Audioverze
„Je to dost nenáviděný koníček. Spousta lidí si kvůli furry projde i šikanou. Já v tom ale vidím smysl a životní naplnění. Jednou bych se tím chtěl živit.“
Kyle Homola je teprve šestnáctiletá výtvarnice a kostymérka. Zaměřuje se na takzvané fursuits, tedy masky zvířat, které oblékají příznivci subkultury Furry. Jejich doménou jsou antropomorfní zvířecí postavy, které na sebe berou vlastnosti i charaktery lidí.
Osvobození od reality
„Skrze postavu se můžeme projevovat jinak a svobodněji, anebo naopak skrýt, co nám nevyhovuje. Já jsem si na dnešní rozhovor vzala masku polomrtvého bílého vlka a cítím se díky ní mnohem komfortněji. Rozhodně nejsem tolik nervózní,“ vysvětluje.
Výrobě masek se Kyle věnuje už víc než šest let a obětuje jí i většinu svého času. „Přijdu domů ze školy, sednu k šicímu stroji a pracuju. Vlastně se vůbec nesocializuju, ale ten sociální kontakt jsem neměl nikdy. Zažil jsem i šikanu, protože lidi furry obecně dost nesnáší,“ říká.
Mezigenerační dialog
Kromě toho, že se v rozhovoru dozvíte něco o fenoménu Furries, nahlédnete do myšlení a postojů člověka, kterému je šestnáct, je kreativní, výtvarně nadaný, a tak trochu jiný než jeho vrstevníci. Jak moc je důležitá podpora rodiny, svoboda vyjadřování a subkultura, ve které se cítí být přijímaný?
Pro někoho je to zábava, pro jiného životní styl. Někdo jen konzumuje umění z uzavřeného fandomu, jiný vstupuje do rolí a charakterů, které mu pomáhají v životě.
Obléct si svůj „charakter“ umožní třeba proměnit slabé stránky v silné. Z introverta se může stát sebevědomý Furry.
