Audioverze
Tři dámy, které přijaly pozvání do podcastu s inspirativními ženami ze světa práva, jsou ve svých oborech dlouhodobě výjimečně úspěšné. Eliška Wagnerová patří k nejvlivnějším právničkám české polistopadové éry, Barbara Pořízková je v nejvyšších patrech české justice a Sylvie Sobolová patří k elitní skupině partnerek největších advokátních kanceláří v Česku.
Eliška Wagnerová působila jako předsedkyně Nejvyššího soudu, místopředsedkyně Ústavního soudu i senátorka. V podcastu PÁVNIČKY říká, že život je plný překážek, a proto se naučila přijímat výzvy tak, jak přijdou a snažit se je překonat. Vzpomněla si přitom na začátek 80. let, kdy odešla do exilu. „Když jsem emigrovala do Německa, právo muselo ustoupit do pozadí. Nakonec jsem se mu věnovala i tam. Velmi jsem se zabývala otázkou, proč je v každé zemi právo jiné, když jsou ideje o základních právech stejné. A to je limit, který musí dodržovat všichni. Právo přece nemůže tvořit pár náhodně zvolených lidí v parlamentu,“ míní.
Po návratu z emigrace se dostala Eliška Wagnerová jako asistentka na Ústavní soud. Tvrdí, že práce na tomto soudu pro ni byly nejšťastnější roky jejího života. „Jsem pyšná, že se mi podařilo prosadit na Nejvyšším soudu zavedení informační otevřenosti a zavedení pozic asistentů a na Ústavním soudu vytvořit komentář k Listině základních práv a svobod,“ říká v podcastu PRÁVNIČKY s tím, že důležitá je pro ni v životě i práci tolerance a akceptace odlišností.
Místopředsedkyně Nejvyššího správního soudu Barbara Pořízková se do justice dostala vlastně náhodou. Během své kariéry nejprve pracovala jako právnička na oddělení nepřímých daní Finančního ředitelství v Brně a následně se v mezinárodní poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers specializovala na daňové spory. „Povinné vybavení při práci na Nejvyšším správním soudu je odvaha. Hlavní poslání našeho soudu je chránit práva fyzických a právnických osob, kdy je druhou stranou sporu stát. Údělem soudu je, že musí vydat rozhodnutí, kdy jedna strana prohraje, ale sdělit ho tak, aby bylo správně pochopeno,“ vysvětluje v podcastu PRÁVNIČKY.
Barbara Pořízková tvrdí, že ji soudnictví baví, ale chybí jí přímý kontakt s lidmi. Pokud by se někdy stala předsedkyní Nejvyššího správního soudu, navázala by na diverzitu a zkušenosti i z jiných oblastí. „Jsem známá tvrdým výběrovým řízením. Strávila jsem dětství v Africe, a to mě posunulo jinam. Musela jsem se přizpůsobit, a proto hledám zkušené lidi, kteří strávili nějaký čas ve světě,“ popisuje výběr svých spolupracovníků. Její krédo je, že každý problém je řešitelný, ale musí se řešit včas. Ovlivňují ji chytří lidé, kteří ji posunují dál. S tím souhlasí také Sylvie Sobolová, partnerka advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. „Inspiruji se i mladšími lidmi a snažím se s nimi držet krok,“ uvádí.
Sylvie Sobolová pochází z rodiny soudce. Zvažovala, že by se věnovala soudnictví a krátce také pracovala u Soudu první instance Evropských společenství v Lucemburku. „Bylo to velmi poučné, ale zjistila jsem, že k rozhodování se musí přidat i politické aspekty,“ říká v podcastu PRÁVNIČKY. Nejtěžší chvíle pro advokáta podle Sylvie Sobolové je, když se nemůže bránit. „Nedovolují to třeba finance klienta nebo nesouhlasíte s odůvodněním, ale nemáte už možnost s tím něco udělat,“ popisuje. Advokacie je podle ní také hlavně o práci s lidmi. „Advokacie by měla být líhní pro soudnictví, aby soudci měli cit pro realitu,“ tvrdí a dodává, že právo se má podle ní hlavně dělat poctivě a pořádně.
Jak se Eliška Wagnerová, Barbara Pořízková a Sylvie Sobolová dívají na nastupující generaci lídrů? Kdo je ovlivnil a jak se dívají na současný stav práva v Česku? Odpovídají v podcastu PRÁVNIČKY.
