GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Nový ředitel České televize Jan Souček není ve funkci ještě ani sto dní, ale kontroverzních kroků už za tu dobu stihnul udělat víc než dost. Coby šéfa kanceláře zaměstnal ex-politika vystupujícího na dezinformačních akcích, tvrdě se opřel do Václava Moravce a za naprostou prkotinu nechal vyhodit reportéra Ondřeje Stratilíka.
Červnové vítězství Jana Součka ve velkém televizním tendru vyvolalo vlnu emocí. Logicky: když končí dvanáctiletá etapa „supermanažera“ Petra Dvořáka, je zřejmé, že změna není každému po chuti. Ovšem už tehdy bylo jasné, že Souček není žádným anti-Dvořákem a že spíš než o revoluci půjde pro ČT o velmi mírnou evoluci, pokud vůbec. Ostatně nový ředitel v řadě rozhovorů jasně deklaroval, že chce navazovat na Dvořákovu práci.
Za necelé dva měsíce ve funkci je ale obrázek zcela jiný a nový ředitel má za sebou výrazně více kontroverzních rozhodnutí, než se čekalo. A i když nikdo nezpochybňuje, že Souček si chce „vykolíkovat“ své území a televizi vést přece jen trochu jinak než jeho předchůdce, nad některými jeho kroky zůstává rozum stát.
Jedním z těch zatím nejkontroverznějších je jmenování Igora Němce na post vedoucího Součkovy kanceláře. Ano, toho ex-primátora Igora Němce, autora zlidovělého aforismu „situace je nadmíru výtečná“ proneseného jen krátce předtím, než povodňová vlna zatopila Prahu.
Je naprosto nepochopitelné, proč si Souček vybral právě jeho; ředitel svou volbu novinářům Deníku N vysvětloval tak, že mu Němcův životopis „přistál na stole“ a Souček si ex-primátora zvolil i přesto, že s ním nikdy dříve nespolupracoval. Výběr je to přitom pochybný minimálně ze tří důvodů.
Zaprvé proto, že Souček do výsostně apolitické instituce přivádí někdejšího velmi exponovaného politika. Němec se sice členství v ODS před časem z pracovních důvodů vzdal, ovšem politické a personální vazby nikdy nekončí tím, že na vrátnici odevzdáte členskou kartičku. Ideje, personální propojení i konexe si člověk nese sebou a z pohledu toho, že pro Českou televizi je nezávislost jednou z nejvyšších hodnot, je angažování výrazného ex-politika do silné manažerské funkce prostě problematické.
Dlouhou dobu před nástupem do funkce GŘ jsem zdůrazňoval, že dodržování Kodexu ČT považuju za klíčové pro udržení důvěryhodnosti této instituce ve společnosti. Fakt, že se hned první excesy tohoto typu za dobu mého mandátu týkají Václava Moravce nebo Reportérů, můj názor nezmění.
— Soucek Jan (@HonzaSouek) November 17, 2023
Ještě větší „no-go“ by pro Součka měl být Igor Němec kvůli své aktivní účasti na akcích spojených s tuzemskou dezinformační scénou. Konkrétně, jak napsaly Seznam Zprávy, Němec nedávno vystoupil na pseudovlasteneckém setkání v Příčovech, kde řečnil vedle hlásné trouby Kremlu Petra Hájka nebo stalinisty Josefa Skály. Skutečně vybraná společnost pro někoho, kdo má vést kabinet řediteli ČT.
Na Příčovech tehdy vynikla Němcova replika „nejsem právník, ale...“: „Nepotřebuju pět vysokých škol na to, abych na otázku, jestli je u nás právní stát, uměl odpovědět. Odpověď zní jasně: Není,“ uvedl tehdy Němec, pod kterého na Kavčích horách spadá mimo jiné i právní oddělení televize. Pokrytecké!
Do třetice pak vzbuzují pochybnosti vazby Igora Němce na jednoho z velmi aktivních členů Rady ČT, Pavla Matochu. I díky němu totiž Němec již loni pomáhal Radě vyřizovat stížnosti diváků a nyní v kuloárech bují úvahy, že Němec je právě Matochův člověk, kterého si prosadil ke generálnímu řediteli. Pokud je to skutečně tak, bude to bolehlav jak pro Českou televizi, ale v důsledku především pro Jana Součka.
„Kauza Němec“ není jediným kontroverzním rozhodnutím nového ředitele. Před několika dny mediální trh šokovalo Součkovo rozhodnutí, kterým odstavil reportéra Ondru Stratilíka z Reportérů ČT kvůli jeho novinářské cestě do Švédska, kterou platily švédské zbrojovky. Ano, na první pohled jde o senzační zprávu, kde je střet zájmů nabíledni. Jenže realita je o dost prostší – v reportáži k žádnému protežování zbrojařů nedošlo a placení cest a ubytování novinářům třetími stranami je zcela standardní praxí.
Ostatně vezměme si jakéhokoliv novináře a já vám garantuji, že jej lze pravděpodobně postavit do špatného světla tím, že mu někdy někdo platil cestu a hotel. „Framing“ je zkrátka mocná zbraň, zvlášť v době sociálních sítí. To důležité – a co se v případě Ondřeje Stratilíka ztrácí v překladu – je to, že danou cestu plně schválil jak editor, tak šéfredaktor pořadu (jak je to běžné ve všech kompetentních redakcích) a v dané reportáži k žádnému „quid pro quo“ nedošlo.
Když si tak k angažování Igora Němce a „odangažování“ Ondry Stratilíka přidáme i nedávný „spor o Václava Moravce“, je stále zřetelnější, že se Souček od kolejí, které s Českou televizi vyjel Petr Dvořák, odchyluje poměrně zřetelně. Nejde o velké programové změny, o okázalé rušení pořadů, o velká gesta. Ovšem i takové malé „jobovky“, pro které chybí jakékoliv racionální vysvětlení, mohou mít větší efekt, než se na první pohled může zdát.
Nechápejte mě špatně. Zcela jistě existuje řada věcí z Dvořákovy éry, která si zaslouží zpětný pohled a případné vysvětlení. Jde jak o velké systémové věci, tak třeba o jednotlivosti, jako je například podivné výběrové řízení na posuzování objektivity veřejnoprávních pořadů nebo základní sebereflexe televize. Ovšem tím, že Souček začal z druhého konce, na první pohled účelovou čistkou v Reportérech a jmenováním kontroverzního ex-politika na pozici svého „Chief of Staff“, jenom nabil svým kritikům.
