Kdy je ten pravý čas pro návrat z rodičovské dovolené do práce? Jak se připravit na studium v zahraničí? A co je pro elitní právničky největší kariérní výzvou? Pozvání do dalšího dílu podcastu Právničky přijaly Veronika Benáčková, Group Senior Counsel ze společnosti Allwyn, Michaela Puškár Garajová, partnerka advokátní kanceláře Sedlakova Legal, a Ida Jíně, lokální partnerka advokátní kanceláře White & Case.
Všechny zúčastněné dámy vzhledem ke své profesní kompetenci vystoupaly na kariérním žebříčku do pozic, v nichž se právní specializace již do značné míry prolíná s managementem. Veronika Benáčková je v Allwyn zodpovědná za koordinaci právních týmů působících v různých zemích na několika kontinentech. Michaela Puškár Garajová se nedávno stala partnerkou Sedlakova Legal a vzhledem k částečnému exitu Jany Sedlákové do byznysu má Michaelino jmenování o to větší váhu. Ida Jíně svou účastí v podcastu tak trochu oslavila návrat po dvou a půl letech z druhé rodičovské dovolené na pozici lokální partnerky White & Case.
Cena matek na pracovním trhu roste
Nejčerstvější zkušenost s mateřstvím má Veronika Benáčková, jejíž dceři je jen devět měsíců. Systém nastavení rodičovské dovolené v Česku považuje za skutečně velkorysý a v mezinárodním prostředí, v němž Allwyn působí, ojedinělý.
„Když se mě nadřízený zeptal, jak dlouho chci zůstat na mateřské, řekla jsem v žertu, že tři roky. Absolutně zesinal a ptal se, zda to myslím vážně, což jsem nemyslela. Vzala jsem si šest měsíců, což mé pracovní okolí považuje za normální. Všichni jsou přátelští a dělají vše, abych se cítila dobře,“ líčí Veronika.
Zatím bezdětná Michaela Puškár Garajová sebe sama označuje za orientující se na kariéru. Těší ji však slyšet od kolegyň, že skloubení práce s mateřskými povinnostmi je nejen možné, ale dokonce to jde i brát s humorem. Inspiraci ostatně může brát jak od účastnic podcastu, tak od své dosavadní šéfky Jany Sedlákové, matky čtyř dětí. Nejen díky tomu se na toto téma v kanceláři velmi otevřeně komunikuje, což Michaela vítá.
„Taková věc nejde moc naplánovat dopředu, protože nikdy nevíte, co se stane, takže si vážím toho, že je možné se o tom kdykoli bavit. Co se týče tlaku zvenku, lidé neví, jak to máme nastavené, a mají pocit, že pokud se dostanu na rozcestí, musím říct buď jedno, nebo druhé. Ale já vím, že je i třetí možnost, tedy to nějak zkombinovat,“ přibližuje Michaela.
Ida Jíně tvrdí, že se na návrat do práce velmi těšila, zároveň ji ale trápily pochybnosti, zda jí trochu neujel vlak. „Dva a půl roku je docela dlouhá doba, takže jsem měla obavy z toho, že jsem prostě mimo, že mě pustili z jeskyně, nebo z vězení. Svým způsobem člověk začíná znova, byť ne úplně od začátku, ale trvá, než si vzpomene, jak fungují interní systémy, než si na něj vzpomenou klienti a tak. Ale těší mě, že spousta lidí na mě nezapomněla,“ říká Ida.
Dodává, že mateřství přináší do kariéry i jisté výhody. „Říká se, že ženy matky jsou vlastně dnes už i vyhledávanou pracovní silou, protože jsou velmi organizované a efektivní v práci. Myslím, že na tom něco je, protože člověk najednou musí zorganizovat v reálném čase tolik věcí, že se opravdu vytrénuje k tomu být časově efektivnější, lépe plánovat. Prokrastinace vážně nehrozí,“ myslí si Ida Jíně.
Výzvy nejen pracovní
Vedle mateřství řeší vysoce postavené právničky samozřejmě celou řadu výzev pracovních. Z pohledu Michaely existují výzvy malé a velké. Ty malé představuje každodenní agenda, za tu velkou považuje právě fakt, že se stala partnerkou. „Stále s tím nějak pracuji. Lidé neočekávají, že při mém věku budu již v takové pozici, za což asi mohou předsudky, které člověka trochu srážejí. Já se to snažím otočit právě ve výzvu a hledat v tom něco pozitivního,“ přiznává Michaela.
Z pohledu Veroniky jsou výzvy tím, bez čeho není možný žádný profesní vývoj. „Bez výzev se nikam neposunete. Asi deset let nazpět jsem měla dojem, že se má kariéra nevyvíjí tak, jak jsem si přála, takže jsem se rozhodla zkusit pohovory v Americe, což bylo pro mě vystoupení z komfortní zóny. Podařilo se mi získat roli v JP Morgan v New Yorku a nebylo snadné jet na letiště s batohem a držet si to sebevědomí, že toto je pro mě to pravé. Takže těch velkých výzev bylo několik, ale tuhle bych uvedla s tím, že tu mou kariéru posunula na trochu jinou kolej,“ říká Veronika.
Ida připouští, že za velkou výzvu ve svém případě považuje právě mateřství, do nějž vstupovala téměř ve čtyřiceti. „Možná kdyby to přišlo ve dvaceti, musela bych plavat a třeba bych se s tím nějak punkově vyrovnala lépe. Netvrdím, že jsem se s tím vyrovnala špatně, ale přeci jen ve čtyřiceti už člověk některé věci víc řeší, má různé obavy, jak to bude fungovat. Ale v kanceláři to naštěstí nikdy nebylo téma. Tam jsem vždy věděla, že až to přijde, bude možné se nějak domluvit,“ říká Ida Jíně.
Také Ida má zahraniční studijní zkušenost, která prověřila její nervy a odhodlání. „Přestože jsem se od základky po univerzitu učila anglicky a byla vybavena patřičnými certifikáty, narazila jsem v Bristolu na profesory, kteří byli schopni mi říct ‚You better learn more english, tady nejste od toho, abyste se to tu doučovala‘. A já jsem nikdy nepřekypovala přílišným sebevědomím, takže to bylo pro mě takové kruté. Navíc jsem si musela na školné vydělávat a docela dlouho jsem nemohla sehnat práci, takže to byl dost stres. Tak jsem si řekla, buď to vyjde, nebo se za 14 dní sbalíš a jedeš domů. Že se to povedlo, mě výrazně posunulo a tehdy, v roce 2007, byl titul z anglické školy obrovská deviza,“ uzavírá Ida.
Potřebují účastnice podcastu být oblíbené, nebo jim stačí, že jsou respektovány? Nakolik se liší tuzemské a mezinárodní pracovní prostředí? A co přimělo Idu Jíně, aby pokračovala ve studiu v Anglii i po studené sprše od vyučujícího? I to se dozvíte v podcastu Právničky.
