O Janu Kvasničkovi by se dalo s nadsázkou dalo říct, že je renesančním člověkem. Ke kuchařině se dostal oklikou přes pokus stát se automechanikem a v současné době ho místo v kuchyni potkáte spíše na zahradě. Přesto přiznává, že se k řemeslu chce vrátit, tentokrát ale ve své vlastní restauraci, kde by rád dbal na jednoduchost a kvalitu. „Taková ta úplně fine dining zdobírna na talíři se mi sice líbí pořád, ale už to pro mě není až tak zásadní. Hlavní je jednoduché dobré jídlo z kvalitní suroviny. Takový je trend, ke kterému se budou lidé vracet,“ říká Kvasnička v nové epizodě podcastu Chef Arena.
Mnoho hostů Karla Šimůnka v podcastu Chef Arena nemělo kuchařinu jako svou první kariérní volbu, ale nakonec dali učení na kuchaře přednost. Jan Kvasnička nicméně dokonce i nastoupil na učební obor automechanika, ale tam si uvědomil, že to není nic pro něj a přešel na nedalekou hotelovou školu, kde se i díky dobrému mistrovi probudilo jeho zapálení pro obor. Školou života pro Kvasničku byly pracovní zkušenosti z Austrálie.
„Letěl jsem
tam s nulovou angličtinou a nastoupil do obřího steakhousu, kde
jsem tak leda čistil podlahu. Když neumíte jazyk, dávají vám to
sežrat. I slzičky byly,“ vzpomíná Kvasnička a jedním dechem
dodává, že dnes už by něco podobného nedal. Odbočka k opravám
aut a hlavně jeho milovaných motocyklů ale nebyla pro Kvasničku
jedinou kariérní změnou, v současné době se místo vaření
věnuje hlavně zahradničení – ač plánuje, že se do kuchyně
vrátí, tentokrát do své vlastní restaurace. „Co mi dává
vaření, to mi zahrada až tolik nedává. Jako terapie je to ale dobré,
oproti kuchyni je tam minimální stres. Je to vlastně dost podobné
v tom, že je to dost tvořivá práce,“ srovnává své dvě vášně
Kvasnička.
Jakou restauraci by si Kvasnička rád
otevřel? Který z kuchařů, s nimiž pracoval, ho nejvíce ovlivnil?
Poslechněte si celý podcast.
