Dnešní úvahu lehce inspiroval nefalšovaný údiv squatterů z žižkovské Kliniky nad tím, že po nich exekutor chce peníze za vyklizení jimi obsazené nemovitosti. Divili se, že kvůli tomu obstavil konkrétní účet, a asi si mysleli, že ten bordel bude po nich ještě někdo uklízet zdarma. Podobnou neochotu připustit hodnotu práce či věcí nebo představu, že vám stát dává něco "zadarmo", můžeme ale vidět i jinde.
Hodně se v poslední době řeší téma školních obědů zdarma. Už v dnešní době jsou štědře dotovány a proto průměrný oběd ve školní jídelně stojí rodinu žáka pouze 25 Kč. Zkuste si za to uvařit. Něco stojí potraviny, něco práce kuchařek, něco energie, nájem atd. A to vše platíme my všichni, kteří pracujeme a platíme daně. A potud je to správně.
Laciné nebývá levné
Jasně, školní jídelna tu není od toho, aby vydělávala. Ta má dětem poskytnout kvalitní a pravidelnou stravu po dobu jejich docházky. Děti nesmí v době svého vývoje hladovět. Na tom všem se jako společnost určitě shodneme. Ale plošně bombardovat občany dobrem, to je jen laciná (ale vůbec ne levná) snaha, jak si je na chvíli koupit. V případě nějakého výběru už taky vidím ta nová razítka a převlečené agenty – úředníky, jak kontrolují, kdo může mít oběd zdarma a kdo už ne. Už chybí jen nálepky pro děti z chudších rodin, aby každý ve škole věděl, kdo na oběd nemá. Tohle přeci nechceme.
