Koupené rodinné štěstí aneb právně k náhradnímu mateřství

Na úvod je třeba zmínit, že legální definice náhradního mateřství není v českém právu jakkoliv vymezena. Podle primární zásady občanského zákoníku, co není zakázáno, je dovoleno, bychom mohli dospět k tomu, že je u nás tento institut legální. Současně bychom se však měli zamyslet nad tím, zda lze toto pravidlo aplikovat na tak zásadní a komplikovanou problematiku, jako je právě institut náhradního mateřství. 

Jak již bylo zmíněno, legální definice neexistuje. V rámci vymezení tohoto pojmu můžeme nalézt mnoho definic, přičemž důvodová zpráva k ustanovení § 804 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uvádí, že o případ náhradního mateřství jde tehdy, když se dítě narodí ženě, která není jeho biologickou matkou. Nicméně i nadále platí římská zásada, že matkou dítěte je žena, která jej porodila.

Dále je zde uvedeno, že „osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.“ Z předmětného můžeme vyvodit, že občanský zákoník s náhradním mateřstvím zřejmě nějakým způsobem operuje, ale nijak blíže ho nespecifikuje ani nezmiňuje.

U předmětného institutu můžeme rozlišovat dvě formy, a to formu tradiční, kdy náhradní matka je oplodněna semenem muže z páru zamýšlených rodičů. Druhou formou je gestační náhradní mateřství, kdy dojde k vložení oplodněných zárodečných buněk nejčastěji náležejících ženě z páru zamýšlených rodičů do dělohy jiné ženy, takzvané náhradní matky.

Je pouze na zúčastněných stranách, tedy zamýšlených rodičích a náhradní matce, jak si mezi sebou práva a povinnosti upraví, ať už v písemné, či ústní podobě. Je více než vhodné vymezit najisto mezi stranami, jaká jsou jejich práva a povinnosti, poněvadž při náhradním mateřství dochází k dotčení osobních práv všech zúčastněných osob a rovněž samotného dítěte.

Otázka otcovství

Pakliže je náhradní matkou svobodná žena, tak k určení otcovství zamýšleného otce dochází standardním způsobem, a to souhlasným prohlášením náhradní matky a zamýšleného otce před soudem či matričním úřadem, a to na základě ustanovení § 779 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Přičemž souhlasné prohlášení lze učinit již v průběhu těhotenství. 

Po narození dítěte náhradní matce je do rodného listu zapsán zamýšlený otec jakožto otec biologický. Situace se stává komplikovanější, pokud je náhradní matka ve svazku manželském, jelikož v souladu s ustanovením § 776 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se otcem narozeného dítěte v právním slova smyslu stává automaticky její manžel, který je zapsán i do rodného listu.

Otázka mateřství

Ohledně určení matky není pochyby, neboť dle občanského zákoníku platí, že matkou narozeného dítěte je žena, která dítě porodila. V rodném listu narozeného dítěte bude matkou vždy zaznamenána matka náhradní. 

Vztah mezi zamýšlenou matkou a dítětem může být upraven prostřednictvím procesu osvojení, kdy se tak zpravidla děje co nejdříve po porodu. Zamyšlená matka tedy nikdy nebude zapsána v rodném listu narozeného dítěte, ačkoli je to právě ona, která se o dítě bude starat po celý zbytek jeho života.

Osvojení

Pokud je mezi zúčastněnými stranami ujednáno, tak se zamýšlení rodiče účastní již porodu, aby ihned po porodu mohli začít vykonávat své rodičovské povinnosti. Zpravidla se zamýšlení rodiče o narozené dítě po porodu starají a činí rozhodnutí v rámci jejich rodičovské odpovědnosti (například rozhodují o léčbě, o očkování apod.). 

Ačkoliv se fakticky narozené dítě po narození nachází již v péči zamýšlených rodičů, tak právně správně jsou rodiči narozeného dítěte zamýšlený otec a náhradní matka.

O procesu osvojení musí být rozhodnuto příslušným soudem, kdy k osvojení musí dát souhlas oba „matrikoví“ rodiče, tedy náhradní matka společně se zamýšleným otcem. Náhradní matka nemůže souhlas k osvojení učinit dříve než šest týdnů po porodu. Zamýšlený otec může souhlas k osvojení udělit již s narozením dítěte. Nicméně je nutností souhlas udělit u příslušného soudu na formuláři k tomu určeném. 

Zde však může nastat prvotní komplikace celého procesu osvojení. Pakliže se náhradní matka rozhodne souhlas s osvojením neudělit, toto po ní nelze žádným způsobem vymáhat a nárokovat. Jakékoli snahy v tomto směru jsou trestné. Rovněž není nikdy najisto postaveno, že příslušný soud procesu osvojení vyhoví.

Smlouva k náhradnímu mateřství

Většina klinik reprodukční medicíny vyžaduje, aby měly zúčastněné strany před zahájením procesu oplodnění náhradní matky uzavřenou smlouvu, která bude reflektovat jejich svobodnou vůli a vymezovat jejich práva a povinnosti. 

Ohledně smlouvy k náhradnímu mateřství panují v současné době spory. Jak již bylo zmíněno v úvodu, institut náhradního mateřství je založen na vzájemné důvěře zúčastněných osob. Proto se jeví vhodným způsobem vymezit práva a povinnosti zúčastněných osob smlouvou.

Nicméně předmětem závazkové smlouvy nemůže být předání narozeného dítěte do péče jiného, neboť k takovému jednání nelze nikoho nutit. Bude se tak většinou jednat spíše o nevymahatelnou dohodu, tedy o společenskou úsluhu (TELEC, Ivo. Náhradní mateřství: osobní úsluha mimo právo [online]. Zdravotnickepravo.info, 21. 2. 2018 (cit. 5. 10. 2023). Dostupné zde). 

Nicméně takto sepsaná smlouva může mít pozitivní vliv na zúčastněné osoby, když jsou si vědomi toho, že si svá práva a povinnosti zachytili v písemné formě.

Jak už bylo nastíněno výše, o povaze samotné smlouvy panují neshody. Odborníci se dělí na dva tábory, kdy někteří se přiklánějí k názoru, že se jedná o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu stanovení § 1742 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jiní naopak zastávají názor, že se jedná pouze o zachycení společenské úsluhy písemnou formou.

Osobně se přikláním spíše k názoru, že se jedná o typ nepojmenované smlouvy. A to vzhledem ke skutečnosti, že vůle zúčastněných osob při uzavření této smlouvy směřuje ke sjednání závazku, i když právně nevymahatelného. Na druhou stranu nelze kategoricky uvést, že smlouva jako celek nebude vymahatelnou. Některá ustanovení předmětné smlouvy nepochybně vymahatelná budou. Pro příklad vymahatelných ustanovení lze uvést ujednání finančního příspěvku náhradní matce v souvislosti s náklady spojenými s těhotenstvím (výživové doplňky, vyvážená a zdravá strava, těhotenské oblečení apod.).

Smluvními stranami předmětné smlouvy budou vždy na jedné straně zamýšlení rodiče a na té druhé náhradní matka. Pakliže by byla náhradní matka vdaná, měl by být smluvní stranou rovněž její manžel. Předmětné strany smlouvy lze označit různými pojmy. Nicméně označení „objednatelský pár“ se v dané situaci nejeví vhodným, kdy by takové označení mohlo vzbuzovat domněnku, že obsahem uzavírané smlouvy má být poskytnutí placené služby, což by mohlo být považováno za nelegální.

V úvodu smlouvy k náhradnímu mateřství by nemělo chybět vyjádření zúčastněných osob o jejich dobrých úmyslech, svobodné vůli a vůli obsah smlouvy skutečně naplnit. Je třeba zmínit, že vhodně formulovaný úvod smlouvy by mohl pomoci vyvrátit domněnky o možném nelegálním jednání. 

Rovněž by předmětná smlouva měla obsahovat výslovné prohlášení zúčastněných osob, především náhradní matky, že se celého procesu účastní dobrovolně a nikdo ji k takovému kroku nikterak nenutil.

Obsahem smlouvy k náhradnímu mateřství bude zejména přenesení rodičovské odpovědnosti, jež v sobě zahrnuje práva a povinnosti rodičů k dítěti, z náhradní matky (případně náhradních rodičů) na zamýšlené rodiče. S ohledem na ustanovení § 855 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, však není možné se výslovně vzdát rodičovské odpovědnosti, kdy se proto k takovému ujednání nebude v předmětné smlouvě přihlížet.

Náhradní matka by se měla smlouvou zejména zavázat k tomu, že učiní veškeré potřebné kroky, aby odnosila a porodila zamýšleným rodičům potomka. Po porodu dítěte se zavazuje jej předat do péče zamýšleným rodičům a po uplynutí ochranné lhůty, to jest šest týdnů po porodu, udělí souhlas s osvojením ve prospěch zamýšlených rodičů.

Pakliže bude náhradní matka vdaná, měl by se její manžel smlouvu zavázat k tomu, že souhlas s osvojením dítěte udělí ihned po porodu. Na druhou stranu by se měli zamýšlení rodiče zavázat k tomu, že narozené dítě do své péče přijmou, a to bez ohledu na jeho zdravotní stav, a současně, že zahájí proces osvojení u příslušného soudu.

Obsahem smlouvy by měly být rovněž vymezeny jednotlivé kroky, které povedou k úspěšnému osvojení dítěte zamýšlenými rodiči. V předmětné smlouvě by mělo být uvedeno, jakou formou bude náhradní mateřství provedeno, zda formou tradiční, nebo gestační.

Smlouva k náhradnímu mateřství bude rovněž vymezovat povinnosti náhradní matky v průběhu těhotenství. Tímto by se měla náhradní matka zavázat k tomu, že bude pečovat o zdravý vývoj počatého dítěte a během celého těhotenství se zdrží čehokoli, co by mohlo plod poškodit. Ve smlouvě lze také vymezit, že zamýšlení rodiče po náhradní matce požadují, aby náhradní matka po početí dítěte přestala kouřit či pracovat na plný úvazek, navštěvovala pravidelně odborné lékaře, kvalitně se stravovala, užívala vitamínové doplňky, podrobila se případným nadstandardním vyšetřením sebe a plodu atd.

V rámci sjednané smlouvy může být ujednán i souhlas náhradní matky s tím, že zamýšlení rodiče mohou nahlížet do její zdravotní dokumentace související s těhotenstvím. V tomto případě by pak neměla chybět dohoda o mlčenlivosti ke skutečnostem, jež se zamýšlení rodiče ze zdravotní dokumentace náhradní matky dozví. 

Rovněž ve smlouvě k náhradnímu mateřství může být ujednáno, že náhradní matka je povinna zamýšleným rodičům předložit aktuální lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu.

Nejspornějším a nejzáludnějším bodem smlouvy bude otázka týkající se finanční odměny. V předmětné smlouvě nelze ujednat odměnu za předání dítěte do péče zamýšlených rodičů. Takové pravidlo plyne jednak z toho, že náhradní mateřství by se dalo považovat spíše za společenskou úsluhu, která je bezúplatnou, a dále by se sjednáním odměny zúčastněné osoby vystavily hrozbě trestního stíhání pro trestný čin svěření dítěte do péče jiného dle ustanovení § 169 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 

Avšak legislativa nebrání tomu, aby byli zamýšlení rodiče zavázáni uhradit náhradní matce náklady, které jí v souvislosti se slehnutím a těhotenstvím vzniknou. Bude se především jednat o náklady spojené se speciálními vyšetřeními náhradní matky a plodu dítěte, zdravotnickou péčí, náklady na těhotenské ošacení a případně i na zdravější a vyváženou stravu či různé vitamínové doplňky. 

Těžko říci, jaká výše finanční odměny se bude považovat za maximální přijatelnou, jelikož tuto částku nelze stanovit jednotně. Finanční odměna bude vždy záviset na konkrétních okolnostech každého individuálního případu. Můžeme se tedy shodnout jedině na tom, že se tato finanční kompenzace bude pohybovat v řádech desítek až stovek tisíc korun českých (LÉKO, Kristián. České právo náhradní mateřství umožňuje, ale má řadu rizik [online]. Ceskapozice.lidovky.cz, 31. 5. 2018 (cit. 5. 10. 2023). Dostupné zde).

Smlouva k náhradnímu mateřství by měla pamatovat i na ty méně hezké věci. V dané smlouvě by měla být upravena i situace, kdy nedojde k donošení plodu a porodu živého dítěte a jak se daná skutečnost bude mezi zúčastněnými stranami řešit. 

Pro příklad uvádím, že by ve smlouvě mohlo být ujednáno, že náhradní matka je povinna obdrženou finanční odměnu vrátit zamýšleným rodičům, a to pouze v případě, že bude lékařem prokázáno, že k potratu došlo vlivem jejího chování. Nicméně mám za to, že by tento nárok nebyl opět právně vymahatelným. O tomto se však můžeme pouze domnívat, jelikož do dnešního dne takový spor české soudy neřešily.

Závěr

Institut náhradního mateřství v sobě skrývá spoustu nejistot všech zúčastněných stran. Česká zákonná úprava nezná žádných výjimek při určování mateřství a stejně tak v občanském zákoníku zcela chybí úprava k vymahatelným právům a povinnostem mezi náhradní matkou a zamýšlenými rodiči. 

V případě daného institutu bude rizikem vždy to, že náhradní matka změní svůj názor na předání narozeného potomka do péče jiných i na samotné osvojení, a to zejména pod vlivem emocionálního vypětí. Takové rozhodnutí jí však nikdo nemůže mít za zlé. Nicméně svůj názor mohou změnit i zamýšlení rodiče, a to třeba v případě, kdy se dítě narodí například s genetickou vadou.

Ani jednu ze zúčastněných stran nelze nutit ke splnění toho, co slíbili. K danému nepomůže ani samotné uzavření smlouvy k náhradnímu mateřství v písemné formě, neboť v souladu s výše zmíněným nebude taková smlouva z většiny vymahatelnou.

Při samotném uzavírání smlouvy je nezbytné, aby si všechny zúčastněné strany správně promyslely veškeré možné důsledky náhradního mateřství, přičemž tak mají prostor si své rozhodnutí subjektivně posoudit a svévolně se rozhodnout. 

Samotné zaznamenání smlouvy v písemné formě zvýší důvěru mezi stranami a může pomoci při odstranění různých neshod. Podepsaná smlouva bude ve velké míře chránit zejména náhradní matku, jelikož dle mého názoru finanční odměna spojená se zvýšenými náklady během těhotenství a následným slehnutím bude právně vymahatelnou.