Prevence je pro kvalitu zdravotnictví zásadní, stejně jako informovanost o kvalitě péče, shodují se politici

Zdravotnictví je velkým politickým tématem a nejen v uplynulých letech covidové pandemie se v této oblasti vedly tvrdé politické spory. Když ale jde o debatu o jeho budoucím směřování, panuje mezi politiky, kteří jsou sami experty v oboru, a lékaři s dlouholetou praxí, alespoň v hrubých rysech výjimečná shoda. Rozpory jsou spíše v detailech. „To, jak je politický systém nastaven, zdravotnictví moc nepřeje. Je to velké politikum a kdo ho vyřeší, ten bude mít úctyhodné zásluhy, nicméně spíše sledujeme takové vzájemné sypání písku do soukolí,“ glosoval situaci Roman Prymula s tím, že již není politikem, tudíž může říkat, co chce, aniž by si politicky uškodil. „Zásadní je prevence, všechny fungující zdravotnické systémy na světě ukazují, že prevence umí výrazně snížit náklady,“ dodává Prymula, s nímž souhlasí i Tom Philipp, který doplňuje, že součástí prevence je i osvěta.

Podle Philippa je zásadní i spolupráce ministerstva zdravotnictví s ostatními resorty. „Zřizovat kvůli tomu ale nějaké centrální pracoviště nebo úřad, tak nás opozice vynese v zubech,“ odpovídal Philipp na otázku z publika, zda by nebylo vhodné řídit meziresortní spolupráci centrálně. Bohuslav Svoboda kromě prevence vyzdvihl i nutnost dobré informovanosti, což považuje i za svou osobní prioritu. „Budeme dělat všechno pro to, aby po čtyřech letech působení této vlády byla informovanost co největší. Musíme o tom neustále hovořit,“ říká Svoboda s tím, že cílem by měl být žebříček kvality poskytovatelů zdravotní péče. „Zdravotnictví jako jiné povolání musí mít nějaký cost/benefit poměr. Na informace o kvalitě by měli mít lidé plné právo, protože když si onu kvalitu nebudou moci srovnat, tak se ani samotné zdravotnictví nikam neposune,“ dodává.

Podle Svobody je nicméně hodnocení kvality zdravotní péče nesmírně komplexní a složité téma, s čímž souhlasí i Julius Špičák. „Ano, je to složité, systémy jsou komplikované, ale jinde ve světě již existují. Stačilo by je převzít, ale to už je manažersko politická věc,“ říká Špičák s tím, že sám považuje měření kvality za zásadní, neboť i ve vlastní praxi pozoruje, že někteří pacienti přichází na specializovaná pracoviště špatně vyšetření a všechna vyšetření se musí opakovat. „Nutnost opakovat vyšetření je chyba a hlavně plýtvání prostředky,“ dodává Špičák. Prymula nicméně upozorňuje na fakt, že když se bavíme o hodnocení kvality a jeho zveřejňování, musíme se bavit i o možných dopadech. „U těch nejvýše umístěných pracovišť dojde k tomu, že tam bude pořadník na několik let, v těch na spodku žebříčku nebude nikdo. To je potřeba si uvědomit a mít připravené řešení,“ vysvětluje Prymula. „Navíc ta dostupná data musí být pro pacienty srozumitelná a zpracovaná tak, aby byla dobře pochopitelná,“ uzavírá Philipp.