RECENZE MICHALA BORSKÉHO | Mladoboleslavská automobilka se v nedobrovolném vleku za svým wolfsburským patronem vydává na cestu do mlhavého elektrického futura. Stojí ji to hodně peněz, které musí někde vzít. Škodováci tedy ještě jednou zatnuli již notně nazelenalé zuby a udělali to, co umí velmi dobře – potěšili zákazníky evolucí velice oblíbené limuzíny Superb s naftovými a benzinovými motory, kterou bude záhy následovat také podobně koncipované SUV Kodiaq. Nového „Supa“ jsem vyzkoušel na vlastní kůži.
Cesty za poznáním nových, čím dál ekologičtějších automobilů přináší zajímavé paradoxy. V oboru, jehož „gró“ teď takřka výhradně spočívá v honitbě za každým gramem CO₂ vypouštěným do ovzduší, se totiž v praxi pracuje poněkud schizofrenně.
Přestože už bývají žhavé automobilové novinky běžně dostupné v autosalonech, výrobci nelení a za kvanta eur vyzývají motoristické novináře k účasti na tzv. dynamických prezentacích zpravidla na druhém konci Evropy.
I když i z Prahy ještě stále existují přímé lety do dálav, dost často se do cílových destinací létá poněkud komplikovaně – teď například do Lisabonu z Prahy přes Amsterdam, což je bratru 2000 km ve vzduchu navíc. Uhlíková stopa jak Brno.
Na místě hosty ubytují v hotelu, který by si tento zvláštní druh mediálních pracovníků úzkého obzoru sám nemohl v životě dovolit a ústa jim zacpou nejlepšími ukázkami místní gastronomie. Občas bývám jedním z nich a teď jsem takto objevoval jarní Portugalsko.
Benzin a nafta vydělávají na elektromobilitu
Standardně bouřící Atlantik se vsávával do sebemenších skulin mezi prudce bitými kamennými útesy a na pobřežních silnicích mohl být svědkem ladného klouzání českých vozů Škoda Superb po novu vyráběných v Bratislavě.
Jestliže o kmenovém Volkswagenu lze říct, že se v současnosti dáví vlastní elektromobilitou v podobě ID. model, Škoda je přece jen chytřejší horákyní. Aby si na to dosud stále oficiálně tlačené elektrošílenství vydělala, představila v loňském a letošním roce další (ač poslední) generace svých „verkauf-trägerů“ Kodiaq a Superb plus velký facelift bestselleru Octavia.
Tyto vozy ještě nestojí na nové elektrické platformě, takže nejvyšším stupněm elektrifikace, který umí nabídnout, jsou tzv. plug-in hybridy, benzinová auta s baterií, na kterou mohou jezdit, pokud je zrovna dobita.
Jinak pod kapotu dostanete jen osvědčená písmenka TDI a TSI, což je jistota. Prostá hlubších srdcových prožitků, zato zcela funkční. To je při reálné ztrátě všech mimoevropských trhů včetně Indie, kde to jde s výrobou od devíti ke čtyřem, zcela zásadní předpoklad další prosperity.
Podle osobního vkusu každého soudruha
Model Superb je jedním z posledních velkých aut tzv. neprémiového segmentu ještě s Toyotou Camry, Mazdou 6 a Peugeotem 508. Škodovka nejprve předvedla jeho verzi kombi, která se těší největší oblibě v Německu, ve Velké Británii a – u nás. Karosérie liftback přijde až později v průběhu roku.
Superb, který vidíte na obrázcích, se poněkud odchýlil od Kabaňova ostře řezaného stylu veleúspěšného předchůdce (prodalo se přes 600 000 jednotek) a přišel s čímsi na způsob odkazu na elektrický Enyaq a inspirace „odjinud“.
Ano, kdo chce, najde si na tomto autě ze skoro každého úhlu inspiraci nějakým jiným modelem. Profil kombíku jakoby vyvolával ducha staré pětkové řady od BMW, záď trochu připomíná Mazdu 6 a přední partie starší vozy KIA. Celek v oficiální barvě champagne ale vypadá velice zdařile. Takže proč ne.
Garsonka XXXL
Víc než zevnějšek se mi líbí interiér novinky. Dokonce bych řekl, že designeři dokázali vlajkové lodi firmy ušít vůbec nejhezčí a nejchytřejší palubní desku, jaká se kdy v novodobých škodovkách objevila. Vážně. Pryč jsou mastňácké imitace dřeva a jiných zdánlivě hodnotných materiálů. Místo toho přišel svěží nápad s filigránským svislým žebrováním napříč autem, do něhož jsou citlivě vetknuty výdechy topení s hezkými usměrňovači vzduchu.
Na rozdíl od menší Octavie se nový Superb chlubí dalším highlightem, kterému ve škodovce říkají Smart Dials, což jsou v praxi tři otočná kolečka, jimiž se ovládá topení a vyhřívání či chlazení sedaček, a pomocí točení a následného potvrzování stiskem prostředního z nich také další zásadní funkce. Je to jednoduché a intuitivní řešení.
Při nastavování teploty nebo jízdního režimu proto nemusíte laskat prstem displej a topit se v nekonečných menu, což jinak dost odvádí pozornost od řízení.
Hladce se pracuje i s tlačítkovým ovládáním přístrojového štítu přímo na dvouramenném volantu – systém stop-start a nově povinnou akustickou výstrahu při překročení povolené rychlosti zvládnete na jeden, resp. dva kliky. Mimochodem, displej si můžete vyleštit praktickou houbičkou schovanou ve velké schráně mezi sedadly. Super(b)!
Ta jsou nyní ještě o něco pohodlnější a přední dokonce disponují chiropraktickým EGR certifikátem, přičemž nabídnou i masážní funkci
Pozice za volantem se hledá snadno, zvykat jsem si trochu musel jen na nově řešené ovládání automatické převodovky, které se přestěhovalo na pravou páčku pod volantem přesně tak, jako to mají Mercedesy.
Zvětšená levá tedy musí obsáhnout všechny ostatní funkce čítaje v to kromě blinkrů přepínání dálkových světel a předních i zadních stěračů.
Trochu mě zamrzela snad jen viditelně laciná plastová páčka vnitřní dveřní kliky. No a abych nezapomněl, cestující i zavazadla mají v tomhle autě nadbytek místa. Je to přece Superb, že…
Lepší a radostnější svezení
Nejvíc mě zajímalo svezení s verzí Superbu, která zamíří do většiny podnikových flotil, jež jsou zdaleka největšími odběrateli modelu. Ano, zaklínadlo jménem 2.0 TDI má stále své kouzlo.
Extrémně prostorný a praktický vůz „v kombajnu, naftě a čtyřkolce s automatem“ je stále snem nejednoho českého manažera. Jeho stopadesát, případně 195 koní sice není nikterak dechberoucí, na takové „české poježděníčko“ je to ale naprosto adekvátní.
Mezigeneračně jsem si povšiml jednoho stěžejního momentu, který byl předešlému Superbu zhusta vyčítán. A sice výrazně lepší jízdní kultivovanosti, kterou dokáží dále posunout příplatkové adaptivní tlumiče a okenní skla se zesílenou hlukovou izolací.
Auto na 19“ kolech je uvnitř velice tiché a druhdy jadrné „nýtování“ dieselu TDI se ozývá jen jaksi vzdáleně – rozhodně ne hlasitěji než u nového BMW řady 5 a možná i tišeji než u Mercedesu třídy E.
Rovněž aerodynamický šum a zvuky od podvozku jsou nyní příkladně utlumené. Propadlé kanály teď Superb neprojíždí s hrubým rázem přenášeným do těl posádky, ale spíš jen jakýmsi omluvným žuchnutím.
U benzinových provedení 1.5 TSe a 2.0 TSI je tato vlastnost ještě markantnější, zejména pokud jde o hluk od motoru. Také dvouspojková automatická převodovka DSG, která je nově pro Superb výlučnou volbou (sbohem manuále), funguje jaksi plavněji a méně cholericky než dosud. Jen to řazení zpátečky ji stále nekonečně trvá.
S dieselem se dá bez větší snahy jezdit do 6,5 litru. Dvoulitrový benzin potřebuje o litr více a „jednapětka“ s plug-in hybridem nespotřebuje skoro nic – ovšem jen do doby, dokud je nabitá. Potom umí „žrát“ nejvíce ze všech pohonů, zvlášť když se z ní snažíte vydolovat větší než průměrnou dynamiku.
Celkově je příjemnou změnou zjemnění odezvy při sešlápnutí plynového pedálu. „Odezvu jsme schválně v jízdních režimech Normal a Comfort zjemnili, aby tam byl znatelnější rozdíl oproti nastavení Sport,“ řekl mi expert z oblasti vývoje motorů ve Škoda Auto Marek Bačovský s tím, že jde o reakci na stížnosti zákazníků, kteří v minulosti mezi jednotlivými módy nezaznamenali žádné větší rozdíly.
V kůži pana továrníka
Škoda do Portugalska kromě několika desítek nových Superbů combi dopravila také vůbec první limuzínu, která dala celé modelové řadě jméno. První zákazníci z řad zámožných podnikatelů a československých vládních úředníků ji mohli užívat od roku 1934 a s válečnou přestávkou vydržela v kusové výrobě až do roku 1949.
Rozložitý vůz poháněly šestiválcové motory, jejichž objem postupně rostl z 2,5 až na 3,1 litru. Nepředstavujte si však žádné ohromující výkony. Vůz nabízel výkon od 55 do 85 koní a nejsilnější specifikace dokázala obvykle černý stroj rozpohybovat přinejlepším na 125 km/h. To vše v době, kdy konkurenční aerodynamické Tatry 77, 87 a Tatraplan běžně jezdily přes 150 km/h. Pouze deset vyrobených Superbů s osmiválcem umělo 135 km/h.
Slabé jízdní výkony byly spolu se značně konzervativní karosérií důvodem, proč se velká škodovka nikdy nestala takovým hitem jako zmíněné Tatry – 2520 kusů vyrobených během patnácti let s dvouletou přestávkou jsou toho důkazem.
Svezení je to nicméně stále velmi opojné. Kdysi jsem starého Superba řídil a musím říct, že práce řidiče této limuzíny byla pravou řeholí. Těžké řízení, minimum místa na pracovišti, řazení bez synchronizace, slabé brzdy a mizivý výkon motoru vyžadovaly zdatného rutinéra volantu.
Tentokrát jsem měl však možnost povozit se v prostorném zadním salónu odděleném přepážkou, a to byla docela jiná káva. Dovnitř proniká jen minimum hluku, všude spousta dřeva a filigránských kovových detailů.
Včetně nouzových sklápěcích sedátek se dozadu může vměstnat až pět lidí, k dispozici jsou stylové trnože pro opírání nohou a nechybí samozřejmě ani krásné popelníčky. Zpoza zaoblených oken tohoto vznešeného korábu vypadá ten svět celý nějaký přívětivější.
Ale zpátky do reality. Nového českého „jezevčíka“ je v praktické kombi verzi už možné objednávat, reprezentativní liftback přijde ke slovu o něco později, a ještě později se objeví verze Sport Line.
Že bude o nový vůz zájem, nelze pochybovat, a to nejen kvůli českému patriotismu, ale i proto, že na sečtení podobných aut za podobné peníze (od 975 000 Kč) by člověk možná nepotřeboval ani dva prsty.
