Audioverze
„Moji životní proměnu odstartovala cesta do Afriky. Tam jsem zažil něco, co se skrze bubny snažím předávat dál. Tma mě znovu vrátila na světlo.“
Petr Havlan se živí jako lektor a bubeník. Snaží se dětem i dospělým předávat radost z rytmů – jako to zažil před jedenácti lety v Africe. Jeho cesta do radosti a ke zdroji vlastní podstaty se ale podle jeho slov zrodila až ve tmě.
„Celkem jsem do tmy vstupoval čtyřikrát, nejdříve na sedm dní, naposledy na padesát. Pokaždé se dělo něco nového a posouvalo mě to ke spojení se sebou,“ říká.
Neviditelný mikrosvět
Z prvního pobytu těžil zhruba dva roky, než do tmy vstoupil znovu. „Všechny zážitky z mikrosvěta, který si člověk po tmě vytvoří, se pomalu vpisují do reality. I ten klid, prožitky toho, co chci nebo nechci,“ vysvětluje.
„Naposledy jsem zažil hodně lucidního snění. A teď se mi děje to, jako bych měl dva životy. Jeden v tom snu, a pak tady sedím,“ dodává.
Život ve tmě je malá smrt
Univerzální psychická příprava na pobyt ve tmě podle Petra Havlana neexistuje. On sám se ale neubránil zvýšenému vnímání přítomnosti smrti.
„Smrt je všudypřítomná. Život a smrt existuje ve stejnou dobu, současně,“ uvádí.
Být tady a teď
Prožitky, které ve tmě získáme, se prý těžce verbalizují. „Zásadní sdělení by asi bylo takové, že víc jsem,“ napovídá. Pokud chcete pochopit, co tím chtěl říct, zkuste si poslechnout rozhovor až do konce.
