KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | V posledních měsících se stále častěji objevují spekulace o tom, že je Rusko nespokojené se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Moskva pokračuje v utrácení obrovských prostředků na jeho podporu, ačkoliv už několikrát deklarovala, že se ze syrského konfliktu stahuje. Dobojováno však stále není. Asad hodlá s ruskou podporou v zádech získat kontrolu nad zbytkem země, v čemž ale naráží na turecké zájmy. Moskva se tak ocitá v pozici, kdy ho Asadova neústupná pozice zatahuje do nebezpečného konfliktu, byť nepřímého, s Ankarou. V současné situaci, kdy ještě nejsou zřejmé následky koronavirové pandemie a kdy se ceny ropy stále pohybují mimo komfortní zónu producentů, to není zrovna vítaný scénář.
Nejinak je tomu i s Chalífou Haftarem, který se v dubnu prohlásil vládcem celé Libye. Takový krok mohlo Rusko, které spolu se Saúdskou Arábií či Francií libyjského generála skrytě podporuje, jen stěží kvitovat. Ruská diplomacie, která zdůrazňuje nutnost politického jednání, nad Haftarovým tahem neskrývala své překvapení. Libyjský generál, podobně jako syrský prezident Bašár Asad, totiž ohrozil snahu Ruska vyhnout se střetu s Tureckem. Moskvě tak nyní hrozí, že bude zatažena do proxy války, na které nemá zájem.
