Krev, pot a prachy: Pohled za byznysovou oponu českého MMA

V ringu to jsou destilované emoce, týdny až měsíce přípravy koncentrované do několika minut čistého adrenalinu, do sledu rychlých úderů, klinčů a v závěru nemilosrdných K.O. MMA nabídne divákovi všechno: spád, rychlost a emoce, ale i krev, pot a velké peníze. Jde až na dřeň našim primárním instinktům – i proto dnes vyprodává ty největší tuzemské arény.  

Ještě před deseti lety pro většinu Čechů MMA (zkratka Mixed Martial Arts) znamenala jen shluk tří náhodných písmen. Petr Filipec, ředitel největší tuzemské MMA organizace Oktagon v rozhovoru pro INFO.CZ mluví o době před pěti lety jako o „pravěku“ – i to dokazuje, jak raketově sport vyrostl z lokálních gymů do záře reflektorů. 

Oktagon, založený moderátorem Ondřejem Novotným a Pavolem Nerudou, je dnes v Česku dominantní MMA organizací – s ambicemi na ovládnutí celoevropského trhu, k tomuto cíli však vedla dlouhá cesta. A v onom „pravěku“, tedy před pěti šesti lety, nebylo v rámci konkurenčního boje vůbec jasné, která z tuzemských organizací si vybojuje své místo na slunci. S trochou nadsázky totiž lze říct, že bojovníci bojují o diváky, ale organizace kromě fanoušků i o bojovníky.

Ostře sledovaný proto byl zejména střet s organizací XFN, která si rovněž dělala ambice na pozici tuzemské jedničky. Byl to souboj na dálku, o to, kdo na své zápasy přitáhne víc fanoušků, kdo podepíše lepší zápasníky, ale i boj u soudů. Hlavním trumfem mezi oběma organizacemi byl totiž přestup tuzemské MMA superstar Karlose „Terminátora“ Vémoly of XFN k Oktagonu.

„Konkurenční boj mezi MMA organizacemi probíhá jak o fanouška, tak o zápasníky – a to platí do dneška,“ vysvětluje ředitel Oktagonu Petr Filipec. „V případě Karlose to byl standardní konkurenční boj. Tehdy ze strany XFN vůči němu existovaly nějaké dluhy, což nám tu možnost dostat ho k nám ještě ulehčilo.“

Právě přestup Karlose byl nakonec lakmusovým papírkem, která z organizací vystoupá na český MMA vrchol a která upadne v zapomění. „XFN ve své době svůj start přepálila,“ vzpomíná Filipec, „vyplácela poměrně velkorysé odměny svým bojovníkům a to ji nakonec dohnalo, nakonec nebyli schopní to ufinancovat,“ krčí rameny Filipec.

Epizoda z českého „MMA pravěku“ ukazuje, jak křehké je byznysové soukolí v pozadí MMA sportu. Oktagon sice vyhrál Česko, to je však pro Novotného, Nerudu a Filipce jen první zastávka. Ambice jsou totiž řádově větší – stát se největší MMA organizací v Evropě.

Přestože Oktagon není na scéně ani deset let, za dobu svého fungování vyrostl – byť často cestou pokus-omyl – v solidní byznysový vehikl. Loňské tržby organizace vystoupaly na 460 milionů korun, letos to bude podle odhadů půl miliardy. Z té částky spadá většina příjmů do jedné ze tří příjmových nohou: příjmů ze vstupného, sponzoringu a příjmů z prodeje práv. 

S televizními právy se však Oktagon zaměřuje především na zahraničí. „Na trhy, kde začínáme, si teprve vyšlapáváme svou cestu,“ vysvětluje Filipec. V Česku a na Slovensku totiž „televizní matematika“ funguje zcela odlišně.

„V Česku a na Slovensku vysíláme především prostřednictvím pay-per-view. A protože už tady máme tak silnou fanouškovskou základnu, je nereálné, aby nám nějaká televize zaplatila tolik, kolik takto vyděláme, bylo by to pro ni nevýhodné,“ vysvětluje Filipec.

Jinak to má nastavené například elitní polská MMA organizace KSW, která svá televizní práva prodává polské televizi. „Oni mají zajištěný příjem z televizních práv. To u nás není, náš příjem z této oblasti je postavený na pay per view, takže každý turnaj vždy musíme lidem prodat.“

I sponzorství v Oktagonu se postupně vyvíjí – a díky tomu jde o jednu z cest, jak si MMA nachází cestu do korporátního prostředí. „Máme projekt Nerudův pohár, soutěž mezi firmami, kdy si týmy firem vybírají zápasníky na turnajích a za jejich vítězství v ringu získávají body. Tak se to sbírá celý rok a na konci se to vyhodnotí. A máme poměrně dost firem, které jsou do toho extrémně zapálené, například Sev.en Energy, jeden z našich klíčových sponzorů, to prožívá opravdu hodně, od zaměstnanců až po management,“ vysvětluje Filipec.

Podle Filipce je české MMA pro sportovce finančně srovnatelné i s mnohem rozšířenějšími sporty – například s fotbalem. „Když to srovnám například s fotbalovou českou ligou, tak to relativně srovnatelné je. Alespoň pro sportovce, kteří se pohybují na té nejvyšší úrovni,“ vysvětluje ředitel Oktagonu. 

Prize money však pro zápasníky nemusí být tím hlavním příjmem – ten totiž, podobně jako u samotných MMA organizací, stojí na více nohou. „Bojovníci většinou kromě odměn za zápasy často v gymu vedou soukromé lekce a mají sponzory. Samotné Prize money pak pro ně často mohou být jen přilepšením k těmto příjmům,“ doplňuje Filipec.

Samotné výhry na turnajích se přitom v Česku pohybují od desítek tisíc korun až po miliony. „Například v našem celoročním turnaji Tipsport Gamechanger si vítěz přijde na 7.5 milionu korun za 4 zápasy,“ doplňuje Filipec. Jak si přijít na víc peněz? Záleží na sportovním výkonu, ale i na tom, jak se zápasník umí prodat. „Pokud se jedná o sportovce, kteří mají chuť chodit do médií, prezentovat se, promovat sami sebe, tak jako to dělá například Karlos, tak jsou jejich odměny úplně jiné, než u někoho, kdo má jenom ten sportovní výkon,“ vysvětluje Filipec.

Jinými slovy – když Karlos Vémola pravidelně okupuje titulní stránky Blesku, znamená to pro něj výrazně víc peněz, které si za zápas může říct.

Pro Oktagon je tak sportovní výkon jen polovina rovnice. „Snažíme se hledat za každým bojovníkem velké příběhy,“ říká šéf organizace. Příběhy, jako je pád na dno a následný vzestup, spanilá jízda outsidera nebo průšvihářské story z ranní titulky v bulváru. 

Větším trablům u zápasníků se ale Oktagon podle Filipce vyhýbá. „Kdyby měl zápasník problém se zákonem, je to problém i pro nás. Takovým lidem se vyhýbáme, je to pro nás jak komerční, tak morální překážka,“ uzavírá šéf tuzemské MMA organizace.