PRÁVNÍ SERVIS | Na začátku letošního roku nabyla účinnosti novinka v právní úpravě, která má za cíl chránit mzdové nároky zaměstnanců ve stavebnictví. Konkrétně byl zaveden nový institut specifického ručení, který postihuje podnikatele ve vyšším stupni dodavatelského řetězce tím, že na ně fakticky přenáší odpovědnost za uspokojení nároků zaměstnanců třetích stran, když se k tomu zaměstnavatel v nižším stupni řetězce nemá. Neplatí to ale vždy a obezřetný stavební podnikatel se může ručení vhodnými opatřeními zbavit či minimalizovat jeho dopady.
Od 1. ledna 2024 dodavatelé ve stavebnictví ručí za mzdové nároky zaměstnanců svých poddodavatelů v rozsahu, v jakém se tito zaměstnanci podíleli na smluvním plnění pro dodavatele, a to až do výše minimální mzdy. Hovoří-li se o mzdě, rozumí se tím i plat nebo odměny z dohod.
Z hlediska pojmosloví se za dodavatele považuje stavební podnikatel, tedy osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona, která při provádění stavby, změně nebo údržbě dokončené stavby anebo při odstraňování stavby zajišťuje plnění prostřednictvím poddodavatele. Za poddodavatele se pak považuje také agentura práce, která k dodavateli dočasně přidělila své zaměstnance.
Poddodavatel (jako onen zaměstnavatel) má povinnost seznámit své zaměstnance s jejich právy a povinnostmi plynoucími z ručení za mzdové nároky. Zejména má povinnost informovat své zaměstnance o osobách ručitelů, podmínkách, lhůtách a obecně postupu pro uplatnění práv z ručení. To vše ještě před zahájením prací na daném smluvním plnění. V případě, že zaměstnavatel tuto informační povinnost nesplní, hrozí mu pokuta až dvě stě tisíc korun. Ve smluvním řetězci o více poddodavatelích ručí generální dodavatel společně a nerozdílně s příslušným dodavatelem.
V případě, že zaměstnavatel nevyplatí zaměstnanci mzdu do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nárok na mzdu vznikl, může zaměstnanec vyzvat ručitele k uspokojení svých mzdových nároků. Nárok zaměstnance vzniká zasláním písemné výzvy ručiteli, tedy dodavateli, který stojí ve smluvním řetězci nad jeho zaměstnavatelem, nebo též generálnímu dodavateli. Nárok však musí být uplatněn včas, nejpozději do tří měsíců od splatnosti nevyplacené mzdy (například nárok na nevyplacenou mzdu za měsíc leden 2024 zaměstnanec může uplatnit u ručitele nejpozději do 31. 5. 2024). V případě, že by zaměstnanec vyzvat ručitele v dané lhůtě nestihl, jeho nárok zaniká.
Pokud jde o obsah výzvy, musí obsahovat (i) jméno zaměstnance, (ii) označení zaměstnavatele, (iii) druh vykonávané práce, (iv) období, za které je nárok uplatňován, a rozsah práce vykonané v rámci plnění pro dodavatele, (v) informaci o datu splatnosti nevyplacené mzdy, (vi) požadovaný způsob vyplacení (včetně případného čísla účtu) a (vii) údaje, které jsou potřebné pro výpočet zálohy na daň a označení zdravotní pojišťovny z důvodu příslušných odvodů.
Na základě výzvy je ručitel povinen uhradit zaměstnanci částku až do výše minimální mzdy a za zaměstnance provést příslušné srážky a odvody, to vše do deseti dnů ode dne doručení výzvy. Zároveň je ručitel povinen informovat ve stejné lhůtě o výši vyplacené částky poddodavatele (tedy zaměstnavatele daného zaměstnance), případně dalšího ručitele.
V případě, že by ručitel mzdové nároky zaměstnanců ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy neuspokojil, hrozila by mu pokuta od inspekce práce až do výše dvou milionů korun.
Klíčová potvrzení
Jelikož aktivace ručení může mít pro stavebního podnikatele významné finanční dopady, nelze podcenit přípravu. Vhodnými opatřeními lze totiž možnosti nástupu ručení vyloučit či jeho materiální důsledky efektivním způsobem omezit.
Zákon dává dodavateli možnost se ručení zprostit, a to za současného splnění následujících podmínek:
(i) poddodavatel dodavateli při zahájení realizace smluvního plnění poskytl potvrzení, že u něj není evidován nedoplatek na povinných platbách (pojistné, penále na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a veřejné zdravotní pojištění), které není starší než 3 měsíce; a
(ii) poddodavateli nebyla v posledních dvanácti měsících před zahájením realizace smluvního plnění pravomocně uložena pokuta vyšší než 100.000, - Kč za porušení povinností dle pracovněprávních předpisů.
Tato možnost omezení ručení se stejným způsobem propisuje i do vyšších pater dodavatelského řetězce. To znamená, že například generální dodavatel nebude ručit za mzdové nároky zaměstnanců poddodavatelů na nižších stupních (GD-2), pokud mu jeho dodavatel (GD-1) doloží výše uvedená potvrzení.
Všichni vyšší dodavatelé v řetězci by tak měli věnovat zvýšenou pozornost zejména svému bezprostřednímu dodavateli (poddodavateli) a podmínky týkající se liberačních podmínek z ručení vhodným způsobem zohlednit při vyjednávání smluvního vztahu.
V prvé řadě by bylo možné doporučit, aby dodavatel u svého poddodavatele důsledně vyžadoval předložení všech výše uvedených potvrzení od správy sociálního zabezpečení, zdravotních pojišťoven a Státního úřadu inspekce práce. Je ale třeba vycházet z toho, že tato prohlášení v čase expirují, resp. potvrzují skutečnosti, které teprve nastanou v době před realizací díla. Proto zpravidla nebude možné mít je efektivně k dispozici již při sjednávání smlouvy o dílo.
Pak je tedy nutné mít povinnost k následnému předložení příslušných potvrzení založenu smluvně, a to s možností jejího účinného vymožení či dostatečnou reparací v případě jejího trvalého nesplnění, ať již z důvodu neochoty či spíše nemožnosti splnění ze strany poddodavatele.
Vhodná forma zajištění? Pozastávka
Zejména hodnota reparačního opatření vůči poddodavateli (v případě trvalého nepředložení daných potvrzení) by měla reflektovat materiální význam rizika, jež s nástupem ručení vyvstává – tedy hodnotu možného plnění z ručení – a též povahu situace, v niž zpravidla k neplnění mzdových povinností zaměstnavatele dochází. Tedy platební neschopnost zaměstnavatele.
S jejím zohledněním je tak třeba vhodně volit povahu jistících instrumentů, neboť v dané situaci nelze spoléhat na úhradu regresního nároku ze zaplaceného ručení ani na vymahatelnost v podstatě jakýchkoliv plnění závislých na hospodářské situaci samotného poddodavatele-dlužníka.
Vedle tradičních „pevných“ jistících instrumentů (jako jsou bankovní záruka, zástavní právo, ručení třetí solventní osoby apod.), které ale zpravidla bývá v obchodní praxi složité, respektive drahé vyjednat, lze uvažovat o vhodném nastavení postupných výplat částí ceny díla (pozastávky), jež budou vhodným způsobem vázány na okolnosti vzniku a zejména postupného zániku možných nároků zaměstnanců z ručení. Tedy tou logikou, že odpovídající platby na cenu díla budou uvolňovány mimo jiné až v návaznosti na to, jak budou v relativně krátkém čase zanikat možnosti zaměstnanců uplatnit ručení.
ŠTILEC & PARTNERS
Autory článku jsou Jakub Štilec a Jana Pekárková z advokátní kanceláře ŠTILEC & PARTNERS, která je partnerem rubriky Právní servis na INFO.CZ a garantem korporátní oblasti.
