Miloš Zeman se krátce po svém zvolení na Hrad přihlásil k odkazu Tomáše Masaryka, který založením svobodného Československa, jak sám Zeman připomenul u příležitosti své inaugurace, uskutečnil přechod od monarchie k republikánskému zřízení. Prezident tehdy zdůrazňoval, že chce na Masaryka v tomto duchu navázat a pozastavil se nad tím, že naše Ústava ještě stále obsahuje některé monarchistické prvky. Jako příklad u sochy TGM na Hradčanském náměstí uvedl právo prezidenta republiky udělovat amnestii a milosti. A dodal: „Sám za sebe se těchto práv dobrovolně vzdávám a přál bych si, aby byla změněna Ústava takovým způsobem, aby jakýkoli můj nástupce nemohl institut amnestie nebo milosti jakýmkoli způsobem zneužít. A to je jeden z mých závazků mé prezidentské funkce.“ Včera tento svůj závazek z 8. března roku 2013 Zeman porušil. Důvod je zřejmý: je v hluboké defenzivě a zoufale se pokouší i za cenu porušení předvolebního slibu odvést pozornost od aktuální politické krize, ze které už skoro jistě vyjde opět jako poražený.
Jak jinak si vysvětlit avizovanou amnestii pro Jiřího Kajínka, tedy pro člověka, který byl v roce 1998 soudem uznán vinným z dvojnásobné nájemné vraždy a pokusu o vraždu a odsouzen na doživotí? Co na tom, že Kajínek vinu nikdy nepřiznal, a naopak policii obvinil z vykonstruovaného procesu a soud z předpojatosti. Možná stojí za to připomenout, že Kajínek požádal už v září roku 2002 o milost tehdejšího prezidenta Václava Havla. Tehdejší ministr spravedlnosti a současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský milost nedoporučil. Zpět ale k Zemanovi.
