Pavel Sapík částečně v žertu, částečně vážně uznává, že jinou volbu než kuchařinu vlastně ani nikdy neměl. Rodinná tradice sahá až do 17. století a jeho otec Jaroslav Sapík patří k nejznámějším šéfkuchařům v republice. A právě vystoupit z otcova stínu bylo podle Sapíka v začátcích nejtěžší. „Nechtěl jsem být pořád jen mladej Sapík. S člověkem se to nese, jsou větší očekávání, někdo to dává sežrat, někdo nic neodpouští. Ale o to to bylo intenzivnější a člověk se snažil jít víc sám za sebe,“ vzpomíná Sapík.
Jsou rodiny, kde se řemeslo dědí z generace na generaci klidně i stovky let. A jednou takovou rodinou je i rodina Sapíkových. „Táta vždycky říká, že kuchařinou a řezničinou se naše rodina zabývá od 17. století,“ říká Pavel Sapík, jehož otec Jaroslav Sapík je bezesporu jeden z nejznámějších českých kuchařů. I Sapíkova sestra oboru neunikla a je cukrářkou a specialistkou na studenou kuchyni.
Rády pak vaří i Sapíkovy děti.
„Dceři je 10 a už třeba sama peče rohlíky. Jestli budou
děti v tradici pokračovat, uvidíme. Necháme to na nich,“
komentuje možné pokračování rodinné tradice Sapík. Se
svým otcem pracoval i v jedné kuchyni – jak v hotelu
Ambassador, tak v rodinné restauraci v Klokočné u Prahy. „Kolikrát
to byla s tátou výměna názorů, a on to chtěl po svém. Někdy
se to dá vydržet, někdy to skřípe, ale jsem za to rád, byla to
obrovská zkušenost. Byly tam věci, které člověk ve 20 nechápe. V některých věcech měl táta pravdu, v některých si
dodnes myslím, že jsem ji měl já. Byla to každopádně i škola
toho, jak podnikat,“ vzpomíná na roky spolupráce s otcem Sapík.
Proč považuje za výhodu projít si více
restauracemi než pracovat celou kariéru v jedné? A z jaké kuchyně
nejraději čerpá inspiraci? Poslechněte si celý podcast.
