Pro právníky v Česku je to vrchol, myslí si o svých rolích čtveřice ústavních soudkyň

Po předchozí slabší dekádě mají ženy v aktuálním složení Ústavního soudu opět silnější zastoupení, což je podtrženo tím, že dvě z účastnic debaty – Veronika Křesťanová a Kateřina Ronovská, jsou zároveň místopředsedkyněmi tribunálu vedeného Josefem Baxou. Daniela Zemanová a Lucie Dolanská Bányaiová jsou pak spolu Jiřím Přibáněm v III. senátu soudu.

Zúčastněné dámy na úvod v žertu odmítají, že by na soudu vytvářely jakousi „holčičí kliku“, nicméně hojnější zastoupení žen v stále převážně mužském kolektivu vítají. 

Celá čtveřice se svých mandátů ujala v průběhu loňského roku na základě jmenování prezidentem Petrem Pavlem. Z mužského osazenstva byla současným prezidentem jmenována šestice soudců, pět z nich se ujalo funkcí ještě za prezidenta Miloše Zemana.

Funkci ústavního soudce lze jistě považovat za vrchol kariéry v soudnictví. Pro Veroniku Křesťanovou je nominace do tribunálu podstatnější než fakt, že se stala jeho místopředsedkyní. „Osobně vnímám jako větší výzvu, že jsem soudkyně Ústavního soudu. Role soudce je něco výjimečného a každý, kdo si prošel soudní kariérou, to tak vnímá. Samotnou funkci místopředsedkyně vnímám spíše jako službu tomu soudu,“ říká Veronika Křesťanová.

Soudci, kteří do Brna přišli z advokacie, jsou v aktuálním složení Ústavního soudu v menšině. Proto také advokátka Lucie Dolanská Bányaiová přiznává, že jí nabídka působení na soudu téměř vyrazila dech. „Vůbec jsem nad tím neuvažovala. Když se řešilo, že se chystá větší obměna soudců, ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mě to mohlo týkat,“ připouští Lucie Dolanská Bányaiová.

O něco menší žánrový skok musela absolvovat soudkyně Daniela Zemanová, která v letech 2014–2020 zastávala funkci prezidentky Soudcovské unie ČR. I v jejím případě však šlo o nečekaný kariérní vývoj. 

„Když jsem působila v Soudcovské unii, prezidentem byl Miloš Zeman. Je třeba si uvědomit, že nominace na Ústavní soud je politická nominace. A tehdejší prezident by mě pro můj nesouhlas s některými jeho názory nikdy nenominoval. Nereálné to bylo i proto, že jsem nejprve odešla z justiční metropole Brna do Prahy a pak jsem se z hlavního města odebrala do Liberce, kde jsem se věnovala opatrovnickému právu a soudnictví těchto věcí, což u nás ještě není bráno příliš prestižně. Mnoho mých kolegů to vnímalo jako jistý ústup z pomyslného Olympu, který se ne vždy opouští,“ přibližuje Daniela Zemanová.

Skutečnosti, že nakonec vystoupala na skutečný právnický Olymp, si Daniela Zemanová velmi považuje. „Je to neuvěřitelně obohacující. Pro právníka v České republice je to podle mě ta nejzajímavější práce,“ říká Daniela Zemanová s tím, že ať jde o ústavní stížnosti nebo o rozhodování o plenárních návrzích na zrušení zákonů, má ústavní soudce velkou možnost najít nespravedlnost a korigovat ji a zároveň i odpovědnost za následky svého rozhodnutí.

Kateřina Ronovská přišla z akademického prostředí a je specialistkou na občanské právo. Přiznává, že ani pro ni nebyl přechod na tribunál snadný, ale i ona se možností zasedat v něm cítí velmi poctěna. 

„Připadá mi úžasné moci se na něčem takovém podílet. Diskuze na plénech jsou velmi intelektuálně obohacující. Je neuvěřitelné, jakým způsobem se tam s pomocí právních argumentů tříbí názory,“ říká. 

Podle Veroniky Křesťanové je ona pestrost práce na Ústavním soudu dána nejen agendou, ale i personálním složením: „Kolektivní rozhodování jsem znala již ze soudcovské praxe, tady jde o skupinu 15 lidí, kteří se dobírají většinového názoru. Proti justici je tu rozdíl v tom, že jsou to lidé se zcela rozdílnými životními a profesními zkušenostmi, a to je něco opravdu výjimečného,“ říká Veronika Křesťanová. 

Zmiňuje přitom zajímavou souvislost, že ústavní soudce sice vystoupal na kariérní vrchol, svým způsobem se však zároveň vrací na začátek kariéry. „Řekla bych, že naposledy jsme se všem oborům práva věnovaly na fakultě. Teď se na právo díváme ‚svrchu‘ nebo s určitým nadhledem z ústavní roviny, a to je něco opravdu nového, co se musím tak trochu učit,“ vysvětluje Veronika Křesťanová. 

Z pohledu Lucie Dolanské Bányaiové je škála témat, jimiž se jako ústavní soudkyně musí zabývat, ještě o poznání širší, než tomu bylo během její advokátní praxe. „I já se učím dívat se na věci ústavně-právní perspektivou. To se dá naučit jen praxí,“ přidává svůj postřeh.

Jak známo, uvedení prezidentem vybraných kandidátů na Ústavní soudce do funkcí musí posvětit Senát. To se obvykle neobejde bez takzvaného grilování, které leckdy může vybočit mimo mantinely dobrého vkusu. Jak se na tuto proceduru dámy připravovaly, a je vůbec možné se na něco takového připravit?

Kateřina Ronovská připomíná, že schvalování její nominace, stejně jako nominace Veroniky Křesťanové, bylo tak trochu ve stínu dění kolem dalšího nominanta, Roberta Fremra. „Na doktora Fremra byla upřena v podstatě většina pozornosti a to, co tam zaznělo ve vztahu k němu, jsem zpracovávala ještě hodně dlouho,“ přiznává soudkyně.

Daniela Zemanová přidává poznatek, že částečně se na takové slyšení připravit dá, ale ne vše se dá domyslet. „Zprvu jsem si neuvědomila, že jelikož jsem byla v první trojici kandidátů navržených novým prezidentem, budeme také předmětem vymezování se mezi ním a Senátem. Na to se připravit nelze, protože neznáte a ani nesmíte znát to zákulisí,“ líčí Daniela Zemanová.

Ve specifické situaci byla Lucie Dolanská Bányaiová, jejímuž schvalování Senátem předcházelo jedno odmítnutí kandidáta horní komorou a také dění právě kolem Roberta Fremra, který byl sice po peripetiích Senátem schválen, ale poté se nominace vzdal. Mohlo by se tedy zdát, že by to mělo vyjít, protože Ústavní soud nutně potřebuje nové soudce.

„To sice ano, ale nebylo jasné, zda to ví i ten Senát,“ reaguje s nadsázkou Lucie Dolanská Bányaiová. „Nevěděla jsem, zda bude pokračovat vymezování pozic, jak se bude vyvíjet intenzita grilování, zda se bude přitvrzovat, nebo to naopak bude příjemnější. Hodně mi pomohla Veronika Křesťanová, která mě kontaktovala těsně před tím procesem a sdělila mi své zkušenosti. To pro mě bylo hodně cenné, protože jsem ničím srovnatelným nikdy neprocházela. Jistě jsem zažila spoustu konfrontačních jednání u soudu, ale ta se vedou na ryze právní, odborné úrovni. Toto mělo úplně jiný charakter,“ přibližuje Lucie Dolanská Bányaiová.

Co považují ústavní soudkyně na své práci za nejzajímavější? Jak vypadá skládání podpůrného týmu ústavních soudců? A na jaké oblasti práva se české ústavní soudkyně nyní zaměřují? I to se dozvíte v podcastu PRÁVNIČKY.