ANALÝZA KARLA BARTÁKA | Jména nominovaných členů budoucí Evropské komise (EK) oznámily zatím vlády 15 z 27 členských zemí. Je mezi nimi šest žen a devět mužů. Ani jedna z těchto vlád nevyhověla požadavku staronové předsedkyně Ursuly von der Leyenové (UVDL), aby jí poslaly jména muže a ženy. Buď se to po nich nežádalo, protože potvrzovaly stávající komisaře, nebo nechtěly. Von der Leyenová se tak dostává do mocenského křížku s mnoha vládami, včetně té české. Uvidíme, kolik dalších jí vyhoví a kolik ne, a jak vyvážené kolegium nové Komise se začne po těchto nominacích utvářet.
Český premiér Petr Fiala dal jasně najevo, že nominace Jozefa Síkely je konečná a že vláda nebude hledat ženskou kandidátku. Je proto dobře, že se Praha rozhoupala rychle, když ještě nehrozí zásadní nerovnováha mezi muži a ženami.
Není vyloučeno, že pokud by k ní mělo dojít v pozdějším stádiu, může Von der Leyenová tlačit na vlády, které se jmenováním nespěchaly, aby předložily přednostně ženská jména. Právě takovým tlakem zdůvodňoval před 10 lety Andrej Babiš první nominaci Věry Jourové.
I kdyby česká vláda chtěla, nemá po ruce političku, která by měla stejný „výtlak“ jako Jozef Síkela. Nedávalo by smysl, aby do Bruselu navrhovala někoho, komu nedává přednost. A aby přenechala konečné rozhodnutí místo sebe šéfce Komise, která pro to nemá ze smluv žádné oprávnění.
Zajisté, svým požadavkem si usnadňuje práci, ale také oslabuje politický vliv členských států.
Celé sestavování nové Komise, tedy její struktura, počet místopředsedů a zejména rozdělení portfolií, se budou dít výlučně v její režii. Samozřejmě za vydatného přispění neformálních a neveřejných „konzultací“ s lídry členských zemí a jejich nejbližšími spolupracovníky.
Na nich je, aby zabránili případné „odvetě“ Von der Leyenové vůči vládám, které nevyslyšely její prosbu. Problém je v tom, že se toto vše bude dít neveřejně, diskrétně; o obsahu takových rozhovorů a jejich dopadu či výsledku se budeme moct jen dohadovat. Jisté je jedno – Von der Leyenová se nesmíří s výraznější nerovnováhou ve prospěch mužů.
Momentálně známe jména 15 navržených komisařů
Nominace oznámily dosud oficiálně Česko, Finsko, Francie, Irsko, Lotyšsko, Malta, Maďarsko, Nizozemsko, Rakousko (aktuálně naposledy), Španělsko, Švédsko, Slovinsko a Slovensko. Velmi blízko ke jmenování komisařů mají Francie a Slovinsko.
Německo a Estonsko už mají volbu za sebou – Von der Leyenová pokračuje v čele Komise a expremiérku Kaju Kallasovou navrhly členské státy do úřadu Vysoké představitelky pro zahraniční a bezpečnostní politiku; z tohoto titulu bude automaticky také místopředsedkyní Komise.
Slovensko, Nizozemsko a Lotyšsko potvrdily pokračování svých dosavadních komisařů, takže se na ně požadavek jmenovat dvojici nevztahuje. Jsou to Maroš Šefčovič (už počtvrté), Wopke Hoekstra a Valdis Dombrovskis. Samí muži.
Mnohé vlády včetně té české opakují, že chtějí pro své nominanty portfolia s „výtlakem“, kde se jen neprodukují teorie, vize a strategie
Očekává se, že v nejbližších dnech obnoví mandát své komisařky Doubravky Šuicové také Chorvatsko. A na spadnutí je opětovné jmenování Thierryho Bretona francouzským komisařem; prezident Emmanuel Macron to hodlá udělat navzdory domácímu bezvládí a protestům politických stran.
Ze šestice nově nominovaných – Jozef Síkela za ČR, Teresa Riberová za Španělsko, Jessika Roswallová za Švédsko, Michael McGrath za Irsko, Henna Virkkunenová za Finsko a Tomaž Vesel za Slovinsko – můžeme připočítat tři muže a tři ženy.
Suma sumárum v tuto chvíli šest žen a devět mužů, tedy nikoli ona rovnováha, o kterou Von der Leyenová usiluje. Nyní tedy půjde o to, aby jí bylo – aspoň přibližně – dosaženo.
Boj o vlivné posty
Mnohé vlády včetně té české opakují, že chtějí, aby jejich nominanti v příští Evropské komisi obsadili „vlivná“ portfolia; mnohdy dodávají adjektivum „vlivná ekonomická“ portfolia.
Často také slýcháme, že by to měly být rezorty, které mají v Komisi „výtlak“ – ne tedy jen produkovat nějaké teorie, vize a strategie, ale skutečně provádět legislativu a politiku tam, kde má EU významné kompetence. Řídit její veliká generální ředitelství o tisících úředníků. Tam by měla být ta pravá „moc“, která by novému komisaři či komisařce nejlépe slušela.
Při bližším ohledání lze takových portfolií „stricto sensu“ najít asi osm: jsou to hospodářská soutěž, průmysl, energetika, doprava, telekomunikace a digitální ekonomika, jednotný vnitřní trh a zahraniční obchod.
Pokud uděláme poněkud širší kružnici zahrnující další významné sektory, narazíme na zemědělství, životní prostředí, klima, rozpočet, případně daňovou a kohezní politiku.
Zahrneme-li ještě sice ekonomicky či legislativně nezajímavé, ale politicky významné oblasti, pak zde máme rozšíření a východní partnerství, vědu a výzkum či vnitřní bezpečnost, kam spadá migrace.
