GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | „Českou televizi hlídáme“ deklaruje spolek Milion chvilek pro demokracii na svém happeningu kvůli zrušení pořadu 168 hodin. Aktivistům se nelíbí vysvětlení ředitele televize ohledně zrušení sto-šedesát-osmičky, ostatně kvůli tomu v pondělí mimořádně zasedla i Rada ČT. Obě instituce však štěkají na špatný strom, a ještě k tomu blbě. Z jejich pohledu totiž v zásadě vyplývá, že management televize by měl hlavně přidávat pořady, peníze a zaměstnance – a pokud to nedělá, „útočí tím na nezávislost ČT“.
Rada České televize na pondělní mimořádné schůzi řeší překvapivé zrušení pořadu 168 hodin – publicistické satiry Nory Fridrichové, která se zařízla pod kůži nejednomu politikovi. Rada ČT, respektive její část, není sama, kdo konec pořadu spojuje s podivnými okolnostmi – společně s ní pořádá „happening“ Milion chvilek pro demokracii (MCD).
Aktivisté mluví o tom, že „se musíme jako občané ozvat dřív, než může být pozdě“, zároveň na jejich akci vystupuje i bývalý ředitel RTVS Ľuboš Machaj. Nejspíš aby ukázali, že máme nakročeno ke slovenské či maďarské veřejnoprávní realitě.
Byť s oběma institucemi sdílím starost o silné a nezávislé zpravodajství České televize, je třeba jasně říct, že štěkají na špatný strom – a navíc že štěkají úplně blbě.
Nejdřív k tomu prvnímu: o konci pořadu 168 hodin už byly popsány stohy internetového papíru, na INFO.CZ jsme se kauze věnovali například ZDE, kde najdete celý kontext i hlavní argumenty pro či proti zrušení pořadu.
To podstatné však je, že ani Rada ČT, natož chvilkaři nemají jakýkoliv mandát zasahovat do běžných manažerských rozhodnutí vedení České televize, jako je zrušení jednoho z pořadů. Rada ČT je kontrolní orgán, chvilkaři aktivisté – a to, co obě instituce dělají, je mnohem víc než „hlídání“ spíše nátlakovým divadlem.
Každý, kdo dění kolem ČT alespoň z rychlíku sleduje, vidí, že to, co se děje, není úplně o sto-šedesát-osmičce. Rada České televize klidně mohla počkat jeden týden a otázku řešit na svém naplánovaném zasedání namísto komplikovaného svolávání mimořádné schůze.
Chvilkaři zase určitě vědí, že česká veřejnoprávní média se slovenskou či maďarskou cestou rozhodně nevydávají a že jim nijak nepřísluší vyžadovat po řediteli instituce jeho vysvětlení manažerských kroků.
Chvilkaři deklarované „obavy veřejnosti“ nemají daleko k Babišově sloganu „hodně se mě ptáte na...“
Na jedné straně je skvělé, že obě instituce mohou „happeningovat“ – zároveň je ale férové poznamenat, že obě tyto akce jsou v jádru nátlakovkou na management České televize. Chvilkaři si osobují roli kontrolního orgánu ČT, požadují po řediteli Součkovi odpovědi a ve chvíli, kdy je dostanou, tak je shodí ze stolu jako „nedostatečné“. Jimi deklarované „obavy veřejnosti“ přitom nemají daleko k tomu, když Andrej Babiš ve svých videích říká „hodně se mě ptáte na...“
Schválně si na chvíli představte, že sedíte na místě ředitele Jana Součka a snažíte se manévrovat svěřenou instituci mezi kladivem a kovadlinou. Na jedné straně se po vás chce hospodárné ředitelování a nerozhazování veřejných peněz. Na straně druhé je však téměř jakékoliv vaše opatření, pokud tedy nejde o přidání peněz, zaměstnanců či pořadů, brané jako útok „na nezávislost instituce“.
Kdo by na takovou hru přistoupil, mohl by rovnou nastavit autopilota, ať Českou televizi raději řídí on. A úplně nejpříznačnější na tom všem je, že nejvíce se bouří ti, kteří do „střev“ České televize vidí nejméně.
