GLOSA RADKA SCHOVÁNKA | Jako většina věcí v autoritářských a totalitních režimech ani sport není jenom sportem. Představuje jednu z možností, jak demonstrovat převahu systému nad nepřáteli a prezentovat výlučné postavení ve světě. Bylo tomu tak za nacistického Německa i za komunistického Sovětského svazu. Socialistické Československo muselo v orwellovském roce 1984 držet tu jedinou správnou internacionální linii a jak známo, rozhodnutí o neúčasti na LOH v Los Angeles z nešťastného 13. května neslo mnoho tehdejších kvalifikovaných reprezentantů velmi úkorně, ale statečně. Méně je už známo, že účast některých našich sportovců mohla tehdy skončit dopingovou ostudou – navzdory tomu, že každou zahraniční sportovní výpravu bedlivě hlídali agenti tajné policie.
V březnu 1984 obdržel první náměstek ministra vnitra zprávu z AIPKO (Analyticko-informační, plánovací a kontrolní odbor) o vyzrazení státem kontrolovaného dopingu lékařem Pavlem Čermákem cizímu státnímu příslušníkovi. Existovaly obavy, že by mohlo dojít k zdiskreditování českých sportovců na nadcházející letní olympiádě v Los Angeles (rozhodnutí o jejich neúčasti padlo až v květnu téhož roku).
„Konkrétně se jedná o přísně interní postupy biochemického zabezpečení čs. atletů, včetně zabezpečení chemického, které je na seznamu zakázaných dopingových látek stanovených Mezinárodní lékařskou komisí IOC (steroidní anabolika atd.),“ uvádí se v tomto dokumentu.
Rok předtím, v srpnu 1983, se v Helsinkách konalo první atletické mistrovství světa. Českoslovenští sportovci na něm získali devět medailí (čtyři zlaté, tři stříbrné a dvě bronzové) a skončili celkově na čtvrtém místě (na stupních vítězů tehdy stanuli východní Němci, Američané a Sověti). Dodnes se tu a tam vynoří oslavné články o tomto fenomenálním úspěchu.
V Helsinkách se s lékařem československé výpravy Pavlem Čermákem seznámil Alberto Guillermo Laich de Koller – lékař španělské výpravy, který vystudoval v USA. Na pozvání doktora Čermáka přicestoval v listopadu 1983 na dvanáct dní do Československa.
„V prosinci 1983 vycestovala do Španělska na Kanárské ostrovy výprava vítkovických atletů–reprezentantů. Helena Fibingerová, Taťána Kocembová a ing. Gejza Valent, s trenéry Jaroslavem Šmídem a Janem Slaninou. Lékařem výpravy byl opět MUDr. Čermák, který se po příjezdu ubytoval odděleně od výpravy a bydlel po celou dobu v jiném hotelu společně na pokoji s Laichem. Během pobytu došlo mezi Fibingerovou se Šmídem a MUDr. Čermákem k silným rozepřím s ohledem na to, že oba jmenovaní zjistili, že MUDr. Čermák (…) podává cizincům informace přísně interního charakteru o biochemické přípravě čs. atletů na LOH 1984 včetně postupů a přijímání podpůrných prostředků zakázaných Mezinárodní lékařskou komisí IOC.“
V analytických zprávách je několikrát zdůrazněno, že by tyto informace mohly být zneužitelné Západem proti ČSSR.
Soutěží Rus a Američan. Rus doběhne druhý, Američan první. TASS vydá zprávu: „Rus se umístil na krásném druhém místě, Američan byl předposlední.“
Státní bezpečnost si vylustrovala doktora Čermáka ve svých evidencích a zjistila, že byl v roce 1964 získán ke spolupráci se Státní bezpečností pod krycím jménem Petr – tajná policie jej plánovala využít proti britské rozvědce, která Čermáka vyškolila v principech spojení a řízení. Ale až do roku 1970 jej neúkolovala a po emigraci jeho řídícího důstojníka v StB bylo rozhodnuto plánovanou „zpravodajskou hru“ přerušit.
Byl ovšem úkolován v rámci svých výjezdů do zahraničí a hodnocen jako iniciativní a spolehlivý spolupracovník.
V roce 1977 se Státní bezpečnost dozvěděla, že vysoký důstojník StB Jan Kroča ve skutečnosti pracoval pro britskou rozvědku. Vzhledem k tomu, že se zajímal i o MUDr. Čermáka, rozhodla se tajná policie spolupráci s ním ukončit a svazek uložila do fondu Z. Dál spolupracoval pouze s kriminální službou jako patolog.
V dubnu 1984 založila tajná policie na MUDr. Čermáka nový svazek, tentokrát v kategorii prověřovaná osoba s krycím jménem Chirurg.
V záznamu Státní bezpečnosti je dále uvedeno: „Agenturně operativní cestou bylo zjištěno, že mezi odpovědnými pracovníky vrcholového sportu a komise vrcholové atletiky ÚV ČSTV je osoba MUDr. Čermáka negativně hodnocena po stránce neserióznosti a prospěchářství s tím, že jeho počínání ve Španělsku je vzhledem na blížící se LOH v Los Angeles krajně nebezpečné.“
Jako v mnoha jiných případech se za svého, do té doby opěvovaného kolegu, nikdo ze soudruhů nepostavil.
Na letní olympijské hry do Los Angeles nakonec českoslovenští sportovci nejeli (a doktor Čermák bez ochrany Státní bezpečnosti neměl šanci tento skandál ustát). Místo nich uspořádal socialistický blok sportovní hry Družba 84, kterých se již Pavel Čermák neúčastnil.
Tajná policie ovšem ano a zaznamenala několik incidentů. Například když si trojskokan Ján Čado stěžoval, že „Rusům rozhodčí odpouštějí i deseticentimetrové přešlapy.“ Nebo když reprezentant ve sportovní chůzi Jozef Pribilinec řekl československému velvyslanci v SSSR, že „do Moskvy ho už nikdo nedostane“ – ten ho pochopitelně okamžitě udal Státní bezpečnosti. A reprezentant v hodu diskem Imrich Bugár prohlásil, že „v Moskvě se vyhrát nedá“...
Tajná policie si na tuto „nedisciplinovanost“ čs. sportovců stěžuje ve zprávě pro náměstka ministra vnitra a poukazuje na to, že některé tyto výroky byly publikovány ve světových médiích.
O to vtipněji vyznívá celé hodnocení her Družba 84 vypracované Státní bezpečností: „Na základě našich poznatků je možno uvést, že mezinárodní sportovní soutěž ‚Družba 84‘ a mezinárodní spartakiádní soutěže splnily po stránce sportovní a společenské svůj význam a staly se vyvrcholením sportovní sezóny 1984 v socialistických zemích.“
Co víc si přát?
Sportovní sezóna ten rok začala ale už zimní olympiádou v Sarajevu. Zprávy o kontrarozvědném zabezpečení československých sportovců na těchto hrách, zpracované pplk. Miroslavem Lagronem, obsahují daleko méně „závadových poznatků“.
Vlastně jediným důležitým je výrok Václava Marhoula (tehdejšího vedoucího Správy pro tělovýchovu a sport Úřadu vlády ČSSR), na který upozornili soudruzi Málinka, Pěnkava a Vejmola.
Po úmrtí soudruha Andropova (mimochodem druhý den sarajevské olympiády) měl Václav Marhoul prohlásit, že „bude-li zvolen za generálního tajemníka KSSS soudruh Černěnko, situaci to neřeší a půjde to od pohřbu k pohřbu, vzhledem k věku“.
V archivech se StB bohužel nezachovalo, jaký trest za toto rouhání (a zároveň brzy naplněné proroctví – soudruh Černěnko byl skutečně zvolen a zemřel za 13 měsíců) Václav Marhoul vyfasoval.
Autor zprávy pplk. Miroslav Lagron připomíná, že byl v každodenním kontaktu s příslušníky spřátelených rozvědek a součástí výpravy bylo dvanáct tajných spolupracovníků, šest důvěrníků a oficiální styky ve vedení výpravy.
Celá výprava čítala 93 sportovců, trenérů a lékařů dále několik rozhodčích a výpravu vedl místopředseda ÚV ČSTV Antonín Himl. O dopingu československých sportovců na zimních olympijských hrách se žádná dochovaná zpráva StB nezmiňuje.
Doping v komunistickém Československu byl již mnohokrát popsán a někteří sportovci našli odvahu a o těchto praktikách veřejně mluvili. Jiní, kteří rovněž dopovali, jakékoli pochybení dodnes odmítají.
Používání zakázaných prostředků se asi nikdy nepodaří ze sportu zcela odstranit, ale v komunistickém Československu, stejně jako v dalších komunistických státech, nešlo o jednotlivá pochybení, nýbrž o státem kontrolovaný a pečlivě utajovaný program.
