KOMENTÁŘ TOMÁŠE ZDECHOVSKÉHO | Evropa má za sebou několikery sledované volby, které si zaslouží naši pozornost. Výrazně totiž překreslily politickou mapu v daných zemích a budou mít vliv i na směřování celé Evropy. Vedle parlamentních voleb v Itálii mezi ně bezesporu patří i nedávné volby ve Švédsku. Byly v mnoha ohledech přelomové.
Skončily sice těsně, nicméně zjevné je, že dosavadní menšinovou vládu sociálních demokratů vystřídá nejspíš středopravicová koalice. Stejně jako tomu bylo vždy od roku 1917, obdržela i nyní nejvíc hlasů sociální demokracie, nedostala ale dostatečnou podporu od dalších stran, aby mohla dále vládnout.
Křehkou většinou tří mandátů nyní v Riksdagu disponují strany od středu napravo. Dosavadní premiérka Magdalena Andersson proto uznala porážku.
Vítěz na druhém místě
Za jednoznačného vítěze voleb je nyní zcela právem považovaná právě protiimigračně zaměřená strana s názvem Švédští demokraté. Právě kvůli očekávanému úspěchu nacionalistů budily tyto volby dopředu velkou pozornost.
Strana zaznamenala historický úspěch, když se s více než 20 % hlasů umístila jako druhá. Volby byly přelomové i v tom, že se švédští nacionalisté budou nějakým způsobem podílet na budoucí vládě.
Křeslo premiéra sice patrně získá Ulf Kristersson, lídr Umírněné koaliční strany, která se umístila jako třetí, ale není pochyb o tom, že existence středopravicové vlády se bude opírat jen o velmi těsnou většinu hlasů. Navíc bude vykoupená ústupky Švédským demokratům, bez jejichž podpory se nová vláda neobejde.
Stoupající obliba
Letošní volby můžeme vnímat jako potvrzení trendu: z každých voleb dosud vycházeli švédští nacionalisté jako silnější. Nyní je jasné, že je už nebude možné ignorovat.
Důležitou roli hrála i skutečnost, že v poslední době zvýšený výskyt násilné kriminality, kterou mají na svědomí gangy z převážně přistěhovaleckých čtvrtí, přestal být záležitostí týkající se především velkých měst.
Kriminalita se stala v celém Švédsku jednoznačně volebním tématem číslo jedna. Mnozí švédští voliči zjevně cítí nejistotu. Důležitá se pro ně stala témata jako bezpečnost, právo a pořádek. Švédští demokraté nadprůměrně bodují mezi tzv. modrými límečky – lidmi v dělnických profesích. Dříve by se jednalo ve většině o voliče sociální demokracie, časy se ale mění.
Pohnutá historie Švédských demokratů
Švédští demokraté jsou v parlamentu ze všech stran nejkratší dobu. Poprvé se jim 4% hranici, která je ve Švédsku nutná pro vstup do Riksdagu, podařilo překročit v roce 2010.
Strana vznikla už v roce 1988 jako krajně pravicové uskupení, jehož členové měli často vazby na místní neonacistickou scénu. Za zmínku stojí, že prvním pokladníkem strany byl Gustaf Ekström, který za druhé světové války sloužil v jednotkách Waffen SS.
Zpočátku proto pochopitelně dlouho zůstávali na politické periferii. Strana volala např. po znovuzavedení trestu smrti, zákazu adopcí dětí narozených v zahraničí či deportaci všech imigrantů, kteří přišli po roce 1970.
Proměna a vzestup
Pak ale prošlo uskupení nacionalistů výraznou proměnou. Poté, co se lídrem strany stal v polovině 90. let minulého století Mikael Jansson, začala partaj postupně zmírňovat své postoje. Na přelomu tisíciletí postupně opustila svoji neonacistickou rétoriku a lidé s nejextrémnějšími názory byli ze strany vyloučeni.
Nezpochybnitelnou zásluhu na úspěchu má i lídr strany Jimmie Åkesson, který ji vede od roku 2005 a vystřídal zmíněného Janssona. Nemá nijak radikální minulost. Za zmínku stojí, že v mládí byl dokonce členem středopravicové Umírněné koaliční strany.
Právě charismatický šéf strany se stal hlavní tváří voleb a dokázal stranu přivést nejdříve do parlamentu a na současné politické výsluní. Za jeho působení strana změnila v roce 2006 své logo s pochodní na přívětivější motiv květu jaterníku podléšky.
Nezůstalo ale jen u symbolů. Nový lídr pokračoval v kurzu započatém svým předchůdcem, zmírnil rétoriku a snažil se prezentovat Švédské demokraty jako vcelku normální konzervativní stranu bojující za ochranu tradičních švédských hodnot, která se od své kontroverzní minulosti strany neonacistů definitivně odstřihla.
Migrace a bezpečnost jako hlavní témata
Do karet nacionalistům začalo hrát to, jak nabrala na významu otázka imigrace a problém zvýšené kriminality v oblastech obývaných převážně lidmi z přistěhovaleckého prostředí. S tím, jak začalo téma nezvládnuté imigrace nabírat na důležitosti, začala se strana postupně stávat čím dál přijatelnější alternativou vůči etablovaným partajím.
Po vstupu do parlamentu v roce 2010 zůstávali Švédští demokraté ještě několik let v izolaci. Myšlenka spolupráce s uskupením se silně problematickou minulostí byla pro všechny švédské parlamentní strany nepředstavitelná. Zlom přišel až po předešlých volbách v roce 2018.
Tehdy Švédští demokraté opět posílili. Obdrželi přes 17,6 % hlasů a spolupráce s nimi přestala být pro středopravicové strany tabu. Nedlouho po těchto volbách vyjádřili ochotu spolupracovat švédští křesťanští demokraté a po nich také Umírněná koaliční strana (Moderaterna), do letošních voleb dlouhodobě nejsilnější opoziční uskupení. Nacionalisté se tak postupně začali stávat součástí mainstreamu.
Procitnutí ze sna
Pokud chceme nalézt příčiny úspěchu Švédských demokratů, není možné nezmínit historii vstřícné imigrační politiky, která má ve Švédsku dlouhou tradici. V roce 1975 Švédsko jednomyslně schválilo, že se stane multikulturní společností a od té doby prošla tamní společnost výraznou proměnou. Více než čtvrtina obyvatel se buďto narodila mimo Švédsko, nebo má oba rodiče původem odjinud. Na oficiální politice multikulturalismu panoval dlouhá léta konsensus.
Největší skandinávská země přijímala lidi z mnoha zemí světa, ať už to byli uprchlíci před Pinochetovou diktaturou v Chile, válkou mezi Irákem a Íránem v 80. letech minulého století či o dekádu později běženci z válkou zmítaných zemí bývalé Jugoslávie. Image Švédska coby humanitární velmoci, přijímající lidi ze všech částí světa s otevřenou náručí, představovala neodmyslitelnou součást švédské „soft power“.
Švédský způsob integrace selhal
Zároveň ale nebylo možné ignorovat postupně narůstající problémy se špatnou integrací příchozích, či dokonce zvýšenou kriminální činností mezi gangy v lokalitách s vysokým podílem obyvatel přistěhovaleckého původu.
Jak se s odstupem času ukazuje, problému špatného začlenění lidí do společnosti nebyla věnovaná dostatečná pozornost. Končící premiérka Magdalena Andersson letos připustila v předním švédském deníku Aftonbladet, že „segregace zašla tak daleko, že ve Švédsku nyní existují paralelní společnosti“.
Jako zlomový můžeme považovat rok 2015, kdy bylo Švédsko zemí, která spolu s Německem během migrační krize uplatňovala politiku otevřených dveří. Bylo jednou z nejvyhledávanějších zemí mezi běženci a o azyl zde požádalo 162 877 lidí.
I „sluníčková“ vláda sociálních demokratů podporovaná zelenými musela uznat, že situace je neúnosná, a nakonec i sama severská země nařídila zavedení kontrol na hranicích. Bylo by ale chybou vinit z toho lidi, kteří přišli v roce 2015. Švédský způsob integrace postupně selhával už dlouho před tím.
Kriminalita jako problém číslo jedna
Emblematickými se pro neutěšenou situaci staly případy přestřelek mezi pouličními gangy, které si mezi sebou vyřizují účty. Švédsko se důsledkem toho bohužel stalo zemí s nejvyšším počet vražd střelnou zbraní na počet obyvatel v Evropě.
Nejen Švédy šokovala v srpnu roku 2020 vražda 12leté dívky, která se stala obětí zbloudilé střely při střetu dvou gangů na předměstí Stockholmu. Událost vyvolala zcela pochopitelně pozornost i za hranicemi.
V oficiální zprávě švédské vlády zveřejněné v roce 2021 se uvádí, že každý rok zemřou ve Švédsku při přestřelkách čtyři lidé na milion obyvatel. Evropský průměr je 1,6 osoby na milion obyvatel. Výskyt vražd je navíc dle studie Švédské národní rady pro prevenci kriminality od roku 2013 na vzestupu a žádná jiná evropská země nezažila vzestup srovnatelný s tím švédským.
Švédská oficiální místa také zmiňovala potřebu zasáhnout ve „zranitelných oblastech“. Ze statistik vyplývá, že 85 % pachatelů ze „zranitelných oblastí“ se narodilo v zahraničí nebo pochází z přistěhovaleckého prostředí. V poslední době se bombové útoky a střelba rozšířily i mimo největší města.
Nejhorší rok v historii?
Jak už jsem zmiňoval, dříve byla kriminalita způsobená činností gangů spíše doménou velkých měst jako Stockholm, Göteborg a Malmö. To už ale neplatí. Vyskytuje se i v menších sídlech. Jak poznamenal švédsko-etiopský novinář Jim Stenman, letošní rok dokonce může být nejhorším rokem v historii násilí – dosud mělo dojít k téměř 50 smrtelným přestřelkám.
Pandemie sice znamenala pro nacionalisty dočasný odliv podpory. Země zvládla covid vcelku úspěšně a voliči se na krátký čas začali přiklánět k etablovaným stranám. Nicméně nárůst násilných kriminálních činů v posledních týdnech opět vrátil důležitost tématu bezpečnosti a popularita Švédských demokratů vystřelila nahoru.
Prioritou je bezpečnost
Hlavní prioritou je ve Švédsku vedle omezení imigrace také odstranění segregovaných čtvrtí a boj s organizovaným zločinem. K podpoře restriktivnější politiky vůči kriminalitě se přidaly také mnohé další strany, zejména ty od středu napravo, ale i vládní sociální demokraté.
Švédští demokraté tak začali určovat politickou agendu a vnutili dalším stranám svůj způsob hry. Přestože dosud nikdy nebyli součástí žádné vlády, dokázali místní politickou scénu změnit k nepoznání.
Nemůže být pochyb o tom, že za jejich úspěchem stojí především nezvládnutá imigrace a s ní spojený větší výskyt vražd v souvislosti s násilím páchaným pouličními gangy.
Nedávno proběhlé parlamentní volby nám ukázaly, co se může stát, když zavedené strany nejsou ochotné problém řešit, nebo ho řeší naprosto nedostatečně. Za takové situace lze očekávat jen jediné: tématu se chopí uskupení, které je populistické nebo radikální, a nakonec se dané otázce stejně budou muset věnovat všechny strany.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL
