Trump říznutý Reaganem. Republikáni pracují na fúzi, která cílí na americké spojence i nepřátele

Začněme republikánskou volební platformou, která velmi dobře odráží Trumpovy priority, jak je formuloval ve svém projevu na nominačním sjezdu. 

Začíná oslavou vítězství nad nacismem a komunismem ve 20. století, ale obsahuje také důraznou snahu zastavit nelegální imigraci; závazek k obnově vojenské síly a průmyslově-výrobních kapacit; slib posílit americké aliance, zejména (ale ne výhradně) v Indopacifiku; podporu Izraele; a ochranu americké infrastruktury před „zhoubnými vlivy zemí, které stojí proti nám po celém světě“. 

V zásadě je to zcela standardní programový dokument opepřený jadrnějším jazykem, než bylo dříve zvykem; žádná proklamace izolacionistické revoluce se tu nekoná.

Jedno ze zásadních poznání o americké zahraniční politice, které v kampani každé čtyři roky verbálně vehementně odmítají jak demokraté, tak republikáni, je, že je v ní mnohem více kontinuity než příkrých předělů. 

Většinu financí v zahraniční politice totiž kontroluje Kongres, kde jsou zahraniční vztahy ve výborech většinou v rukou těch nejzkušenějších kongresmanů, kteří se zahraničněpolitickým tématům ve funkci věnují často celé dekády.

Stačí se podívat na cla a další ochranářská opatření, které demokraté na Trumpově první kampani ostře kritizovali, aby je následně z větší části přejali a rozšířili. 

Zaměření na Čínu jako hlavní hrozbu pro americké velmocenské postavení a úsilí o posilování aliancí a partnerství v regionu, které by omezily a vyvážily její rostoucí moc? Zde je jasná kontinuita od Obamy přes Trumpa po Bidena. 

Stížnosti na Evropany, neplnící si domácí úkoly v oblasti bezpečnosti? Kontinuita táhnoucí se šedesát let. Závazek vůči Izraeli a zájem o upevnění vztahů v Perském zálivu? Obamovy a Bidenovy pokusy o námluvy s Iránem narazily do zdi perského imperialismu a jejich politika byla té Trumpově rozhodně ve více bodech podobná, než kde byla nakonec odlišná. 

Touha odpoutat se od závazků na Blízkém východě a v Afghánistánu? Toto přání sdíleli Obama, Trump i Biden.

Největším potenciálním vybočením ze setrvačnosti americké zahraniční politiky může u Trumpa být postoj k Ukrajině a k NATO. Ale ani Bidenova administrativa nebyla ochotná vyzbrojit Ukrajinu tak (a povolit jí adekvátně užívat vojenské vybavení), aby jí to umožnilo jasně zvítězit a Rusy vytlačit ze všech svých území. 

Představitelé Bidenovy administrativy dávají mezi řádky najevo, že jim stačí udržet Ukrajinu nad vodou, což je preferovaná varianta k případnému řešení následků vážné ruské porážky.

George W. Bush nebo Ronald Reagan by se pravděpodobně chovali zcela jinak, ale ti už nejsou ve funkci. Trump se v této věci od Bidena liší výrazně méně, než to na první pohled může vypadat. 

Dokonce i čerstvý republikánský nominant na viceprezidenta J. D. Vance, který se o Ukrajině vyjadřuje obzvlášť bezcitně a tupě, připustil, že by nebylo v americkém zájmu nechat Rusko, aby zemi okupovalo, a že by USA měly Ukrajině nakonec zaručit nezávislost, i když ne v jejích mezinárodně uznaných hranicích.

Jaké budou jeho názory na Rusko, jakmile se stane příjemcem zpravodajských výstupů a bude muset začít reálně uvažovat o důsledcích amerického opuštění Kyjeva, nevíme. 

Co ale víme je, že co do „neměnných zásad“ a z nich vyplývajících morálních a politických soudů je – eufemisticky řečeno – mimořádně flexibilní, není to nakonec tak dávno co pro něj Donald Trump byl americkým Hitlerem.

Bylo by chybou se domnívat, že Vance, na povrchu nejzarytější izolacionista v Trumpově okolí, bude mít nutně velký vliv na zahraniční politiku. 

Koneckonců je politickým bažantem – jedná se o nejmladšího senátora v amerických dějinách, který dělá dvojku nejstaršímu prezidentskému kandidátovi – a do této pozice nebyl vybrán pro svou ochotu říkat svému šéfovi věci, o kterých Trump sám není přesvědčený. Ve skutečnosti je to spíše naopak.

Balíček pomoci Ukrajině ve výši 60 miliard dolarů prošel díky zákulisní práci předsedy Sněmovny reprezentantů Mikea Johnsona – oproti Vancovi výrazně vlivnějšímu hlasu v Trumpově táboře. A co je ještě důležitější, prošel s tichým souhlasem Donalda Trumpa. 

Republikáni, kteří pro něj hlasovali, za to na domácí půdě nezaplatili ztrátou politického kapitálu, a přestože na některé prominentní pravicové komentátory platí úsloví o užitečných idiotech, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se případná druhá Trumpova administrativa na Ukrajinu jednoduše vykašlala a nebo snad vystoupila z NATO. 

Co by nepochybně udělala, však je, že by vyvíjela velice silný tlak na evropské státy, aby dramaticky zvýšily své výdaje na obranu a převzaly z většiny i financování obrany Ukrajiny. To není samo o sobě konec světa, protože Evropa bude muset do budoucna svou obranu řešit, ať bude americké volby dál vyhrávat kdokoliv.

I ti nejzarytější Trumpovi odpůrci musí uznat, že jeho letmý dotek se smrtí nevyvolal okamžitě vzkypění jedu nebo obviňování politických protivníků, ale naopak jakousi (na Trumpovy vulgární poměry) grácii, kdy se alespoň chvíli choval o poznání slušněji než běžně. 

Ještě pořád nevíme, jak moc to ovlivní jeho pohled na svět, a i když nemá cenu očekávat, že to z něj udělá distingovaného státníka. Dost možná ho to však umírní. Jeho projev na nominačním sjezdu byl rámován odkazy na náboženství a (řekněme ne zcela niterně procítěným) pokusem o uklidnění vášní, tedy opět na Trumpovské poměry.

Pokud mu to vydrží, poletí v takovém klimatu ve straně nahoru karta evangelikálů pod vedením právě hluboce věřícího předsedy sněmovny Mikea Johnsona.

Ten je hlavním kontaktem strany na náboženské vůdce a konvertovaným zastáncem podpory Ukrajině, jehož pomohli zlobbovat delegace věřících z Ukrajiny a zpravodajské brífingy, které ho obojí seznamovaly s ruskými zvěrstvy a stylem války obecně.

U republikánů tedy existuje malá, ale hlasitá, skutečně izolacionistická frakce MAGA křídla strany, která chce Ukrajinu předhodit Putinovi a někteří její členové rádi veřejně kloktají ruskou propagandu. Tato frakce je však ve skutečnosti mnohem menší, než si lidé myslí. 

David Sachs, kolega Elona Muska z tzv. PayPal mafie, představitel venture kapitálu a segmentu miliardářů ze Silicon Valley, kteří se přidali na Trumpovu stranu, zkoušel na republikánském nominačním sjezdu opakovat Putinovu propagandu o tom, že Rusko vyprovokoval k jeho koloniální válce na Ukrajině Joe Biden řečmi o expanzi NATO. 

Ve sportovní hale plně nacpané republikány ze všech frakcí (RNC není předvolebním mítinkem jednoho kandidáta) mu do trapného ticha zatleskalo asi pět lidí. Ukazuje se, že normální lidé a techbros v bublině ruské propagandy na Twitteru jsou dvě odlišné kategorie. Trapas.