ANALÝZA STANISLAVA VÍTKA | Federální rezervní systém (slangově Fed), americká obdoba centrální banky, minulé úterý bez valného zájmu českých médií snížil základní úrokové sazby o půl procentního bodu, čímž dal jasně najevo své přesvědčení, že inflace byla v USA účinně zkrocena. I s ohledem na to, že inflace již několik měsíců stále klesá, vysvětlil Fed svůj krok jako reakci na sílící obavy z možného dopadu vysokých úrokových sazeb na zaměstnanost. Pokud nevíte, proč by vás to mělo dvakrát zajímat, je následující text určen právě pro vás.
To, že Fed sníží úrokové sazby, které byly s úrovní 5,4 % nejvyšší od doby těsně před světovou finanční krizí v roce 2007, se všeobecně očekávalo. Snížení o půl procentního bodu však překonalo očekávání většiny analytiků.
Rozhodnutí Fedu, který byl doposud mnohými analytiky a finančníky kritizován za přílišnou opatrnost v úrokové politice, jednoznačně odráží konsenzus ve Federálním výboru pro otevřený trh (specializovaném orgánu rezervního systému, jenž řídí výši úrokových sazeb), že hrozba inflace nyní ustoupila hrozbě recese a růstu nezaměstnanosti.
Poté, co inflace v červnu 2022 dosáhla dvanáctiměsíčního průměru přes 9 % (nejvíce od roku 1980), polevila nyní na zvládnutelných 2,5 %, což se blíží dlouhodobě cílovaným dvěma procentům, a Fed tak provedl „pivot“ – otočku směrem ke druhé složce svého mandátu, kterou je cílení na pokud možno co nejvyšší zaměstnanost.
Konec boje s inflací?
Velká část inflačních tlaků souvisela s následky pandemie covidu, včetně narušení dodavatelských řetězců a nárůstu poptávky, jakož i s fiskálními stimulačními opatřeními. Významnou roli sehrál také růst světových cen energií a potravin v důsledku války na Ukrajině.
Od doby, kdy inflace začala před třemi lety prudce stoupat, se však v USA (a jinde ve světě) vedla vášnivá společenská debata o relativním významu každé z těchto příčin, což znamenalo různé postoje k tomu, jak nejlépe problém inflace řešit.
Inflace každopádně ve Spojených státech ještě více posílila existující politickou polarizaci země, která byla už tak vysoká. Ostatně také v Evropě přispěla inflace vedle migrace k vzestupu krajní pravice, která například v Německu začíná nepříjemně vystrkovat rohy, z čehož se Češi rozhodně nemají důvod radovat.
Politické důsledky inflace se však nakonec výrazně nejvíc projevily v zemích globálního Jihu, kde krize životních nákladů vyvolala masové protesty od Keni a Nigérie přes Srí Lanku, Pákistán a Bangladéš až po Bolívii a Panamu.
V kombinaci s nespokojeností obyvatelstva kvůli bující korupci, špatné správě věcí veřejných a nedostatku demokratické odpovědnosti politických reprezentací to vytváří nebezpečný koktejl nestability pro místní vlády, které se již tak většinou potýkají s břemenem ochromujících dluhů. Častým výsledkem je pak kromě rostoucí míry násilí také posilování „push faktorů“ na migrační tlaky.
Migrační tlaky a tahy
Model push a pull faktorů zjednodušeně řečeno zkoumá a popisuje negativní podmínky, které obyvatele tlačí (push) k emigraci, resp. pozitivní podmínky, které je táhnou (pull) k imigraci. Více ZDE.
Krok Fedu signalizuje, že se v USA blíží konec boje proti inflaci. Přes všechny politické tahanice o to, jak se s ní nejlépe vypořádat, však Spojené státy vyšly – z hlediska reakce ekonomiky na pandemii – na špičkové úrovni.
Vznik nových pracovních míst ani ekonomický růst se nikdy nedostaly do záporných čísel, navíc americké mzdy s inflací udržovaly krok a dokonce ji předehnaly. To je v porovnání s Evropou velice příznivé.
Krize životních nákladů a z ní plynoucí politické důsledky, jichž jsme v současnosti svědky po celém světě, bude však výrazně těžší řešit než jen americkou míru inflace, o kterou se Fed stará na prvním místě.
Naše měna – váš problém
Utahování šroubů prostřednictvím navyšování úrokové sazby Fedem v reakci na rostoucí inflaci vedlo k posílení hodnoty amerického dolaru. Jak už před dvěma lety upozorňoval Adam Tooze, ekonomický komentátor časopisu Foreign Policy a profesor historie na Kolumbijské univerzitě, právě tohle významně mění podmínky, za kterých funguje celá světová ekonomika. Tedy nikoliv prostřednictvím právních nebo geopolitických zásahů, ale prostřednictvím hodnoty měn, výše úrokových sazeb i poptávky a nabídky úvěrů.
Dolar není jenom americkou měnou, je to především systém protínající globální obchodní a finanční síť. Politická a vojenská moc USA samozřejmě hraje roli kotvy pro jeho globální dominanci a je těžké si představit, že by nezměrný dluh americké vlády mohl mít ve světové ekonomice takové postavení, kdyby nebyl v důsledku krytý nejvýznamnější světovou vojenskou silou.
Dalším, prozaičtějším motivem pro globální přijetí dolaru jako hlavní měny obchodu a financí je to, že dolarová likvidita je hojná a levná. To je primární důvod, proč téměř 90 % všech měnových obchodů (při denním obratu 6 bilionů dolarů) má ve svém měnovém páru právě americký dolar.
Jednoprocentní nárůst hodnoty dolaru sníží podle odhadů MMF během jednoho roku objem celosvětového obchodu proporčně o téměř 0,7 %.
V kontrastu s rétorikou hovořící o nové studené válce s Čínou nebo Ruskem způsobilo v globální obchodní síti největší šok náhlé zvýšení amerických úrokových sazeb, což v důsledku zpřísňuje úvěrové podmínky a posiluje dolar.
Sílící dolar samozřejmě vytváří vítěze i poražené – znamená, že relativní hodnota ostatních měn klesá. Dalo by se sice očekávat, že účinky sílícího dolaru budou kompenzovány účinky klesající hodnoty ostatních měn (např. formou relativního zlevnění exportu postižených zemí).
