invaze v únoru 2022 vyvolala zásadní změnu globálních energetických toků, protože Evropská unie se začala spěšně odpoutávat od Ruska a diverzifikovat své energetické zdroje. Zatímco před válkou tvořil ruský dovoz do EU 40 % veškerého importu zemního plynu, nyní se toto číslo drasticky snížilo, přičemž už v loňském roce se dovoz z Ruska propadl o polovinu. Moskva mezitím od začátku války zvýšila vývoz energetických surovin do nezápadních zemí, především do Číny a Indie.
Kreml nejprve v rámci nátlaku utáhl kohouty do Evropy, zatímco Spojené státy a EU následně zavedly masivní sankce proti ruskému energetickému průmyslu.
Boj o energie však probíhá také na bojišti – terčem dronových a raketových ruských útoků se opakovaně stává kritická energetická infrastruktura na Ukrajině s cílem uvrhnout miliony lidí do středověkých podmínek, zatímco Ukrajina nyní využívá podobnou taktiku proti Moskvě s cílem poškodit ruskou státní kasu.
Ukrajinské bezpilotní letouny se zaměřily na energetická zařízení (zejména) v západním Rusku, poškodily ruské ropné rafinerie a přiměly Kreml k zavedení zákazu vývozu benzínu na dobu alespoň šesti měsíců.
Útoky na nepřátelské zásobovací linie a logistiku nejsou v době války ničím neobvyklým, ale ukrajinská strategie nabývá na důležitosti s tím, jak se Rusové učí obcházet západní sankce, protože příjmy z vývozu energií jsou hlavním zdrojem financování ruské válečné mašinérie.
Kyjev se ve snaze zmírnit ruskou převahu rozhodl na tento zdroj zaútočit přímo a lze očekávat, že Ukrajina bude v průběhu letošního roku útočit i na další energetické (a vojenské či obranně-průmyslové) objekty stále hlouběji uvnitř Ruska a ve větším rozsahu díky zlepšujícím se schopnostem doma vyvíjených dronů.
S tím, jak se pozemní válka přesunula do opotřebovávací fáze, v níž Moskva tahá za delší konec provazu, a s tím, jak v Kyjevě roste nespokojenost s nejednoznačným přístupem Západu k omezení příjmů Moskvy z exportu energií, si Ukrajinci snaží pomoct sami.
Ukrajinci ukázali, že dokážou zasáhnout významnou část infrastruktury pro vývoz ropy v západním Rusku, čímž ohrožují přibližně 60 % exportu země.
Od začátku války došlo nejméně k 12 útokům na velké ruské rafinerie, z toho k devíti z nich letos, spolu s několika útoky na ropné terminály, sklady a další přidružená zařízení.
Je tak pravděpodobné, že tyto útoky budou v budoucnu stále důležitějším prvkem války, zejména proto, že Ukrajina se potýká s vnitropolitickými problémy kvůli mobilizaci, nedostatečně efektivní alokací zdrojů a zpožděnou a uvadající podporou Západu.
Vzhledem k intenzivnímu ruskému tlaku na východě země Kyjev změnil svou strategii a snaží se válku aspoň částečně přenést na území Ruska, aby zvýšil svůj vlastní protitlak na Moskvu a cenu, kterou Rusové platí za válku.
Vzhledem k tomu, že Ukrajina posiluje své vlastní schopnosti v oblasti bezpilotních prostředků, může se tato kampaň stát určujícím prvkem širšího konfliktu pro zbytek roku.
Nepřítel utahuje kohouty
Ukrajinci svými útoky ukázali, že dokážou zasáhnout většinu infrastruktury pro vývoz ropy a přidružených produktů v západním Rusku, čímž ohrožují přibližně 60 % vývozu země.
Zisk z vývozu ropy a rafinovaných produktů tvoří až 40 % ruského federálního rozpočtu (při přepočtu na ruské rubly je tento podíl ještě vyšší), takže toto odvětví je klíčové pro schopnost Kremlu zvyšovat výdaje na obranu, obnovovat své zničené ozbrojené síly a nakupovat zbraně a součástky zahraniční provenience, které může použít proti Ukrajině a potřebuje je i pro provozuschopnost vlastního průmyslu.
Produkce rafinérií po vlně útoků klesla téměř o 15 %, zatímco vývoz ropy přes moře poklesl o 20 %. Ruské rafinerie také denně produkují miliony barelů produktů typu nafta a letecké palivo, které jsou vitální pro ruské ozbrojené síly, jejichž logistika je pod ukrajinským tlakem.
Ačkoli se dopad ukrajinských útoků liší rafinerie od rafinerie, mohly by kromě propadu produkce a s tím spojených výnosů způsobit dva další významné problémy.
Zaprvé, pokračující útoky „roztáhnou“ už tak děravou protivzdušnou obranu Ruska na ještě větší části jeho rozsáhlého území. Rusko má sice nebývale silnou protivzdušnou obranu vycházející z jeho doktríny předpokládající vzdušnou nadvládu nepřítele při útoku ze Západu a její hustotu mu Evropa může jen závidět, jenomže ruské území je tak obrovské a intenzita války tak velká, že ani to nestačí.
Navíc potřeba zajišťovat ochranu průmyslu daleko za frontovou linií logicky omezí přítomnost prostředků vzdušné obrany blízko fronty nebo u jiných strategických objektů, na které se nepřítel může zaměřit příště.
Zadruhé, vzhledem k dlouhodobým západním sankcím budou opravy modernějších součástí rafinerií mnohem složitější a delší než za normálních okolností, což by mohlo ovlivnit schopnost Ruska vyrábět ropné produkty s vyšší hodnotou, jako jsou vysokooktanová paliva (benzín, letecký kerosin atd).
Co se dopadů do rozpočtu týče, Rusko má z vývozu rafinovaných produktů relativně zanedbatelný příjem ve srovnání s tím, co získává z prodeje surové ropy. Ruský daňový systém je paradoxně nastavený tak, že stát přichází o peníze, pokud energetické společnosti vyvážejí zpracované ropné produkty namísto ropy.
Na druhou stranu vývoz rafinovaných produktů umožňuje Rusku zaměřit se na více segmentů světového trhu. A rafinerie jsou samozřejmě klíčové jak pro ruskou ekonomiku, tak pro vedení války na Ukrajině: auta, nákladní automobily, traktory, kombajny, tanky, lodě a letadla potřebují benzín, naftu a letecké palivo – na surovou ropu jezdit nemohou.
Ukrajinské přeshraniční útoky zdvojnásobují dosah
Rusko si význam rafinerií připomnělo už loni v létě – tehdy zemi zachvátila palivová krize, která vyvolala nedostatek benzinu a plošný zákaz jeho vývozu. Loňskou krizi však způsobila především špatná politická rozhodnutí, běžné závady a nedostatek dílů dodávaných téměř výhradně západními firmami, které se ale z ruského trhu po začátku agrese stáhly.
Rafinerie, na které Ukrajina zaútočila letos v lednu, jsou zaměřeny na vývoz a na domácím trhu nehrají významnou roli. Nicméně jejich vzdálenost 620 kilometrů od hranic znamená, že možnými cíli je celkem osmnáct ruských rafinerií s celkovou kapacitou 3,5 milionu barelů denně, což je více než polovina celkové kapacity v zemi.
Začátkem dubna Ukrajina demonstrovala schopnost zasáhnout cíle v téměř dvojnásobné vzdálenosti, když drony napadla komplex vyrábějící íránské drony Šáhid-136 a rafinerii v Nižněkamsku, obojí v Tatarstánu více než 1200 km od hranic.
