Akty individuálního terorismu masivního rozsahu se dosud Česku vyhýbaly, od čtvrtka 21. prosince 2023 je ale všechno jinak. Osamělý střelec na pražské filozofické fakultě ostřelovací puškou zabil nejméně čtrnáct lidí a více než dvacet dalších zranil.
Na rozdíl od střeleb v jiných veřejných prostorách, jakými jsou restaurace (Uherský Brod 2015, 8 mrtvých) nebo nemocnice (Fakultní nemocnice Ostrava 2019, 7 mrtvých), jsou činy útočníků se zbraní ve školních areálech specifické právě prostředím, ve kterém se odehrávají. Jde o místa jen částečně veřejná a ve velké části případů zde proto útočí členové daného školního společenství, nejčastěji studenti nebo žáci.
O masakrech na školách se mluví nejčastěji v souvislosti s USA a posledními dekádami, známé případy těchto činů jsou ale mnohem starší. První známý útok na školu ve 20. století provedl v americkém Bathu jistý Andrew Kehoe. Nevyužil sice střelné zbraně, i když se ve střelbě rád cvičil, nýbrž dynamit. Uložil pod základy školy několik náloží, použil časovou rozbušku a školu odpálil.
Útoky na školská zařízení v Evropě jsou mnohem vzácnější, o to větší pozornost však vyvolávají. Asi nejděsivěji se způsobem svého provedení zapsal případ útoku Waltera Seiferta na katolickou základní školu v Kolíně nad Rýnem v roce 1964.
Útočník vešel na školní dvůr, zaklínil vstupní bránu, aby nikdo nemohl lehce utéci, rozbil okno do třídy a skrze okno třídu i s dětmi zapálil. V okamžiku, kdy byl konfrontován učitelkou, tak ji probodl kopím. Před příjezdem policie spolkl jedovatý insekticid v naději, že se vyhne trestu. Byl zatčen, ale následující den na otravu zemřel. Zavraždil 8 dětí a dvě učitelky, dalších 20 zranil. Podle některých informací trpěl tuberkulózou, byla mu diagnostikována schizofrenie. Při samotném útoku křičel: ‚Jsem Adolf Hitler druhý‘, popisuje průběh útoku česko-slovenský bezpečnostní portál Security Outlines.
Evropa nezaostává
Ohraničíme-li relativní přítomnost časovým rámcem patnácti let, odehrálo se v evropských školách celkem osmnáct útoků, při nichž zahynulo rovných 90 lidí, nejčastěji náctiletých. Útoky se odehrály ve třinácti různých zemích včetně Maďarska, Rakouska, Srbska, Estonska, Slovenska či Finska, tedy zemí, jejichž „teroristická tradice“ rozhodně nedosahuje úrovně Ruska, Francie, Německa či Velké Británie. Ve čtyřech případech měla střelba více než deset obětí, co do počtu obětí se čtvrteční pražský útok mezi nimi řadí (zatím) na sdílené třetí místo.
Nejvíce obětí z tohoto výčtu za sebou nechal 17. října 2018 ležet student odborného učiliště v Kerči na Ruskem anektovaném Krymu, kde zastřelil dvě desítky lidí i sebe. Mezi oběťmi bylo 14 studentů, 10 chlapců a čtyři dívky.
Při střelbě ve škole v ruském Iževsku v září 2022 zemřelo 18 lidí, z toho 11 dětí, další více než dvě desítky dětí utrpěly zranění. Útočník, který byl absolventem školy a na sobě měl tričko s nacistickými symboly, spáchal sebevraždu.
V březnu 2009 zabil sedmnáctiletý střelec při vyučování na střední škole v západoněmeckém Winnendenu 15 lidí, z toho devět školáků a tři učitelky. Nakonec se zastřelil otcovou zbraní.
V září 2008 zastřelil dvaadvacetiletý student Matti Juhani Saari na střední škole v Kauhajoki na jihozápadě Finska 10 spolužáků a několik dalších těžce zranil. Pak obrátil zbraň proti sobě a později v nemocnici zemřel.
Začalo to v Babicích
Střelba ve škole není novinkou ani na českém území. Poprvé se však odehrála za poněkud jiných okolností a jejími aktéry nebyli studenti ani pedagogický sbor. Babice (ve Třiceti případech majora Zemana Plánice) bývaly poklidnou zemědělskou obcí na Jihlavsku. Až do doby, kdy tam údajná protistátní skupina v létě 1951, tedy v období vrcholícího třídního boje a kolektivizace venkova, zastřelila na schůzi v místní škole tři komunistické funkcionáře místního národního výboru. Čin byl záminkou k rozsáhlým represím v celém kraji a několika monstrprocesům za účelem zastrašení odpůrců kolektivizace.
Asi nejznámější čin masové vraždy se udál před padesáti lety. Dvaadvacetiletá Olga Hepnarová 9. července 1973 úmyslně najela vypůjčeným nákladním automobilem na tramvajovou zastávku a usmrtila 8 lidí. Byla poslední ženou popravenou v Československu. Ačkoliv jako motiv svého jednání označila pomstu na nespravedlivé společnosti, objevil se také názor, že mohla trpět nějakou psychickou poruchou.
Outsideři vítězí
Osobnosti střelců, resp. útočníků na školách se od sebe přirozeně liší, přesto lze historicky vysledovat celou řadu společných rysů. Podle serveru Security Outlines mezi ně patří především tyto:
1. je osamělý, nikdo o něm vlastně nic neví a nikoho ve skutečnosti nezajímá
2. je něčím zvláštní, podivný a vymykající se běžnému průměru (fyzicky, psychicky, sociálně)
3. jeho chování není přes útisk, kterému je vystaven, přímo fyzicky agresivní (rvačka apod. je spíše výjimečná)
4. má „řeči“ typu: „kdybych já měl zabít co nejvíce lidí, tak bych to udělal takhle…“
5. projevovaná verbální nenávist vůči nekonkrétním cílům
6. má sklon obviňovat okolí za své neúspěchy
7. má velice blízko ke zbraním, má je rád a obdivuje je
8. shromažďuje zbraně
9. je zapsán ve střeleckém klubu
10. stahuje z internetu návody na výrobu zbraní
11. nošení zbraní do školy
12. shromažďuje trvanlivé potraviny, výzbroj a jakoukoli výstroj pro přežití v přírodě
13. zabývá se nějak násilím (amatérský videoklip, animovaný film s násilím, písemná práce obsahující násilí)
14. píše si tajný deník
15. nefungující partnerské vztahy, častý je rozchod s partnerkou
16. chování, které se zásadně mění podle toho, zda mluví s autoritou nebo sobě rovným
17. stáhnutí se do sebe, odpoutání se od vztahů s rodinou
18. členství v satanistickém hnutí, jiném extrémním hnutí či gangu (i víra v černou magii)
19. o svých úmyslech často dopředu mluví, ale je to považováno okolím za vychloubání
20. pokud jde do akce a ptá-li se ho někdo, tak klidně odpoví, že „Iovit lidi“
21. záliba v morbidních věcech (kosti, lebky apod.)
22. přestupky ve škole
23. hledá pro svůj čin někdy spojence – své plány myslí vážně, stejně tak by je měli brát i ti, které kontaktuje
24. problematická, neúčinná nebo sabotovaná léčba duševní nemoci typu deprese, schizofrenie apod.
25. nevysvětlitelné a nevysvětlené selhání v minulosti – vyhazov z ozbrojených složek apod.
26. vzbuzuje u ostatních lidí neurčité obavy
27. to, že je člověk, kterého se okolí obává jako možného budoucího pachatele, členem skauta nebo se účastní charitativních akcí apod., nesmí být bráno jako faktor, který popírá množství výše popsaných rizikových indicií.
28. dalším ukazatelem je schopnost plánovat, organizovat a trpělivě se připravovat – tento rys je použitelný pouze ve spojitosti s jinými
