V poslední době se množí zprávy o tom, že ruští vězni, kteří si odsloužili ve válce proti Ukrajině svůj půlrok a dosáhli omilostnění, se vracejí domů. Ani zdaleka se však nejedná o polepšené hříšníky, jak se je snaží vykreslovat ruská propaganda, o čemž svědčí i přibývající zprávy o jejich zločinech. Není to nic překvapivého. Asi těžko se z někoho, kdo prošel ruským vězením a ruským stylem válčení, stane humanista uctívající lidský život. Do války navíc odcházeli primárně lidé s rozsudky na dlouhou dobu či dokonce doživotí. Režim problém řeší, a to výzvou provládním médiím, aby podobné zprávy přestaly publikovat.
Nejde o malý problém a netýká se zdaleka jen vězňů. Rusko se potýká s návratem lidí, kteří se nechali naverbovat do války, což je pochopitelně velmi specifická skupina. Moskva sama mluví o dobrovolnících – podle zpráv z neoficiálních zdrojů jsou ale tito „dobrovolníci“ často nuceni podepsat kontrakt pod nátlakem.
Například nelegálním pracovníkům je vyhrožováno vyhoštěním, pokud nepodepíší smlouvu a nevstoupí do ruské armády. Na druhou stranu, za účast ve válce mají slíbeny peníze (kolem 200 tisíc rublů měsíčně, plakáty lákají na částky až 320 tisíc), o kterých by si mohli nechat ve stávající práci jen zdát, byť realita je podle všeho jiná.
Vězňům je slibována odměna i omilostnění, přičemž jakýsi standard, který dodržoval šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin, tedy že jde primárně o lidi s nějakým výcvikem, padl s tím, jak nábor převzalo ministerstvo obrany.
Kreml nechce před prezidentskými volbami přijít s další vlnou otevřené mobilizace, kterou odmítal a která by mohla přinést nepříjemnosti, proto raději volí nábory ve vězeních i nucené nábory mezi nelegálními migranty a podobnými zranitelnými skupinami.
