Miloš Zeman je vyčerpaný. Vidí to každý, spor o to nejspíš nemůže být ani mezi jeho nejzarytějšími příznivci. Ostatně to již zcela otevřeně přiznávají také lidé z jeho nejbližšího okolí. O příčinách vyčerpání netřeba spekulovat, jsou irelevantní. Podstatné je něco jiného: plní Zeman funkci prezidenta tak, jak si předsevzal a jak slíbil před volbami voličům a především po volbách celému národu? Odpověď na tuto otázku budeme znát už brzo, další volby se blíží. A trend je zřejmý: Zemanovi se obhajoba mandátu vzdaluje.
Možná není od věci na úvod připomenout, že Zeman v poslední době nezvládl několik akcí: v květnu nemohl absolvovat celý původně naplánovaný program summitu NATO v Bruselu, když jako jediný z přítomných vrcholných politiků vynechal projevy amerického prezidenta Donalda Trumpa, německé kancléřky Angely Merkelové i generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga před novou alianční budovou. Předtím se jeho únava projevila při návštěvě Číny, naposledy se na ní Hrad vymlouval poté, co Zeman tento týden nedorazil na Česko-rakouské podnikatelské fórum. Příkladů bychom mohli uvést více, důležitější než jejich počet je ale to, že se hromadí s rostoucí četností.
