Příští rok to bude deset let, co jste se stal ve vládě Petra Nečase ministrem životního prostředí. Jak na tu dobu dneska vzpomínáte?
Byl jsem ve svém živlu. Bavila mě samotná kampaň, byl jsem připravený vést ODS v Moravskoslezském kraji. V danou chvíli nikdo nepočítal s tím, že budeme sestavovat vládu. Predikce byly takové, že je budoucím premiérem Jiří Paroubek. Nakonec jsme ale vládu navzdory volebnímu vítězství sociální demokracie sestavovali my. V tom okamžiku ale pro mě osobně nastal první moment, který bych označil za zklamání nebo rozčarování.
Co máte na mysli?
Člověk, kterému je sedmatřicet, by měl být zcela jistě za nabídku být ministrem rád a měl by ji se vší pokorou přijmout, nicméně já se dva roky předtím systematicky připravoval na post ministra průmyslu. A nakonec jsem byl nominován na post ministra životního prostředí. Nebylo to pro mě vůbec jednoduché, mimo jiné také proto, že jsem si v oněch dvou letech vytvářel tým expertů a poradců. Najednou jsem se de facto ocitl na opačné straně hřiště.
