Už 25. června by měla vstoupit v účinnost právní úprava, která by měla dát spotřebitelům další silný nástroj proti nekorektním podnikatelským praktikám. Jde o takzvané hromadné žaloby, které umožní spojení mnoha poškozených, disponujících zpravidla drobnými nároky, a jednotné vystupování v soudním řízení. Návrh zákona čeká na projednání v Poslanecké sněmovně, nicméně jeho současné znění podle expertů přední advokátní kanceláře Rowal Legal přináší řadu otázek. Předpokládá se, že diskutovány budou zejména otázky týkající se okruhu možných žalobců, vhodnosti výhradního zavedení přihlašovacího principu nebo otázka, jestli úprava dopadne i na již existující nároky.
Hromadné žaloby jsou občanskoprávním nástrojem, který má kořeny v USA, byť v určité podobě je můžeme postřehnout i v některých právních řádech členských států Evropské unie.
Jedním z hlavních argumentů pro zavedení hromadných žalob je skutečnost, že pro řadu spotřebitelů nedává finančně ani racionálně smysl soudit se o nárok v řádu stovek či nižších tisíců korun. Celkový nárok skupiny poškozených spotřebitelů ale může dosahovat výše o několik řádů vyšší, přičemž jeho nevymožení vede k bezdůvodnému obohacení na straně těch, kdo se dopustili porušení zákona.
S touto myšlenkou byla psána i evropská směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, kterou musí do svých právních řádů promítnout všechny členské státy do 25. června 2023. A tuto povinnost samozřejmě má i Česká republika.
Pouze prostřednictvím spotřebitelské organizace
Ohledně nynější podoby návrhu zákona o hromadných žalobách ale nepanuje shoda mezi politiky, ani mezi právními odborníky. Představitelé advokátní kanceláře Rowan Legal se domnívají, že lze očekávat bouřlivou diskusi zejména s ohledem na tu část zákona, která oprávnění podat hromadnou žalobu přiznává pouze vybraným spotřebitelským organizacím, a nikoliv například poškozeným jednotlivcům. Dodávají však, že v případě rozšíření okruhu žalobců by bylo potřeba adekvátně nastavit a přizpůsobit ochranné mechanismy proti případnému zneužití, jelikož by se tím také mohla zvýšit pravděpodobnost podání domnělých žalob; důsledkem by byla nutnost pozměnit a dopracovat zákon, což by ve výsledku opět oddálilo jeho přijetí.
„Nabízí se otázka, jak bude zákon v praxi fungovat, pokud bude ponechána možnost podat hromadnou žalobu pouze spotřebitelským organizacím. Důležité je si v tomto případě uvědomit, že spotřebitelských organizací oprávněných podat hromadnou žalobu nebude nekonečné množství. S ohledem na to nemusí najít zastání každý spotřebitel, protože vedení řízení bude komplikované z důvodu potřeby dostatečných personálních kapacit i peněžních zdrojů. Neúspěšný žalobce bude také muset zaplatit náklady spojené se soudním řízením, což může být velkým zásahem do rozpočtu. Z tohoto pohledu je možné, že skutečné množství podaných hromadných žalob nebude minimálně zpočátku vysoké,“ říká Lukáš Duffek, partner advokátní kanceláře Rowan Legal.
Odborníci připomínají, že snaha o zavedení institutu hromadných žalob by neměla být motivovaná pouze nutností vyhovět směrnici – v některých ohledech by měla jít i nad její rámec, jak je poměrně běžné v jiných členských státech. Dobrým příkladem je v tomto ohledu věcná působnost návrhu, který nyní dopadá na širší okruh vztahů než směrnice, a poskytuje tak spotřebitelům širší možnosti uplatnění jejich nároků.
Vhodné je také poukázat na to, že žalovaným může být pouze podnikatel. „Návrh zákona nepředvídá, že by se občané mohli hromadně domáhat svých nároků vůči státu či obcím, přitom v některých jiných státech právě to možné je. Do budoucna je otázkou, zda takový přístup, který svým způsobem diskriminuje soukromý sektor, má své opodstatnění a neochuzuje občany o další legitimní možnosti k podání hromadné žaloby,“ doplňuje Lukáš Duffek.
Kdy se tedy dočkáme zákona?
To, že návrh zákona bude nadále podléhat diskusi mezi odborníky i politiky, je jisté. Cesta k finální podobě zákona bude ještě trnitá. To lze ostatně ilustrovat i na diskuzích ohledně možné podoby tzv. přechodných ustanovení: konkrétně jde o to, zda se nový zákon a řízení podle něj použije i na nároky vzniklé před jeho účinností, nebo až po ní.
Současný návrh zákona neobsahuje žádné přechodné ustanovení a jako procesní předpis by se tedy dle současného znění patrně uplatnil i na nároky z porušení, ke kterým došlo před jeho přijetím. Návrh přitom do českého právního řádu zakotvuje institut odlišné právní kultury, který může významným způsobem zasáhnout do již nastavených a založených spotřebitelsko-podnikatelských vztahů.
„Je proto ke zvážení, zda by se navrhovaný zákon neměl vztahovat jen na nároky vniklé po jeho účinnosti, případně zda by neměl svojí zpětnou účinnost časově omezovat jako například na Slovensku. Takový princip dříve navrhovala jak Česká advokátní komora, tak zástupci justice,“ uzavírá Michal Nulíček, partner advokátní kanceláře Rowan Legal.
