Vpravo hleď! Voliči rozdali karty, unijní „hra o trůny“ ale teprve začíná

Budoucí europarlament bude bezesporu pravicovější než ten dosavadní. A národovečtí, euroskeptičtí poslanci v něm budou hlasitější. I přesto zůstane zachována mainstreamová koalice lidovců, socialistů a liberálů – celkem snadno a za všech okolností dají dohromady nadpoloviční většinu ze 720 mandátů. 

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která usiluje o pokračování ve vysoké funkci, ostatně v povolebním prohlášení slíbila, že se bude opírat právě o tuto koalici. 

Nevyloučila ovšem výslovně ani jiná spojení, tedy zejména s konzervativnějšími pravicovými formacemi.

Její Evropská lidová strana vyšla z voleb posílena, bude mít nejméně 184 křesel. Socialisté lehce oslabili na 139 mandátů a liberálové ztratili 20 poslanců. Přesto zatím končí třetí s 82 mandáty. 

Tato koalice tak bude disponovat nejméně čtyřmi stovkami ze 720 mandátů, což je pohodlná většina i při započítání běžných „úletů“, kdy se členové té které frakce zpronevěřují jejím pokynům (typicky poslanci ANO v liberálním klubu Obnova).

Partaje sdružené v Evropské lidové straně (EPP) zvítězily v Německu, Španělsku, Polsku, Bulharsku, Slovinsku, Lucembursku, na Kypru, v Chorvatsku, Finsku, Řecku, Lotyšsku i Estonsku. V dalších zemích slušně bodovaly, včetně TOP 09 v Česku. 

Budou v europarlamentu dominovat a na své socialistické a liberální spojence budou mít moc vyvíjet větší tlak – už tím, že mohou v rozhodování o té či oné věci moc použít hrozbu ad hoc spojení s konzervativní a krajní pravicí.

Zatímco na evropské úrovni se extrémy projevily jen omezeně, v některých zemích došlo k zemětřesením, která vedla k okamžitým dramatickým rozhodnutím: Francouzský prezident Emmanuel Macron reagoval na triumf ultrapravicového Národního sdružení rozpuštěním dolní komory parlamentu a vypsáním předčasných voleb, které se budou konat 30. června a 7. července.

Bylo to hazardní gesto hodné velkého politického hráče. Pokud i v těchto volbách vyhraje Národní sdružení, čeká Macrona více než dvouleté „spolužití“ s krajně pravicovým premiérem, pravděpodobně osmadvacetiletým lídrem kandidátky do EP, „wonderboyem“ Jordanem Bardellou.

Macronova nová strana před pěti lety volby vyhrála; letos odešla poražena. Vliv francouzského prezidenta v Unii tudíž zeslábne, což platí také pro německého kancléře Olafa Scholze, jehož sociální demokracii doma rozdrtili opoziční křesťanští demokraté, ale i krajně pravicová AfD na druhém místě. 

Za této konstelace si lze jen těžko představit, že by se tito dva lídři největších států EU mohli úspěšně postavit vítězným lidovcům – například při nadcházejícím rozhodování o tom, kdo bude příštím předsedou či předsedkyní Evropské komise.

Zvláštní situaci prožívá Belgie: premiér Alexander De Croo – v Evropě velmi ceněný, jehož vlámští liberálové skončili v národních volbách pod 10 procenty – podal okamžitě po zveřejnění výsledků demisi. Bude stát v čele přechodné vlády do doby, než se vítězům voleb podaří sestavit koalici na federální úrovni.