Je všední den na začátku května, teploty se pohybují kolem patnácti stupňů. Ulice francouzského města Lille, které se nachází jen pár kilometrů od belgických hranic, lemují cihlové domky. Na náměstí Sébastopol pouze několik minut jízdy od historického centra našla svůj dočasný domov albánská rodina. Manželé se třemi dětmi si ze schodů před místním divadlem udělali provizorní ležení. Na nejvyšším stupni mají vyskládané kufry a několik igelitových tašek, na zábradlí se suší prádlo. Opodál leží přikrývky. „I am happy,“ přibíhá k nám zhruba desetiletá dívka s růžovou čepicí na hlavě. Na otázku proč, už ale odpovědět nedokáže.
„Před deseti dny přijela tato albánská rodina přes Itálii do Lille. Rozhodli se žít tady ve Francii,“ vysvětluje drobná Francouzka s blonďatými vlasy. Sama bydlí jen pár kroků od náměstí. Právě proto si všimla dvou lidí bivakujících na ulicích. „Viděli jsme dospělé, jak spí venku. Pak jsme zpozorovali, že mají pod pokrývkami i děti,“ popisuje, jak se seznámila s pětičlennou rodinou původem z Albánie. Nejmladšímu chlapci je něco přes tři roky, nejstarší dívce dvanáct.
