KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | V nepřehledné záplavě vládních návrhů všeho možného poněkud zapadl nepříjemný fakt, že dochází k prolomení důchodové hranice 65 let a že prodlužování věku odchodu do penze má konkrétní podobu. Je jasné, že tuzemské důchody v sobě skrývají finanční problém, jemuž je nezbytné čelit. Fatální ekonomickou i politickou otázkou však zůstává, zda má řešení spočívat v prodlužování penzijního věku, když viníkem finančních problémů důchodového systému jsou vlády.
Až dosud byl (respektive stále je) důchodový věk zastropován hranicí 65 let, k níž se lidé mají postupně propracovat v roce 2030. Ministerstvo práce a sociálních věcí však již zveřejnilo konkrétní prodloužené věky odchodu do penze pro ročníky, jež prolomení hranice zasáhne nejdříve. Například u osob narozených v roce 1966 má důchodový věk nastat v 65 letech a 2 měsících, u lidí narozených v roce 1968 o tři měsíce později. Obecně mají dnešní padesátníci odcházet do penze až sedm měsíců po dosažení 65 let. I když si tyto zásadní změny ještě vyžádají formální „prolamovací“ zákonný podklad, jisté je, že domněle pevně stanovená hranice byla smazána. Penzijní Rubikon byl překročen, aniž by si toho kdo příliš všiml. A především, aniž by na tom existoval širší konsensus, nemluvě o souhlasu těch, kterých se nepříjemná záležitost týká.
Uvedený vývoj v sobě skrývá nespočet pochybností. Především jde o názorný příklad „demokratického deficitu“ (který bývá jinak typicky přisuzován Evropské unii). Žádná politická strana u nás neměla ve volebním programu prodlužování důchodového věku, žádný politik nic takového nepropagoval. Což je u tak podstatné záležitosti na pováženou. Nejde o nějakou marginální technickou úpravu, ale o bytostné politikum. Tak zásadní ovlivnění života obyvatel, jako je prodloužení věku odchod do důchodu, je činěno téměř bez vědomí a zcela jistě bez souhlasu „majitelů“ penzijního systému, jimiž jsou nepochybně všichni plátci do tohoto systému, tj. ekonomicky aktivní obyvatelé. Stát je jen správcem, respektive „najatým“ provozovatelem mechanismu vyplácení prostředků, jež do systému měsíc co měsíc posílají daňoví poplatníci.
