Kudy vedou cesty ze studentských lavic do partnerských pozic? Jak nejlépe snoubit kariéru advokátky a roli matky? A mají to dnes začínající advokáti jednodušší než předchozí generace? Pozvání do dalšího dílu podcastové série PRÁVNIČKY přijala trojice advokátek Martina Parusová Zímová z Accace Legal, Karla Rundtová z Kinstellar a Jaroslava Kračúnová z Deloitte Legal.
„Je to krásné povolání a je mi i příjemné reprezentovat ženy v advokacii,“ říká na úvod Jaroslava Kračúnová o svém vztahu k advokátní profesi, a hovoří tak do značné míry i za své kolegyně u stolu.
Karla Rundtová s Martinou Parusovou Zímovou přidávají, že bohužel ne vždy je možné být hrdým zástupcem advokátního stavu. Karla působí v kontrolní radě České advokátní komory a občas vidí případy, kdy na advokáty hrdá být nemůže, ale spolu s tím také eviduje velké úsilí občasné nepravosti napravovat. Martina dodává, že zprávy o nějakém advokátním poklesku i ji samotnou motivují, aby klientům dokázala, že to není norma.
Cesty toulavý
Nebylo daleko od toho, aby se Martina Parusová Zímová prosadila v jiném oboru. Chvíli dokonce zvažovala uplatnění mimo právo.
„Během studia i po studiu jsem byla v Německu a dostala jsem nabídku dělat trainee program v německé vydavatelské skupině Verlagsgruppe Passau. Její advokátní kanceláří byla tehdy Noerr. A já jsem se rozhodla, že to u nich zkusím s cílem vystoupit zcela z oblasti práva a jít do managementu. Ale asi po roce jsem si říkala, zda by nebyla škoda úplně právo opustit, takže jsem se vrátila do Čech. Původně jsem si myslela, že bych měla začít od píky v malé advokátní kanceláři. To jsem skutečně zkusila, ale brzy se ukázalo, že to není nic pro mě. Takže jsem takovouto oklikou skončila opět v Noerr, kde mě hezky přijali,“ líčí klikatý úvod kariéry Martina. S tím, jak se to nakonec vyvinulo, je spokojená, protože prostředí mezinárodní advokacie jí sedlo mnohem lépe.
Naproti tomu Jaroslava Kračúnová tvrdí, že do advokacie zamířila „už ve třeťáku“. Tehdy rozeslala životopis a čekala, zda se někdo ozve. Že to byla zrovna advokátní kancelář v poradenské společnosti Deloitte, považuje za shodu okolností. „Sice jsme od té doby trochu změnili barvy, ale pořád je to stejný dres. Kancelář a lidé v ní byli velmi přátelští, skvělá atmosféra, takže jsem nikdy neměla důvod ten dres měnit. Vyhovuje mi i přesah mimo právo,“ poukazuje na širší záběr poradenského domu. Sama mezitím v Deloitte Legal vystoupala až do pozice partnerky, což by jí dle jejích slov v počátcích kariéry ani nenapadlo.
Aby to nikdo nepoznal
Také Karla Rundtová působí v Kinstellar na partnerské pozici. V době jejího nástupu ještě kancelář působila pod názvem Linklaters. „To byla trochu jiná dimenze. Velikostí, přístupem nebo pravidly, kdo může být partnerem. Tehdy jsme byli tak zavalení prací, že na úvahy o nějakém kariérním postupu nebyl vůbec čas. Prostě jsme se probíjeli transakcemi a jednou za čas jsme byli povýšeni do nějaké seniornější pozice. Pak v roce 2008 Linklaters odešli, stali jsme se Kinstellar, procesy se zase změnily. Do toho jsem si pořídila děti, bez babiček, protože obě byly na severní Moravě, a dál jsem dělala ty velké transakce a snažila se vystupovat tak, aby nikdo nepoznal, že mám poloviční úvazek,“ líčí peripetie své kariérní dráhy Karla. Přiznává, že cesta to byla dlouhá, místy hodně bolavá, ale zábavná.
Sama Karla Rundtová připouští, že dnes je doba jiná a nastupující advokáti to mají trochu jednodušší. „Přístup klientů tehdy byl jiný, technické možnosti také. Dnes jsou svým způsobem ty struktury prostupnější, mnohem větší důraz je na práci s lidmi právě v kontextu kariérní cesty, i proto, že advokacie již dnes není jedinou možností uplatnění pro špičkové právníky. Ačkoli někdy mají mladí na začátku nereálné představy o tom, že by to mohlo být ještě jednodušší,“ říká partnerka Kinstellar.
Martina Parusová Zímová po Noerr zamířila do úspěšné české kanceláře Kocián Šolc Balaštík, kde strávila několik let intenzivní prací. I ona si prošla rolí čerstvé matky a advokátky na polovičním úvazku, což byla velmi vysilující etapa. „Zvažovala jsem, zda advokacii neopustit, ale když jsem se rozhlédla po možnostech, došlo mi, že by to mohla být nuda. Advokacie je velmi pestrá, a to mi vyhovuje. S každým klientem a případem se člověk něco přiučí, a nejen z oblasti práva,“ vyznává se Martina.
Dnes má v Accace Legal k dispozici vlastní tým a zodpovídá za celý segment veřejných zakázek. „Máme významné klienty, o kterých jsem si nemyslela, že by to mohlo klapnout, když nebudu mít za sebou obrovskou kancelář, takže bylo to trochu vystoupení z komfortní zóny z mé strany, ale jsem za to ráda, protože mě to hodně posunulo,“ přiznává.
Krevní skupina
I Jaroslava Kračúnová zná složitost etapy snoubení náročné práce a péče o rodinu. „Náročné to je, ale myslím si, že pokud někoho ta práce baví, vidí také smysl v tom dělat ji i za peníze plynoucí z částečného úvazku. Jste sice stále v pohotovosti, ale člověka to nabíjí pozitivní energií a je to dobrá kompenzace rutiny z domácnosti,“ říká Jaroslava s tím, že právě mindset je důležitý pro to, aby taková konstelace pro člověka byla přínosná.
Pokud jde o podmínky pro současnou generaci, Jaroslava se nedomnívá, že to mladí budou mít jednodušší. „Najít rovnováhu bude pořád stejně složité, ale dnes se o tom víc hovoří a je tam větší pochopení a podpora z různých stran,“ říká advokátka.
Dobrou radu potenciálním adeptům advokacie dává Karla Rundtová: „Ta práce je velmi zábavná, ale jen pro určitý typ lidí. Jiným lidem přijde absolutně neatraktivní. Je opravdu důležité, aby si každý včas vyhodnotil, jaký typ člověka je, protože pro toho, kdo se na to nehodí, to může být opravdu trápení. Jistá krevní skupina je tu nutností.“
Jak náročný je v advokacii bezprostřední návrat po dětech do práce? Jak jako matky účastnice podcastu řeší, když je mítink svolán na pozdní odpoledne? A poznají na první pohled, zda se někdo na advokacii hodí, či nehodí? I to se dozvíte v podcastu PRÁVNIČKY.
